3 VSOL 939/2012-A-15
KSBR 45 INS 24005/2012 3 VSOL 939/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, G. Preissové 3470/2, PSČ 695 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.11.2012, č.j. KSBR 45 INS 24005/2012-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1. odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dlužník pobírá starobní důchod 10.532 Kč, má vyživovací povinnost vůči manželce, je obdarován společně s manželkou z darovací smlouvy částkou 186.000 Kč a má závazky vůči nezajištěným věřitelům 900.271 Kč a vůči zajištěnému věřiteli 1.429.273 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b), § 396 odst. 1 IZ uzavřel, že příjmy dlužníka při zohlednění odměny a náhrady hotových výdajů správce, která za pět let s 20 % DPH činí 64.800 Kč, nepostačují k úhradě závazků vůči nezajištěným věřitelům ve výši 30 % za pět let.

V úvahu nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužník disponuje movitým majetkem v odhadované ceně 65.400 Kč a nemovitým majetek v ceně 1.300.000 Kč, který je však zatížen zástavním právem ve prospěch pohledávky zajištěného věřitele ve výši 1.429.273 Kč. Soud prvního stupně konstatoval, že společně s dlužníkem podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i jeho manželka a uvedl, že manželé nenavrhovali spojení obou návrhů, a proto soud prvního stupně neshledal důvod pro spojení řízení, když insolvenční zákon institut společného oddlužení manželů neupravuje a ani jeden z manželů spojení řízení nenavrhl. Výši uložené zálohy soud prvního stupně odůvodnil tím, že dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, které by bylo možné použít do doby, než bude zpeněžena jeho majetková podstata.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení. Namítal, že vydání rozhodnutí o hrozícím úpadku se domáhala i jeho manželka, a proto měla být obě řízení spojena a podmínky pro společné oddlužení celé domácnosti měly být posuzovány dohromady s tím, že povinnost zaplatit zálohu měla být manželům uložena, jen pokud by jejich společné příjmy nedostačovaly k úhradě 30 % nezajištěných závazků. Dále argumentoval tím, že veškeré závazky vznikly za trvání manželství, a proto insolvenční návrhy podali oba manželé, byť samostatně. Z jeho příjmů může být pro účely insolvenčního řízení použita částka 3.703 Kč a z příjmu manželky částka 1.933 Kč, což znamená, že by manželé dohromady za pět let trvání oddlužení zaplatili 338.160 Kč a po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce by tak uhradili částku 273.360 Kč, což představuje 30,4 % nezajištěných závazků.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka doručeného soudu prvního stupně dne 2.10.2012, kterým se dlužník domáhal zjištění hrozícího úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Dlužník tvrdil, že s manželkou mají ve společném jmění manželů sedmnáct závazků u devíti věřitelů, které nejsou schopni řádně a včas platit. Uvedl, že výše jeho nezajištěných závazků v SJM činí 900.271 Kč, pobírá starobní důchod 10.532 Kč, starobní důchod manželky činí 7.877 Kč, manželé mají na základě darovací smlouvy příjem ve výši 3.100 Kč měsíčně a dlužník má vyživovací povinnost toliko k manželce. V bodu 16 návrhu uvedl obvyklé vybavení domácnosti včetně počítače a tiskárny a automobil Škoda Forman, rok výroby 1992.

V bodu 17 návrhu uvedl byt v Hodoníně s tím, že tento je zatížen zástavním právem smluvním ve prospěch věřitele Raiffeisenbank a.s. Návrh spolupodepsala manželka Bohumila Vlčková, která vyjádřila souhlas s povolením oddlužení dlužníka. Dlužník k návrhu připojil seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedl vlastnictví movitých věcí shodně s insolvenčním návrhem v odhadované aktuální ceně 63.400 Kč a zastavenou nemovitost v odhadované ceně 1.550.000 Kč a prohlásil, že vlastní bankovní účet u České spořitelny, a.s., kde zůstává v průměru částka 1.000 Kč měsíčně, v hotovosti má částku 3.000 Kč a nemá jiné penězi ocenitelné hodnoty ani majetková práva. Dlužník k návrhu připojil seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedl sedmnáct nevykonatelných závazků vůči devíti věřitelům ve výši 900.271 Kč a jeden zajištěný závazek ve výši 1.429.272 Kč. Z darovací smlouvy ze dne 24.9.2012 připojené k návrhu se podává, že byla uzavřena mezi Michaelou Koutníkovou jako dárcem a dlužníkem a jeho manželkou jako obdarovanými Dárkyně se zavázala obdarovaným poskytnout finanční dar ve výši 186.000 Kč s tím, že dar bude poskytován postupně v měsíčních splátkách po 3.100 Kč splatných vždy k dvacátému dni v měsíci, obdarovaní dar přijali a zavázali se ho použít ve prospěch insolvenčního řízení. Dlužník k návrhu dále připojil znalecký posudek č. 2084-097/2012 ze dne 22.10.2012, z něhož se podává obvyklá cena zastavené nemovitosti-bytové jednotky č. 3470/1 v katastrálním území Hodonín-1.300.000 Kč.

Z insolvenčního rejstříku se podává, že insolvenční řízení ve věci manželky dlužníka Bohumily Vlčkové je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 45 INS 24002/2012. Rovněž manželka dlužníka se návrhem domáhá zjištění hrozícího úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu uvedla, že její nezajištěné závazky ve společném jmění dosahují 900.271 Kč a její manžel (dlužník) svým podpisem na jejím návrhu vyslovil souhlas s povolením oddlužení. Usnesením ze dne 8.11.2012, č.j. KSBR 45 INS 24002/2012-A-10 jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000Kč. Toto rozhodnutí bylo k odvolání dlužnice potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.1.2013, č.j. KSBR 45 INS 24002/2012. 2 VSOL 940/2012-A-17 s odůvodněním, že nesplňuje podmínky pro povolení oddlužením plněním splátkového kalendáře, a ani zpeněžením majetkové podstaty, přičemž ani v případě povolení společného oddlužení manželů by nebyli schopni za 5 let oddlužení uhradit minimálně 30 % pohledávek nezajištěným věřitelům.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat: a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Jak vyplývá z insolvenčního návrhu, dlužník v návrhu označil závazky ve společném jmění manželů a uvedl jak své příjmy, tak příjmy manželky a rovněž společný příjem z darovací smlouvy. Výpočet částky pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů pak dlužník provedl ze společných příjmů. Manželka dlužníka Bohumila Vlčková svým podpisem na návrhu vyslovila souhlas s povolením oddlužení dlužníka.

Příjem dlužníka a jeho manželky se oproti údajům uvedeným dlužníkem v insolvenčním návrhu od 1.1.2013 zvýšil v souvislosti s valorizací důchodů, jak vyplývá ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení v Hodoníně ze dne 25.1.2013, kterou si vyžádal odvolací soud ve věci sp.zn. 2 VSOL 940/2012. Z této zprávy se podává, že dlužníku je vyplácen starobní důchod ve výši 10.667 Kč měsíčně a jeho manželce Bohumile Vlčkové je vyplácen starobní důchod ve výši 7.988 Kč měsíčně.

Soudu prvního stupně lze přisvědčit potud, že insolvenční zákon neupravuje výslovně institut společného oddlužení manželů. Je však nutno vzít v úvahu, že dlužník i jeho manželka podali téhož dne u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a v obou těchto návrzích je vyjádřen souhlas druhého manžela s oddlužením a k návrhu je připojen jeho podpis. Tím oba dlužníci dali najevo, že trvá jejich společné jmění manželů a že jejich majetek do něho náležející bude oddlužením postižen, tedy že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny. Dlužník navíc v bodě 9 návrhu provedl výpočet částky pro nezajištěné věřitele ze společných příjmů.

Vzhledem k tomu, že závazky dlužníka a jeho manželky Bohumily Vlčkové jsou společné a soud prvního stupně se blíže nezabýval tím, že jeho manželka současně podala insolvenční návrh, zabýval se odvolací soud tím, zda tento postup mohl mít dopad na úvahy o možném řešení jeho úpadku oddlužením a tedy na úvahu o potřebě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto hodnotil, zda by byly splněny podmínky pro povolení oddlužení, pokud by soud návrh dlužníka a jeho manžela posuzoval společně. Při předběžném propočtu ekonomické nabídky dlužníka a jeho manželky vyšel ze základní částky dle právní úpravy účinné od 1.1.2013 (§ 298 odst. 3 IZ, § 278 o.s.ř., nařízení vlády č. 482/2012 Sb., kterým se zvýšila částka normativních nákladů na bydlení na 5.687 Kč).

Společné závazky dlužníka a jeho manželky vůči nezajištěným věřitelům činí 900.271,-Kč, čistý měsíční příjem dlužníka na starobním důchodu činí 10.667 Kč a manželky dlužníka 7.988 Kč. Navíc dlužník a jeho manželka uzavřeli darovací smlouvu s Michaelou Koutníkovou, dle které se dárkyně zavázala jim poskytnout společně za dobu trvání schváleného oddlužení částku 186.000 Kč. Z příjmu manželky dlužníka lze srazit měsíčně 270 Kč, což za pět let představuje 109.200 Kč. Z příjmu dlužníka lze měsíčně srazit 2.056 Kč, což za pět let představuje 126.360 Kč. S připočtením daru ve výši 186.000 Kč by mohli při společném projednání insolvenčních návrhů dlužníka a jeho manželky v oddlužení nabídnout na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů 325.560 Kč. Z toho by však nejprve bylo nutno uhradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, která v případě, že správce nebude plátcem DPH, činí 54.000 Kč. Pokud bude plátcem DPH, činí tato odměna 65.340 Kč (odvolací soud uvažoval se základní sazbou DPH 21 %, dle § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 234/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zák. č. 500/2012 Sb.). Pokud by společný insolvenční správce nebyl plátcem DPH, byli by dlužník a jeho manželka schopni při společném projednání jejich návrhů svým nezajištěným věřitelům zaplatit za dobu trvání oddlužení splátkovým kalendářem 271.560 Kč, pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH, byli schopni zaplatit těmto věřitelům na jejich pohledávky 260.220 Kč. Jestliže závazky dlužníka a jeho manželky vůči nezajištěným věřitelům činí 900.271 Kč, minimální hranice 30%, kterou by museli být schopni těmto věřitelům v každém případě zaplatit, je 270.081,30 Kč.

Jak plyne z uvedeného předběžného propočtu, ani při společném projednání návrhů dlužníka a jeho manželky by tito se svých společných příjmů (při započtení daru a příjmů ze starobního důchodu ve výši od 1. ledna 2013) nebyli schopni za 5 let trvání oddlužení zaplatit svým nezajištěným věřitelům, po odpočtu odměny (společného) insolvenčního správce, který je plátcem DPH, minimální limit 30% hodnoty jejich pohledávek. Tyto pohledávky by byli schopni uhradit v poměru jen 28,9 %. Ekonomická nabídka dlužníka není dostatečná (v tomto odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení) a jiný závěr nelze dovodit, ani pokud by jeho návrh byl projednán společně s insolvenčním návrhem jeho manželky, protože nelze předem předjímat, zda ustanovený insolvenční správce bude či nebude plátcem DPH. Žádný z věřitelů přitom nevyslovil s nižším plněním souhlas. Proto nelze dovodit jiný závěr než ten, že v této věci lze očekávat zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 396 IZ).

Protože se jeví pravděpodobné, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut a na majetek dlužníka bude prohlášen konkurs, je požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Dlužník nemá žádné volné finanční prostředky, proto počáteční náklady insolvenčního řízení nelze pokrýt jinak než zálohou, která umožní činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Vzhledem k majetkové situaci dlužníka, kdy jeho jediný hodnotný majetek (nemovitost), zajišťuje pohledávku zajištěného věřitele, jejíž výše přesahuje hodnotu zastavené věci, jsou prostředky ze zálohy potřebné i jako jistota pro úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení. Tyto spočívají zejména v odměně insolvenčního správce, která při způsobu řešení úpadku konkursem, v němž je zpeněžován majetek, činí minimálně 45.000 Kč. K této částce je třeba připočítat i náhradu hotových výdajů správce (§ 1 odst. 5, § 7 vyhlášky č. 313/ 2007 Sb.), jejichž výše obvykle činí minimálně 5.000 Kč (cestovní náklady, poštovné, telekomunikačních poplatky atp.). Proto je třeba dlužníku uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši 50.000 Kč (§ 108 odst. 2 IZ).

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 25.února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu