3 VSOL 937/2014-A-11
KSBR 47 INS 16957/2014 3 VSOL 937 /2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Martiny Podrazilové, nar. 29.8.1973, bytem Horní 791, 700 30 Ostrava, identifikační číslo osoby 66 69 55 11, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.7.2014, č.j. KSBR 47 INS 16957/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dne 20.6.2014 bylo na základě insolvenčního návrhu dlužnice zahájeno insolvenční řízení. Podle soudu prvního stupně v insolvenčním návrhu absentují přesné informace o splatnosti pohledávek alespoň dvou věřitelů, které není dlužnice schopna plnit, neboť dlužnice bod 07 formulářového návrhu vyplnila nedostačujícím způsobem. Rovněž v bodech 17-20 formuláře zcela absentují jakékoliv údaje o splatnosti minimálně dvou závazků dlužnice vůči dvěma věřitelům. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že z návrhu dlužnice nelze zjistit, zda se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti. Nad rámec pak uvedl, že seznam závazků, který dlužnice předložila, nesplňuje zákonné náležitosti, neboť i zde absentují konkrétní údaje o splatnosti jednotlivých závazků. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že vše podala správně, kdy v bodě 7 uvedla podstatu věci, a to, že došlo k zastavení podstatné části splátek věřitelům po dobu delší jako 30 dnů s obecnou výší celkové dlužné

částky. Přesně rozepsané věřitele uvedla do přílohy insolvenčního návrhu, kde jsou na straně 3 uvedeni všichni její věřitelé s vyčíslením a identifikací. Navíc v bodu 17 návrhu uvedla identifikaci závazků a výši dlužné částky. Navrhla, aby usnesení o odmítnutí jejího návrhu bylo zrušeno v plném rozsahu.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 13.6.2014 domáhala zjištění úpadku a plnění oddlužení splátkovým kalendářem. V návrhu tvrdila, že má 7 věřitelů, u nichž má celkem 11 závazků. Dále v návrhu označila věřitele, uvedla výši závazků a jejich popis. K návrhu dále přiložila seznam závazků, ve kterém řádně označila věřitele, popsala výši závazků, uvedla aktuální zůstatek a ke splatnosti sdělila,

že nesplácí, případně, kdy nastala poslední úhrada závazku, jako např. u věřitele Provident Financial, s.r.o. uvedla, že poslední úhrada závazku byla ke dni 2.5.2014 ve výši 100 Kč nebo u věřitele Komerční banka, a.s., že poslední úhrada byla ke dni 24.4.2014 v částce 5.000 Kč.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice v návrhu neuvedla žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že vůči minimálně dvěma věřitelům, má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tvrzení o existenci úpadku musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ, když v insolvenčním návrhu neuvedla žádné konkrétní údaje o splatnosti svých závazků a ani o tvrzené platební neschopnosti. Předložený seznam závazků nemůže být považován za způsobilý zdroj poznání o úpadku dlužnice, neboť ani v tomto seznamu dlužnice v rozporu s ustanovením § 104 odst. 3 IZ neuvedla údaje o splatnosti svých závazků; sdělení týkající se poslední úhrady závazků bez uvedení frekvence splátek nelze brát jako relevantní údaj o splatnosti závazků dlužnice.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1, písm. b/ a c/ IZ), soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 20. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu