3 VSOL 929/2016-A-21
KSOL 20 INS 9457/2016 3 VSOL 929/2016-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipinka 6E, PSČ 783 83, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 13.6.2016, č.j. KSOL 20 INS 9457/2016-A-10

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh dlužníka. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 22.4.2016, bylo zahájeno insolvenční řízení, přičemž dlužník dne 2.5.2016 insolvenční návrh doplnil o sdělení, že ohledně jeho osoby probíhalo v uplynulých pěti letech insolvenční řízení. V návrhu tvrdil, že má dva věřitele, a to Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s., Vienna Insurance Group (dále též jen věřitel 1 ) a Jana Pastorka (dále též jen věřitel 2 ). Dle tvrzení v návrhu závazek vůči věřiteli 1 vznikl nepozorností dlužníka a závazek vůči věřiteli 2 byl řešen v předchozím insolvenčním řízení, v němž byla jemu odpovídající pohledávka popřena insolvenčním správcem. O existenci této pohledávky bylo pravomocně rozhodnuto až rozsudkem ze dne 22.2.2016, z čehož dlužník dovozuje, že povinnost hradit tento závazek, stejně jako závazek z titulu nákladů řízení o její určení, mu vznikla až po skončení předchozího insolvenčního řízení. Dále uvedl, že v katastru nemovitostí je evidován jeho zajištěný věřitel Václav Krb, který se nepřihlásil do předchozího insolvenčního a jehož pohledávku neuznává. Soud zjistil, že na základě insolvenčního návrhu dlužníka již isir.justi ce.cz probíhalo insolvenční řízení pod sp. zn. KSOL 10 INS 463/2013 (dále též jen předchozí insolvenční řízení), v němž byl zjištěný úpadek dlužníka řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Věřitel 2 do předchozího insolvenčního řízení přihlásil svou vykonatelnou pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka, která byla popřena insolvenčním správcem, a ve sporu o určení její neexistence byla žaloba zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 12.3.2015, č.j. 10 ICm 3048/2013-62, který byl následně potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3.11.2015, č.j. 13 VSOL 90/2015-89, kterým bylo dlužníku uloženo, aby zaplatil věřiteli 2 na nákladech odvolacího řízení částku 9.494 Kč. Právě tyto pohledávky věřitele 2 dlužník uvádí v aktuálním insolvenčním návrhu. V předchozím insolvenčním řízení rozhodl insolvenční soud dne 17.9.2015 o vzetí na vědomí splnění oddlužení dlužníka a osvobodil jej od placení pohledávek, přičemž v něm nedošlo ke zpeněžení majetku, který byl předmětem zajištění pohledávky věřitele 2. Na tomto základě soud prvního stupně, po té co se obecně zabýval účinky rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, na právo zajištěného věřitele, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, dovodil, že věřitel 2, který již prošel se svou pohledávkou předchozím insolvenčním řízením, nemá za dlužníkem peněžitou pohledávku, neboť osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se týká i jeho pohledávky. Nadále mu však zůstává právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení majetku sloužícího k zajištění (ustanovení § 414 odst. 1, odst. 4 insolvenčního zákona). Věřitele 2 tudíž nelze považovat za věřitele s peněžitou pohledávkou vůči dlužníkovi, kterou je namístě řešit v insolvenčním řízení, a nelze jej posuzovat jako dalšího věřitele ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, a to ani z titulu jeho pohledávky na nákladech řízení určovacího sporu vyvolaného předchozím insolvenčním řízením, neboť se jedná o příslušenství pohledávky sdílející osud pohledávky hlavní. Soud prvního stupně tudíž uzavřel, že úpadek dlužníka nebyl osvědčen, a proto jeho insolvenční návrh zamítl (ustanovení § 142 písm. c/ a § 143 odst. 1 insolvenčního zákona). Dále se v odůvodnění svého zamítavého usnesení zabýval účelem podaného návrhu dlužníka na povolení oddlužení a uváděl argumenty, v nichž spatřuje nepoctivý záměr sledovaný tímto návrhem, pro které by mu nebylo možno vyhovět, včetně tvrzení o pohledávce věřitele Václava Krba, i kdyby soud vyhověl návrhu dlužníka na zjištění úpadku.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. V něm popsal okolnosti popření pohledávky věřitele 2 přihlášené do předchozího insolvenčního řízení, z nichž dovozuje, že povinnost hradit tuto pohledávku fakticky nabyl až po skončení předchozího insolvenčního řízení, ačkoliv vznikla již předtím. Poukazoval na to, že svým jednáním nemohl ovlivnit uspokojení předmětné pohledávky, proto dne 22.4.2016 podal nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Namítl, že napadené usnesení není pravdivé , neboť nemohl závazek vůči věřiteli 2 splnit v předchozím insolvenčním řízení a nemohl ovlivnit vznik závazku k úhradě nákladů řízení sporu o určení pohledávky. Dále se vyjadřoval k závěrům soudu o poctivosti podaného návrhu na povolení oddlužení, což považuje za nepříslušné a sdělil, že tento názor soudu prvního stupně v něm vzbuzuje podezření z podjatosti justičního orgánu, stejně jako okolnost ztráty listinných příloh zaslaných soudu spolu s insolvenčním návrhem, které opětovně osobně doplnil, a závěry soudu prvního stupně týkající se důvodu neuvedení věřitele Václava Krba, když závazek vůči tomuto věřiteli v insolvenčním návrhu uvedl, avšak rozporoval jej.

V podání ze dne 24.8.2016, dlužník mimo jiné tvrdil, že v insolvenčním návrhu žádné nepravdivé údaje neuvedl a pohledávku věřitele 1 zavinil svým lehkomyslným přístupem. Pohledávku věřitele Václava Krba, který dne 26.8.2013 udělil souhlas s přímým prodejem zajištěných nemovitosti a na vlastní žádost nebyl zařazen do splátkového kalendáře, v předchozím insolvenčním řízení nerozporoval. Tvrdil, že věřitel následně pouze s pomocí soudu prvního stupně docílil prodeje exekučně zastavených nemovitostí za polovinu jejich tržní hodnoty , k dalšímu jednání však s ohledem na soudcovské zástavní právo váznoucí na nemovitostech nedošlo. Věřitel Václav Krb přesto docílil svého záměru a jeho pohledávka ve výši 99.531 Kč byla uspokojena v exekuci, byť mohla být uhrazena i v předchozím insolvenčním řízení. Svým postupem tento věřitel dlužníkovi ztížil bydlení , které bylo dle dlužníka prodáno za symbolickou kupní cenu, která nedosahovala ani hodnoty exekučně prodaných pozemků (stavební parcely a zahrady). Rovněž z těchto důvodů dlužník v odvolacím řízení navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a soud prvního stupně dále v insolvenčním řízení pokračoval a vyhověl jeho návrhu.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť ze zcela jiných důvodů, než v něm dlužník namítá.

Odvolací soud předně uvádí, že soud prvního stupně usnesením ze dne 8.8.2016, č.j. KSOL 20 INS 9457/2016-A-16 dlužníka vyzval k upřesnění a doplnění jeho odvolání tak, zda sdělením, že průběh a charakter insolvenčního řízení v něm vzbuzuje podezření z podjatosti justičního orgánu, mínil vznést námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ve smyslu ustanovení § 14 občanského soudního řádu či nikoli, případně námitku podjatosti jiné osoby. V případě, že se jedná o námitku podjatosti, nechť ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplní náležitosti námitky podjatosti dle ustanovení § 15a odst. 3 občanského soudního řádu tak, aby z podání vyplývalo, proti kterému konkrétnímu soudci či konkrétním soudcům, případně jiné konkrétní osobě námitka směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho či jejich nepodjatosti, kdy se o důvodu pochybnosti o nepodjatosti dozvěděl a označí důkazy, kterými může být takový důvod prokázán. Dlužník byl poučen o tom, že nebude-li námitka podjatosti ve stanovené lhůtě doplněna o uvedené náležitosti, nebude Vrchní soud v Olomouci k této námitce přihlížet.

Na výzvu soudu reagoval dlužník podáním ze dne 24.8.2016, v němž uvedl, že k podezření z podjatosti justičního orgánu ho vedl závěr soudu o nepoctivém záměru, lehkomyslném přístupu k plnění povinností a vědomém udávání nepravdivých údajů. Konkrétní pracovníky soudu však v souvislosti s podezřením z podjatosti neoznačuje.

Vzhledem k tomu, že dlužník, přestože byl řádně poučen, ve lhůtě určené soudem prvního stupně (ani později) nedoplnil svá tvrzení v odvolání, že průběh a charakter insolvenčního řízení v něm vzbuzuje podezření z podjatosti justičního orgánu tak, aby splňovalo náležitosti ustanovení § 15a odst. 3 o.s.ř., odvolací soud k těmto tvrzením při přezkoumávání usnesení soudu prvního stupně nepřihlíží (ust. § 7 IZ, § 43 odst. 2, věta druhá o.s.ř.).

Dále se odvolací soud na základě podaného odvolání zabýval přezkumem napadeného usnesení soudu prvního stupně. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně o průběhu a výsledku předchozího insolvenčního řízení, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení. Skutkový stav věci je třeba doplnit tak, že dlužník v bodě 06 insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení žádal o zjištění úpadku, přičemž tvrdil, že má vůči věřiteli 1 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, identifikační číslo osoby 63998530 závazek ve výši 3.380 Kč splatný dne 20.2.2016. Vůči věřiteli 2 v něm popsal dva závazky, a to nevykonatelný závazek, z něhož nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, ve výši 17.843 Kč splatný dne 1.4.2016, u něhož uvedl v zastoupení JUDr. Martin Růžička, 2. května 2384, Zlín 760 01, č.j. 077 EX 1157/16-17 a sdělil, že se jedná o závazek ze smlouvy č. 115716 ze dne 3.11.2015 na částku 9.494 Kč . Druhým tvrzeným závazkem vůči věřiteli 2 je vykonatelný závazek, z něhož vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, ve výši 154.7.843 Kč splatný dne 22.2.2016, u něhož dlužník uvedl v zastoupení JUDr. Martin Růžička, 2. května 2384, Zlín 760 01, č.j. 077 EX 5313/2006 a sdělil, že se jedná o závazek ze smlouvy č. 115716 ze dne 10.8.2011 na částku 136.357,84 Kč . K insolvenčnímu návrhu připojil také exekuční příkaz vydaný dne 1.4.2016 pod č.j. 077 EX 1157/16-16 soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad Zlín, který byl pověřen k provedení exekuce usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 7.3.2016 č.j. 51 EXE 355587/2016-19, na základě vykonatelného exekučního titulu, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3.11.2015, č.j. 13 VSOL 90/2015-89, který nabyl právní moci dne 8.2.2016, z něhož se podává, že tímto příkazem bylo rozhodnuto o provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného Václava anonymizovano , bytem Lipinka 6, Lipinka pro oprávněného Jana Pastorka, bytem Pasecký žleb 5187, Zlín k vymožení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému jistinu ve výši 9.494 Kč, náklady právního zastoupení exekuce 484 Kč a dále k provedení exekuce pro povinnost povinného uhradit dosud neuhrazené předběžné náklady exekučního řízení 7.865 Kč, shodné údaje o vymáhané povinnosti vyplývají rovněž z exekučního příkazu vydaného dne 22.3.2016 soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad Zlín, pod č.j. č.j. 077 EX 1157/16-13, jímž bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem označených nemovitostí povinného. Dále k návrhu připojil rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 12.3.2015 č.j. 10 ICm 3048/2013-62 (KSOL 10 INS 463/2013), kterým byla zamítnuta žaloba Ing. Martina Koubka, insolvenčního správce dlužníka v předchozím insolvenčním řízení, proti věřiteli Janu Pastorkovi o určení neexistence vykonatelné pohledávky, přihlášené přihláškou pohledávky č. P2 za dlužníkem ve výši 154.563,84 Kč.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 143 odst. 1 IZ, insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

V této věci soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužník má peněžitý závazek jen vůči věřiteli 1 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group. Věřitele 2 Jana Pastorka však nelze považovat za druhého věřitele ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, neboť jeho pohledávka byla řešena v předchozím insolvenčním řízení a stejný závěr soud učinil i ve vztahu k pohledávce na nákladech řízení určovací žaloby vyvolané předchozím insolvenčním řízením, neboť se jedná o příslušenství této pohledávky.

Odvolací soud na základě shora popsané rekapitulace tvrzení o pohledávkách dlužníka uzavírá, že dlužník v insolvenčním návrhu jako svůj závazek vůči věřiteli 2 Janu Pastorkovi, z něhož nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění a který nebyl předmětem předchozího insolvenčního řízení, popsal závazek ve výši 17.843 Kč splatný dne 1.4.2016 (dále jen Závazek ), který měl vzniknout ze smlouvy č. 115716 ze dne 3.11.2015 na částku ve výši 9.494 Kč , přičemž k závazku současně uvedl v zastoupení JUDr. Martin Růžička, 2. května 2384, Zlín 760 01, č.j. 077 EX 1157/16-17 . K insolvenčnímu návrhu přitom připojil také exekuční příkazy, vydané soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad Zlín, jimiž bylo rozhodnuto o provedení exekuce srážkami ze mzdy dlužníka a prodejem nemovitostí, jak je jejich obsah rekapitulován shora. Soud prvního stupně se však při posuzování úpadku dlužníka nezabýval tím, co představuje další část Závazku ve výši 8.349 Kč, která zbyde po odpočtu částky 9.494 Kč od celkové výše závazku 17.843 Kč, ani tím, že u tohoto závazku dlužník označil také osobu JUDr. Martina Růžičky a jednací číslo exekučního řízení. V situaci, kdy soud prvního stupně uzavřel, že věřitele 2 Jana Pastorka nelze považovat za druhého věřitele ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, neboť jeho vykonatelná zajištěná pohledávka ve výši 154.563,84 Kč, byla řešena v předchozím insolvenčním řízení a tvrzená pohledávka na nákladech řízení určovací žaloby ve výši 9.494 Kč je jejím příslušenstvím, představuje to, že soud o věci rozhodl, aniž by se pokusil odstranit neúplnost, respektive vnitřní rozpor, insolvenčního návrhu ve vztahu k části Závazku ve výši 8.349 Kč vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Odvolací soud z tohoto důvodu napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ust. § 219a odst. 1,§ 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).

V dalším řízení bude nejprve třeba, aby soud dlužníka vyzval k doplnění neúplných tvrzení o Závazku tak, aby bylo zřejmé, co představuje zbylá část Závazku ve výši 8.349 Kč, z jakého důvodu měl Závazek vzniknout, když dlužník dosud jako důvod vzniku Závazku tvrdí smlouvu č. 115716 ze dne 3.11.2015 na částku 9.494 Kč , a kdo má být věřitelem zbylé části závazku, když ve vztahu k němu uvádí i soudního exekutora JUDr. Martina Růžičku s tím, že v souladu s doplněnými tvrzeními návrhu bude třeba doplnit i k němu připojený seznam závazků.

V závislosti na tom, zda a jak dlužník insolvenční návrh na základě výzvy soudu doplní, bude se soud návrhem opětovně zabývat z hledisek dle § 3 odst. 1 IZ, přičemž otázkou poctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení se bude třeba zabývat až v případě, jestliže dospěje k závěru, že dlužník se ve stavu úpadku nachází.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že odvolacími námitkami dlužníka směřujícími proti závěrům soudu prvního stupně vysloveným ve vztahu k pohledávce věřitele Václava Krba se odvolací soud nezabýval, neboť se týkaly poctivosti návrhu dlužníka na povolení oddlužení, což nebylo předmětem přezkumu odvolacího soudu. Ze stejného důvodu se nebylo třeba zabývat tvrzeními dlužníka o postupu tohoto věřitele při uspokojování jeho pohledávky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu