3 VSOL 941/2012-A-13
KSBR 45 INS 23830/2012 3 VSOL 941/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Křížkovského 25, PSČ 603 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2012 č.j. KSBR 45 INS 23830/2012-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že posoudil insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení a shledal jej důvodným. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice splňuje podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře i pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužnice byla schopna uhradit 44 % pohledávek nezajištěných věřitelů, v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky nezajištěných věřitelů (s ohledem na hodnotu majetku dlužnice dle znaleckého posudku) byly uspokojeny ve výši 100 %. V případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by však insolvenční správce zůstal do doby zpeněžení majetku dlužnice bez finančních prostředků, potřebných k řádnému výkonu své funkce. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil dlužnici zaplacení zálohy ve výši 15.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukazovala na to, že její průměrný čistý měsíční příjem činí 9.640 Kč, z tohoto příjmu musí platit své pravidelné životní náklady, které dosahují průměrně částky 8.000 Kč měsíčně, takže soudem požadovanou zálohu ve výši 15.000 Kč není schopna jednorázově uhradit. Dále odvolatelka namítala, že soudem požadovaná částka 15.000 Kč podstatně převyšuje obvyklou výši hotových výdajů, vzniklých insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho funkce za období od rozhodnutí o úpadku. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B-19 , v jehož rámci soud zvažoval náklady na odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku, kdy celková výše nákladů na odměnu správce byla vyčíslena insolvenčním správcem částkou 1.945 Kč, což je částka nižší, než ta, kterou soud požaduje uhradit v případě dlužnice. Dlužnice navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným u soudu dne 1.10.2012 (k výzvě insolvenčního soudu dále doplněným), domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, přičemž jako způsob oddlužení navrhla zpeněžení majetkové podstaty. V návrhu uvedla, že má celkem sedm nezajištěných závazků u šesti věřitelů v celkové výši 174.211,70 Kč, a vzhledem k tomu, že její průměrný čistý měsíční příjem činí asi 9.400 Kč, není v jejích možnostech tyto závazky řádně plnit. Závazky dlužnice jsou vykonatelné (dva závazky z celkem sedmi závazků) nebo po splatnosti o více než tři měsíce (čtyři závazky), a o více než 30 dní (jeden závazek). Dlužnice je zaměstnaná, její průměrný čistý měsíční příjem činí 9.640 Kč. Dlužnice není vdaná, nemá žádné vyživovací povinnosti. Podle seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je správný a úplný, a podpisem dlužnice) má dlužnice závazky vůči sedmi věřitelům, a tyto závazky činí celkem 177.211,70 Kč. Podle údajů uvedených v seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužnice) je dlužnice spoluvlastníkem nemovitostí v katastrálním území Líšeň-rodinného domu a pozemků, v rozsahu podílu 532/7200, jehož cenu odhadla částkou 280.000 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí, vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, vyplývá, že jako spoluvlastník nemovitostí, zapsaných na LV č. 1877 pro obec Brno, katastrální území Líšeň, a to rodinného domu č.p. 1757 na parc. č. 3133 a pozemků-parc. č. 3132 a č. 3133, je, mimo jiné, zapsána dlužnice, v rozsahu podílu 532/7200. Ze znaleckého posudku č. 580/2/2011 vyhotoveného znalcem Ing. Jiřím Barošem dne 27.2.2011 vyplývá, že obvyklá cena spoluvlastnického podílu-podílu v rozsahu 542/7200 těchto nemovitostí (spoluvlastníka odlišného od dlužnice) byla určena částkou 286.060 Kč. Pokud se týká spoluvlastnického podílu dlužnice, tento není zatížen zástavním právem.

Z údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ustanovení § 398 odst. 1 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 402 IZ, o způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů (odstavec 3). Jestliže ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů podle odstavce 3, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud; učiní tak do skončení schůze věřitelů a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 15 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 5).

Ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ představuje základní podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení jak formou splátkového kalendáře, tak i zpeněžením majetkové podstaty, neboť v obou případech by byla schopna zaplatit za pět let svým nezajištěným věřitelům více jak 30 % jejich pohledávek, a bude na vůli nezajištěných věřitelů, který způsob řešení úpadku zvolí.

Za situace, kdy nelze vyloučit, že oddlužení bude řešeno zpeněžením majetkové podstaty (ostatně tento způsob oddlužení dlužnice navrhuje), a za situace, kdy dlužnice sama v podaném odvolání potvrzuje, že nemá žádné pohotové finanční prostředky, je nezbytné na činnost správce, u něhož lze předpokládat, mimo jiné, výdaje v souvislosti se zpeněžováním majetkové podstaty, složit zálohu, neboť nelze připustit, aby do doby, než bude majetek dlužnice zpeněžen, nesl veškeré náklady insolvenčního řízení insolvenční správce. Zálohu ve výši 15.000 Kč přitom soud považuje za zcela přiměřenou a neshledává důvodu pro její snížení, jak odvolatelka navrhuje.

Odkaz odvolatelky na závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze (ze dne 25.8.2010) sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B-19, je nepřípadný, neboť v uvedené věci posuzoval odvolací soud otázku náhrady správcem požadovaných nákladů za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení, kdy uzavřel, že již v tomto období náleží správci náhrada hotových výdajů, a kdy proto byla insolvenčnímu správci přiznána náhrada těchto nákladů v celkové výši 1.945 Kč, nicméně se jednalo o náhradu nákladů za období od rozhodnutí o úpadku do vydání usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Je třeba uvést, že záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč by se mohla jevit nepřiměřeně vysokou pouze v případě, pokud by majetkové a výdělečné poměry dlužníka svědčily pro možnost přijetí způsobu oddlužení pouze formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek (srov. závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008 sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 22/2010).

Lze-li předpokládat povolení oddlužení a následné rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je skutečně rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou s tím, že jeho výdaje za dobu po schválení oddlužení (ve výši 150 Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) jsou hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek, takže zbývá poměrně krátké období, kdy správci vznikají zpravidla náklady pouze na úhradu poštovného a cestovních výdajů, vzniklých v souvislosti s účastí na přezkumném jednání a schůzi věřitelů. V těchto případech by pak skutečně výše zálohy měla činit 2.000 Kč (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2010 č.j. KSBR 40 INS 4970/2009, 2 VSOL 264/2009-A-10 či usnesení ze dne 30.10.2009 č.j. KSBR 37 INS 6524/2009, 2 VSOL 347/2009-A-11).

Nicméně o takový případ se v posuzované věci nejedná, neboť, jak bylo shora vyloženo, nelze vyloučit, že oddlužení dlužnice bude řešeno zpeněžením majetkové podstaty.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu