3 VSOL 938/2016-A-10
KSBR 31 INS 10600/2016 3 VSOL 938/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Hroznová Lhota, Tasov 118, PSČ: 696 63, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.5.2016, č.j. KSBR 31 INS 10600/2016- A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení odkázal na úpravu ust. § 103 odst. 1,2, § 3 odst. 1, 2, § 104 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Rovněž odkázal na na závěry formulované v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.2.2009 sen. zn. 3 VSOL 35/2009, v usnesení tohoto soudu ze dne 29.7.2009 sen. zn. 3 VSOL 210/2009, v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2005 sp. zn. 30 Cdo 2892/2004 a v jeho usnesení ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008. Poté uzavřel, že insolvenční návrh neobsahuje uvedení, čeho se dlužnice jako insolvenční navrhovatelka domáhá, a neobsahuje řádnou identifikaci jednotlivých věřitelů včetně uvedení konkrétního data splatnosti a výše jednotlivých pohledávek. V insolvenčním návrhu rovněž není blíže specifikována platební neschopnost dlužnice, pouze je obecně konstatováno, že není své závazky schopna plnit. Dlužnice ke svému insolvenčnímu návrhu nepřipojila seznam závazků, majetku a zaměstnanců, ani jiné listinné důkazy, které ve svém návrhu neoznačila. Vady insolvenčního návrhu proto nebylo možno zhojit údaji z řádných seznamů k němu připojených. Je tedy zřejmé, že insolvenční návrh postrádá jednu ze základních náležitostí každého insolvenčního návrhu požadovanou zákonem, kterou je uvedení isir.justi ce.cz všech rozhodných skutečností (identifikace věřitelů, výše závazků, konkrétní data splatnosti závazků a konkrétní tvrzení o platební neschopnosti dlužníka). Absence vylíčení podstatných okolností způsobuje neschopnost soudu posoudit oprávněnost podaného návrhu na zahájení insolvenčního řízení. S takto neurčitým návrhem nelze v řízení z těchto důvodů pokračovat. Insolvenční soud proto podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení v souladu s § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm namítla, že má za to, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení. V doplnění odvolání k výzvě soudu namítla, že soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a dovodil nesprávný právní závěr, a navrhla zrušení napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka a dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci dlužnice v insolvenčním návrhu, doručeném soudu prvního stupně dne 4.5.2016, tvrdila, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po vyhodnocení své situace dospěla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat a její závazky převyšují pohledávky a stav jejího úpadku je zřejmý. Dále uvedla, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Sdělila, že ke dni podání návrhu nedisponuje prostředky, z nichž by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Dlužnice v návrhu neuvedla žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.

Pokud dlužnice uváděla, že její závazky převyšují její pohledávky a takto mínila popsat stav svého předlužení, pak zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem. Dlužnice však sama tvrdila, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem. Skutečnost, že návrh dlužnice výslovně neobsahuje znění návrhu soudního rozhodnutí (tzv. petit), by však v případě jinak řádného návrhu sama o sobě neznamenala vadu, pro kterou v řízení nelze pokračovat.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací námitka dlužnice, kterou soudu vytýkala, že nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a dovodil nesprávný právní závěr, je zcela nedůvodná, neboť dlužnice žádné konkrétní skutečnosti netvrdila a tedy nebylo k čemu přihlížet. Závěr, že dlužnice nevylíčila dostatečně konkrétně rozhodující skutečnosti o svém úpadku a její insolvenční návrh neobsahuje náležitosti tohoto návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ a c/, § 103 odst. 2 IZ) je zcela zřejmý. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 24. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu