3 VSOL 930/2012-P6-8
KSOS 38 INS 3399/2012 3 VSOL 930/2012-P6-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ostravě-Slezské Ostravě, Podílní 815/14, PSČ 710 00, o přihlášce pohledávky věřitele č. 6 Citibank Europe plc, reg. č. 132781, se sídlem North Wall Quay 1, Dublin, Irsko, zastoupeného Mgr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Jáchymova 2, PSČ 110 00, o odvolání věřitele č. 6 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.11.2012 č.j. KSOS 38 INS 3399/2012-P6-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl přihlášku pohledávky č. 6 věřitele č. 6 Citibank Europe plc, reg. č. 132781, se sídlem North Wall Quay 1, Dublin, Irsko, a rozhodl, že právní mocí rozhodnutí účast věřitele č. 6 v insolvenčním řízení končí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že posledním dnem lhůty k přihlášení pohledávek vyplývající z usnesení ze dne 19.3.2012 č.j. KSOS 38 INS 3399/2012-A-7 byla středa 18.4.2012. Věřitel č. 6 přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení ve výši 33.730,96 Kč podáním ze dne 19.10.2012, tedy po uplynutí lhůty stanovené k přihlašování pohledávek. Soud uzavřel, že na věřitele č. 6 nelze pohlížet jako na zahraničního věřitele, protože soudu je z úřední činnosti známo, že tento věřitel podniká na území České republiky prostřednictvím své organizační složky Citibank Europe plc, organizační složka, IČ: 28198131, se sídlem Bucharovova 2641/14, Praha 5-Stodůlky. Třicetidenní lhůta k přihlášení pohledávek se proto vztahovala i na věřitele č. 6. Soud postupoval podle ustanovení § 185 insolvenčního zákona a rozhodl o odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele č. 6.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 6 včasné odvolání s odůvodněním, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na něho nelze pohlížet jako na zahraničního věřitele, když podniká na území České republiky prostřednictvím své organizační složky. Tvrdí, že je zahraniční osobou se sídlem v Irsku, to je v jednom z členských států Evropské unie, který má v obchodním rejstříku zapsanou svou organizační složku. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.4.2011 sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 je ve všech záležitostech týkajících se organizační složky zahraniční osoby nositelem práv a povinností vždy zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Právní subjektivitu a tedy způsobilost být účastníkem řízení má proto ve všech případech pouze zahraniční osoba, nikoliv její organizační složka. Domnívá se, že je nutno s ním zacházet jako se zahraničním věřitelem uvedeným v § 430 odst. 1 insolvenčního zákona, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoliv od zveřejnění výzvy dle § 136 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona obsažené v rozhodnutí o úpadku, ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 insolvenčního zákona. Argumentuje tím, že insolvenční soud měl postupovat podle § 430 insolvenčního zákona, tj. jakmile se o existenci věřitele dozvěděl, měl mu doručit zvlášť výzvu k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že soud takto nepostupoval, nezačala mu běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky a jeho přihlášená pohledávka tak nemohla být jako opožděná odmítnuta. Navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jeho přihláška pohledávky se neodmítá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

V přezkoumávané věci insolvenční soud usnesením ze dne 19.3.2012 č.j. KSOS 38 INS 3399/2012-A-7 rozhodl o zjištění úpadku dlužnice a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky za dlužnicí do insolvenčního řízení. Toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 19.3.2012, poslední den lhůty k podání přihlášky pohledávky připadl na 18.4.2012, tak jak správně uzavřel soud prvního stupně. Odvolatel přihláškou pohledávky ze dne 18.10.2012 přihlásil do insolvenčního řízení za dlužnicí pohledávku v celkové výši 33.730,96 Kč z titulu smlouvy o vydání a užití kreditní karty dne 19.10.2012.

Podle ustanovení 136 IZ, rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání (odstavec 2, písm. d/). Lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší dvou měsíců (odstavec 3). Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů (odstavec 4).

Podle ustanovení 173 odst. 1 IZ, věřitele podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle ustanovení § 430 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavec 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odstavec 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odstavec 3).

Úprava obsažená v § 430 insolvenčního zákona vychází z přímo aplikovatelného nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení, jehož česká verze byla uveřejněna ve zvláštním vydání Úředního věstníku EU dne 20.8.2004.

Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že na odvolatele nelze pohlížet jako na zahraničního věřitele, když tento věřitel podniká na území

České republiky prostřednictvím své organizační složky. Nutno přisvědčit odvolateli, že ve všech záležitostech týkajících se organizační složky zahraniční osoby je nositelem práv a povinností vždy zahraniční osoba, jíž je organizační složky součástí. Právní subjektivitu, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení má proto ve všech případech pouze zahraniční osoba, nikoliv její organizační složka. Z tohoto pohledu pak nutno uzavřít, že odvolatel je věřitelem se sídlem v Irsku, a je třeba s ním zacházet jako se známým věřitelem uvedeným v § 430, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoliv od zveřejnění výzvy obsažené v rozhodnutí o úpadku, ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 insolvenčního zákona.

Pojem známý věřitel dlužníka ve smyslu ustanovení § 430 IZ vyložil Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 31.5.2012, sen. zn. 29 NSČR 13/2010, jež je přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud uzavřel, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel, jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci, přijde v důsledku dlužníkovi nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení.

Jinak řečeno, za známého věřitele dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, se v insolvenčním řízení v době do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení pokládá i takový věřitel, o kterém se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka v této fázi insolvenčního řízení ničeho nedozvěděl jen proto, že dlužník řádně nevedl účetnictví nebo jiné záznamy o stavu jeho majetku a závazků (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2012 sen. zn. 29 NSČR 20/2010).

Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských státu Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem

řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce však včas neseznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěry, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věci najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 insolvenčního zákona, resp. ustanovení článku 40 Nařízení (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2012 sen. zn. 29 NSČR 13/2010).

Jestliže dlužník, označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských státu Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně (označí-li například věřitele-fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde o skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka a práva přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení ve lhůtě počítané ode dne, kdy mu bude výzva k podání přihlášky doručena zvlášť, takového věřitele nezbavuje (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2012 sen. zn. 29 NSČR 13/2010).

Ve smyslu judikaturních závěrů formulovaných výše insolvenční soud v další fázi řízení prověří, zda věřitel č. 6 je (a od kdy) známým věřitelem dlužnice, přičemž teprve poté v závislosti na výsledku svého šetření bude moci uzavřít, zda je důvod přihlášku pohledávky odmítnout jako opožděnou.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ a § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, odvolateli, insolvenční správkyni a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19.prosince 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu