3 VSOL 933/2012-A-11
KSBR 44 INS 26970/2012 3 VSOL 933/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Mysločovice, Hostišová 63, PSČ 763 01, IČ: 69686653, zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Ostravským, se sídlem Zlín, Lešetín VI/671, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.11.2012, č.j. KSBR 44 INS 26970/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že podáním doručeným soudu dne 31.10.2012 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, respektive o hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení s tím, že bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže insolvenční správce svoji funkci

řádně vykonávat. Soud prvního stupně uvedl, že složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit především náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka (popřípadě jiných osob), který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka, a dále poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky, náklady účetních a daňových služeb, apod. Soud prvního stupně uzavřel, že institut zálohy slouží také k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Pokud se týká výše uložené zálohy, soud prvního stupně ji odůvodnil tím, že navrhovaným a jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs na jeho majetek, z předloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužník nedisponuje hotovými finančními prostředky postačujícími alespoň k úhradě nákladů konkursu s tím, že výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč (vyhláška č. 313/2007 Sb.), přičemž je nutno počítat s navýšením této částky o hotové výdaje insolvenčního správce a DPH. Soud prvního stupně vyslovil názor, že ačkoliv dlužník uvedl, že vlastní nemovitý majetek, movitý majetek a pohledávky, nelze předjímat, kdy a za jakou cenu a zda vůbec se insolvenčnímu správci podaří tento majetek zpeněžit a nelze připustit, aby do doby, než bude majetek dlužníka zpeněžen, nesl veškeré náklady insolvenčního řízení insolvenční správce. Soud prvního stupně konstatoval, že povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v době, kdy ještě disponoval peněžními prostředky ke krytí alespoň zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť si musel být vědom skutečnosti, že bude k úhradě takové zálohy insolvenčním soudem vyzván.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal změny napadeného usnesení tak, že se mu záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, případně, že se mu ukládá záloha v nižší výši. Dlužník namítal, že současná finanční situace mu neumožňuje uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť na jeho majetek je vedeno několik exekučních řízení a poukazoval na skutečnost, že v jeho majetkové podstatě se nachází nemovitost, jejímž prodejem by mohly být náklady případného insolvenčního správce uspokojeny.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v dané věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu prvního stupně dne 31.10.2012, jímž se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Dlužník tvrdil, že má živnostenské oprávnění s předmětem podnikání silniční motorová doprava s tím, že od 1.9.2012 již nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a je jednatelem firmy Hubík-AUTOBUSOVÁ DOPRAVA s.r.o., IČ: 29358591. Dlužník prohlásil, že nemá žádné zaměstnance a že je v úpadku, protože má více věřitelů, peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když na jeho majetek je vedeno několik exekučních řízení. Dlužník uvedl, že vzhledem k tomu, že jeho podnikatelská činnost ustala a vzhledem k vedeným exekucím na jeho majetek, není dále schopen plnit své peněžité závazky. Dlužník v návrhu označil dvacet nevykonatelných a nezajištěných závazků v celkové výši 786.169,75 Kč vůči patnácti věřitelům, splatnost dvou závazků nastala již v roce 2009. Dlužník dále v návrhu označil pět vykonatelných a nezajištěných závazků v celkové výši 299.060,84 Kč vůči pěti věřitelům a dále dva zajištěné závazky vůči dvěma věřitelům v celkové výši 1.723.697,60 Kč. K návrhu dlužník připojil seznam majetku, který opatřil prohlášením, že je správný a úplný, a svým podpisem, v němž uvedl majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, a to obvyklé zařízení domácnosti a vybavení garáže, dále úspory u peněžního ústavu (na jednom účtu v kladném zůstatku 5.380,10 Kč a na druhém účtu uvedl debetní zůstatek-1.223,70 Kč, oba zůstatky jsou uvedeny k datu 31.8.2012). Jinou finanční hotovost dlužník v seznamu majetku neuvedl. Dlužník v seznamu majetku dále uvedl osobní automobil Fiat Brava pořízený v roce 2006 (s tím, že se jedná o havarované vozidlo) a finanční prostředky na penzijním připojištění ve výši 9.812,90 Kč. Jako majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, dlužník uvedl nemovitost v katastrálním území Hostišová zapsanou na LV č. 263 s tím, že odhadovaná cena těchto nemovitostí činí 1.200.000 Kč. K návrhu dlužník připojil výpis z účtu u Československé obchodní banky, a.s., divize Poštovní spořitelny, číslo účtu 107541261/0300, z něhož se podává, že na tomto účtu byl k datu 31.8.2012 evidován zůstatek 5.380,10 Kč, a dále k návrhu připojil výpis z katastru nemovitostí ze dne 10.10.2012, týkající se LV č. 263, pro obec a katastrální území Hostišová, z něhož se podává, že dlužník má s manželkou v SJM nemovitosti-rodinný dům č.p. 63 na pozemku parc. č. st. 162 a tuto zastavěnou plochu a nádvoří a dále zahradu parcelní číslo 129/5 a ostatní plochu parcelní číslo 354/3, přičemž tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavními právy smluvními, jednak ve prospěch Hypoteční banky, a.s. pro pohledávku 1.200.000 Kč, jednak ve prospěch Miroslava Vytáska pro pohledávku 440.000 Kč. Na nemovitosti jsou vedeny exekuční řízení a váznou na nich zástavní práva exekutorská.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud po zhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení uzavírá, že odvolací námitky dlužníka nejsou důvodné.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že se dlužník nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po splatnosti, které není schopen splácet vzhledem ke svým příjmům a hodnotě majetku.

Soud prvního stupně správně uvedl, že účelem zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu i ze seznamu majetku k němu připojeného vyplývá, že dlužník sice disponuje movitými věcmi-obvyklým vybavením domácnosti a garáže a osobním automobilem-u tohoto majetku však nelze v této fázi řízení předjímat, zda je vůbec likvidní a zda by výtěžek z prodeje tohoto majetku bylo možné použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě nákladů postačoval či nikoliv. Rovněž k námitce dlužníka, že je vlastníkem nemovitého majetku, z něhož lze hradit náklady insolvenčního řízení, je třeba uvést, že z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k tomuto majetku vyplývá, že je zatížen zástavními právy a ani u tohoto majetku nelze předvídat, zda se jej podaří zpeněžit, za jakou částku a zda po uspokojení zajištěných věřitelů zůstane k dispozici částka (případně v jaké výši) k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Pokud ze seznamu majetku vyplývá hotovost dlužníka na bankovním účtu u Československé obchodní banky, a.s., ve výši 5.380,10 Kč, jedná se o zůstatek na účtu již k datu 31.8.2012, a není tudíž zřejmé, zda má dlužník doposud tuto částku k dispozici, nadto tato částka je k úhradě nákladů insolvenčního řízení zcela nedostatečná, stejně jako zůstatek na účtu penzijního připojištění.

V případě, že by dlužníkův majetek nepostačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval dostatečnými hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužníkem tvrzeno, a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužníku uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že se dlužník domáhá způsobu řešení svého úpadku konkursem, přičemž z jeho tvrzení v návrhu ani jiný způsob řešení jeho úpadku jako možný nevyplývá, neboť reorganizace je u drobných podnikatelů, kteří nemají žádného zaměstnance, prakticky vyloučena, nadto dlužník v návrhu prohlásil, že ukončil podnikatelskou činnost (§ 316 odst. 1 IZ). Navíc dlužník je podnikatelem a nepřichází tedy v úvahu ani řešení jeho úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Při řešení úpadku konkursem pak odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Závěrem je třeba uvést, že dlužník je podnikatelem, ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ proto bylo jeho povinností podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku a návrh měl podat včas a nikoliv až poté, co se dostal do situace, že již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl rovněž soud prvního stupně.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje také zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu