3 VSOL 937/2013-A-11
KSOL 10 INS 18460/2013 3 VSOL 937/2013-A-11

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , IČ: 49597892, bytem Jindřichov-Pusté Žibřidovice 105, PSČ 788 23, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 16.9.2013, č.j. KSOL 10 INS 18460/2013-A-6,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz uje.

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč na označený účet soudu.

Na odůvodnění uvedl, že dne 1.7.2013 bylo insolvenčním návrhem dlužníka zahájeno insolvenční řízení, ve kterém dlužník žádal zjištění svého úpadku a jeho řešení povolením oddlužení. Podle seznamu závazků má dlužník nezajištěné závazky ve výši 1.087.094 Kč, je ženatý a má jednu vyživovací povinnost. Jediným dlužníkovým příjmem je plnění z darovací smlouvy ve výši 5.000 Kč měsíčně od dárkyně Evy Válkové, podle seznamu majetku dlužník vlastní běžné vybavení domácnosti. Soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 22.7.2013 a následně z darovací smlouvy, k jejímuž předložení vyzval dlužníka, že dlužník spolu se svou manželkou Ludmilou Válkovou byli vlastníky nemovitostí, zapsaných na LV č. 259 pro obec Jindřichov, k.ú. Pusté Žibřidovice, vlastnické právo k nim převedli na svou dceru Evu Válkovou bezúplatně darovací smlouvou ze dne 30.5.2013 s účinky vkladu ke dni 3.6.2013 a téhož dne bylo pro dlužníka a jeho manželku zřízeno právo věcného břemene doživotního bezplatného spoluužívání nemovitostí. Ve skutečnosti, že bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu se dlužník zbavil podstatné části svého majetku, přitom dle insolvenčního návrhu své závazky naposledy hradil ke dni 1.3.2013, shledal soud nepoctivý záměr, pro který je jeho návrh na povolení oddlužení třeba zamítnout (§ 395 odst. 1, písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších změn a předpisů /dále též jen IZ /). Argumenty dlužníka, že z prostředků daru 5.000 Kč měsíčně poskytovaného dle darovací smlouvy dcerou Evou Válkovou bude uspokojeno minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a že výtěžek zpeněžení nemovitostí by nepokryl ani 30 % jeho závazků vůči nezajištěným věřitelům, nemohou nic změnit na závěru, že dlužník své věřitele zkrátil o možnost volby způsobu oddlužení a případného rychlejšího uspokojení ze zpeněžení nemovitosti. Vzhledem k tomu, že dlužník nemá pohotové finanční prostředky, nelze náklady insolvenčního řízení, které vznikají bezprostředně po zjištění úpadku v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce, zajistit jinak než zálohou. V případě neexistence majetku dlužníka budou z prostředků zálohy uhrazeny i konečné náklady insolvenčního řízení, zejména odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Namítal, že na úhradu jeho závazků mu přispívali rodinní příslušníci, zejména dcera Eva Válková. Proto uspokojil tohoto většího věřitele, se kterým se dlužník dohodl tak, že umoří dluh vzniklý splácením předešlých úvěrů a do budoucna bude řešit i podstatu insolvenčního řízení tím, že dcera bude darovací smlouvou přispívat k jeho splnění. Proto se podle dlužníka nejedná o účelový převod. Navíc dlužník našel zaměstnání a má zájem uspokojit splátkovým kalendářem v co nejvyšší míře co největší počet věřitelů. Dále uvedl, že jednoho ze svých věřitelů, dceru Evu Válkovou, která mu pomáhala splácet část dluhů, již převodem nemovitostí uspokojil a dcera se zavázala, že do budoucna opět dlužníkovi pomůže . Dále dlužník v odvolání snášel argumenty pro své tvrzení, že nemovitosti nemají velkou hodnotu a že jejich zpeněžení by bylo zdlouhavé, případně by nemovitosti byly prodány pod cenou, čímž by byl dlužník znevýhodněn, protože by musel hradit nájem a vznikly by mu náklady s vyklizením nemovitosti. Podle dlužníka by zpeněžení nemovitostí nepokrylo ani podstatnou část minimálních nákladů věřitelů . Z těchto důvodů žádal, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se mu neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, případně aby již uloženou

částku zálohy přiměřeně snížil. V odvolání rovněž uvedl, že insolvenčnímu soudu předloží nově uzavřenou pracovní smlouvu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a po té dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Údaje o obsahu insolvenčního návrhu, výši příjmů dlužníka a zejména údaje o darování nemovitostí, které měl dlužník spolu se svou manželkou Ludmilou Válkovou ve společném jmění manželů, dceři Evě Válkové a zřízení věcného břemene doživotního práva bytu pro dlužníka a jeho manželku k nemovitostem, uvedené v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správné a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Pro úplnost je třeba uvést, že darovací smlouva je datována dne 30.5.20013, ovšem dle ověřovacích doložek byla jejími smluvními stranami podepsána dne 3.6.2013 a stejného dne bylo podle smlouvy vloženo vlastnické právo pro dceru dlužníka do katastru nemovitostí.

Podle § 108 odst. 1, 2, 3 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací námitky dlužníka spočívají v tom, že pohledávky jeho nezajištěných věřitelů by i v případě, že by nemovitosti nepřevedl na dceru Evu Válkovou, nebyly uspokojeny ve vyšší míře a rychleji, protože nemovitosti nemají vyšší hodnotu. Přitom sám dlužník v odvolání připouští, že svou dceru jako věřitelku, které vznikla pohledávka za dlužníkem z důvodu splácení jeho dluhů, uspokojil přednostně převodem nemovitostí. Již z tohoto faktu vyplývá, že dlužník se nesnaží se všemi svými věřiteli vypořádat poctivě, když svou dceru jako jednoho z nich upřednostnil. Časový sled událostí, kdy dlužník v březnu 2013 přestal hradit převážnou část svých závazků, dne 3.6.2013 byla podepsána darovací smlouva a smlouva o zařízení doživotního bezplatného práva bytu pro dlužníka a jeho manželku k nemovitostem a dne 1.7.2013 dlužník podal insolvenční návrh, spíše nasvědčuje tomu, že dlužník se snažil vyloučit, aby nemovitosti byly zpeněženy v rámci insolvenčního řízení (např. při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, případně v kombinaci zpeněžení a splátkového kalendáře).

Bez ohledu na důvody, které dlužníka k tomuto jednání vedly a které mohou spočívat i ve snaze dlužníka zajistit sobě a příslušníkům své rodiny bydlení, nelze z tohoto jeho jednání dovozovat nic jiného, než že dlužník podaným návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, protože se nesnaží poctivě se všemi svými věřiteli vypořádat. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že z tohoto důvodu lze předpokládat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ) a řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 IZ). Pro tento závěr není právně významné, že dlužník po vydání napadeného rozhodnutí získal, vedle již existujícího oprávnění k příjmu 5.000 Kč měsíčně z darovací smlouvy, i další příjem z výdělečné činnosti (který ovšem nedoložil).

Dlužník má v majetku pouze movité věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti v odhadované ceně cca 8.000 Kč, pohotové finanční prostředky nemá k dispozici. Proto je nezbytné uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení, z níž bude možno pokrýt náklady, které pravidelně vznikají bezprostředně po zjištění úpadku v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce (náklady cestovného, telekomunikační poplatky, poštovné, další náklady spojené se zjišťováním majetku dlužníka). Záloha bude potřebná i jako jistota ke krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, když v případě prohlášení konkursu, v němž je zpeněžován majetek, činí minimální odměna insolvenčního správce bez daně z přidané hodnoty 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v průběhu řízení vznikají insolvenčnímu správci další hotové výdaje. Proto je i podle odvolacího soudu opodstatněné uložit dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (§ 108 odst. 1, 2 IZ).

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu