3 VSOL 930/2013-A-14
KSBR 44 INS 24658/2013 3 VSOL 930/2013-A-14

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem v Popově 108, Štítná nad Vláří, PSČ 763 33, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.9.2013, č.j. KSBR 44 INS 24658/2013-A-9,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně s e p ot vr z uje .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník v podaném insolvenčním návrhu, který nepodal samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení, v bodě 06 neuvedl a neoznačil v souladu s ustanovením § 103 insolvenčního zákona alespoň dva své věřitele, dále zde absentují konkrétní informace o výši a splatnosti pohledávek alespoň dvou těchto věřitelů, které není dlužník schopen plnit. V bodech 18 až 21 formuláře dlužník sice specifikoval výši všech svých jednotlivých závazků, chybí zde však údaje o jejich splatnosti a věřitelé nejsou označeni v souladu s ustanovením § 103 insolvenčního zákona. Obecné tvrzení dlužníka, že není schopen plnit své závazky po dobu delší bez dalších konkrétnějších informací o splatnosti jednotlivých závazků a věřitelích, kteří v návrhu absentují, není způsobilé úpadek dlužníka osvědčit. Dlužník předložil k podanému insolvenčnímu návrhu seznam svých závazků, nicméně i v seznamu závazků absentují údaje o splatnosti jednotlivých závazků. To, že seznam závazků, aby mohl splnit svou funkci, a aby jej bylo možno považovat za správný a úplný a zohlednit při zkoumání, zda dlužník dostatečně popsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek, musí obsahovat údaje o splatnosti závazků, vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.3.2012, č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítá, že bod 06 formuláře byl vyplněn správně s odvoláním na rozhodování v jiných insolvenčních řízeních vedených u Krajského soudu v Brně, kdy v těchto případech bod 06 formuláře byl vyplněn takřka identicky jako v jeho případě, přesto soud prvního stupně návrh na povolení neodmítl a pokračoval v řízení. Rovněž tak se domnívá, že i ostatní části formulářového návrhu na povolení oddlužení byly vyplněny správně, protože obsahují seznam věřitelů a podrobný popis všech jeho závazků. Namítá, že soud nepřihlédl k připojenému seznamu věřitelů a závazků, který podle jeho názoru podrobně popisuje rozhodné skutečnosti pro povolení oddlužení. Má za to, že jím podaný insolvenční návrh byl úplný a obsahoval rozhodné skutečnosti pro povolení oddlužení, proto navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a jeho návrhu bylo vyhověno.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to na předepsaném formuláři návrhu na povolení oddlužení. V bodě 06, který je určen pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek, navrhl, aby soud rozhodl o jeho úpadku, a tvrdil, že má celkem jedenáct věřitelů a šestnáct peněžitých závazků, jejichž specifikace je nedílnou součástí návrhu na oddlužení v bodě 21, tvrdí, že má více věřitelů a peněžité závazky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen platit vzhledem k tomu, že zastavil platby většiny svých peněžitých závazků po dobu déle jak dva měsíce, a ani nelze tyto peněžité závazky dosáhnout výkonem rozhodnutí či exekucí. Uvádí, že celková dlužná částka činí 3.027.747,52 Kč, společně s manželkou, která též podává návrh na povolení oddlužení, je však celková částka závazků 4.087.042,26 Kč, na devět závazků je vydán exekuční příkaz, na čtyři platební rozkaz a na jeden rozhodčí nález, dva závazky jsou nevykonatelné. V bodech 18 až 21 formulářového návrhu na povolení oddlužení dlužník popisuje své závazky, uvádí, o jaký druh závazku se jedná, označuje neúplnou obchodní firmou své věřitele, v případě vykonatelných závazků označuje rozhodnutí a u všech závazků uvádí výši svých závazků. Současně dlužník předkládá seznam věřitelů a popis peněžitých závazků datovaný dnem 3.9.2013, o němž prohlašuje, že seznamy věřitelů a závazků jsou správné a úplné, a své jednotlivé závazky zde označuje tak, že uvádí věřitele, dále vyčísluje závazek, uvádí měsíční splátku, označuje rozhodnutí, datum rozhodnutí a stav dluhu.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010, formuloval Nejvyšší soud ČR. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Z obsahu podaného insolvenčního návrhu, jak již správně uzavřel soud prvního stupně, lze dovodit, že dlužník má více věřitelů, nelze již však dovodit, že vůči těmto věřitelům by měl dlužník závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Pouze obecné tvrzení o tom, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, náležitostem ustanovení § 103 odst. 2 IZ nevyhovuje a na základě takových obecných tvrzení nelze učinit závěr, zda se dlužník skutečně nachází v úpadku. Je sice pravdou, že v bodech 20 a 21 návrhu dlužník u devíti závazků uvedl spisové značky rozhodnutí, ani z těchto údajů však nelze dovodit, že závazky dlužníka vůči těmto věřitelům jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Z tvrzení v bodech 20 a 21 návrhu totiž není zřejmé, kdy byla předmětná rozhodnutí vydána, jakým orgánem a jakým způsobem bylo rozhodnuto. K odvolací námitce dlužníka, že v jiných insolvenčních řízeních na základě obdobných skutkových tvrzení, jaká uvedl ve svém podaném insolvenčním návrhu, Krajský soud v Brně o úpadku rozhoduje, respektive povoluje dlužníkům oddlužení, nutno uvést, že tato námitka je právně nevýznamná, soud není vázán tím, jak v jiných insolvenčních věcech rozhodují jiní soudci stejného insolvenčního soudu.

Nelze přisvědčit odvolací námitce dlužníka, že soud prvního stupně se nezabýval jím předloženým seznamem závazků. Soud prvního stupně při hodnocení dlužníkem předloženého seznamu závazků správně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83/2012. V důvodech tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že představují-li seznamy dle § 104 odst. 1 IZ, mezi něž patří též seznam závazků, přílohu insolvenčního návrhu dlužníka, pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. V seznamu závazků předloženém dlužníkem, tak jak již správně uzavřel soud prvního stupně, absentují údaje o splatnosti jednotlivých závazků dlužníka, dlužník zde toliko uvádí údaje o výši svých jednotlivých závazků. Neobsahuje-li předložený seznam závazků všechny povinné údaje, pak informací v takovém seznamu závazků obsažených se dlužník nemůže dovolávat pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek (srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže insolvenční návrh dlužníka odmítl podle § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 25.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu