3 VSOL 924/2014-A-12
KSOS 22 INS 16181/2014 3 VSOL 924/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Pietera anonymizovano , anonymizovano , bytem Čs. armády 1042, Bohumín-Nový Bohumín, PSČ 735 81, IČ: 73302856, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.8.2014, č.j. KSOS 22 INS 16181/2014-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč na označený účet.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 12.6.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Věřitelem pohledávek, které pocházejí z podnikatelské činnosti dlužníka, je i věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Karviná s pohledávkou ve výši 290.188 Kč a věřitel VZP s pohledávkou 39.000 Kč. Podáním, které bylo soudu doručeno dne 22.7.2014, vyslovil věřitel Česká správa sociálního zabezpečení nesouhlas s řešením úpadku dlužníka způsobem oddlužení. Proto jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku se jeví konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužník disponuje pouze movitými věcmi v odhadované hodnotě cca 5.000 Kč, soud vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, když jedině tak budou zajištěny prostředky ke krytí jeho nákladů. Výši zálohy soud určil s přihlédnutím k ustanovení § 38 insolvenčního zákona a § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Namítal, že je nemajetný a uloženou výši zálohy 50.000 Kč považuje za nepřiměřenou, protože při řešení jeho úpadku (nepatrným) konkursem, postačuje nižší částka. Další důvod pro určení nižší částky zálohy spatřuje dlužník ve své osobní situaci, když živí dvě děti, a po odpočtu srážek v rámci prováděné exekuce mu zbývá pouze nezabavitelné minimum .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a po té dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není opodstatněné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl podán na předepsaném formuláři. V bodě 06 návrhu dlužník uvedl, že má šest věřitelů, přičemž závazek vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení Karviná, se sídlem Křížová 25, Praha 5 na sociálním pojištění představuje 243.000 Kč. V seznamu závazků, který dlužník připojil k insolvenčnímu návrhu a opatřil doložkou správnosti a úplnosti a svým podpisem, dlužník uvedl shodné údaje o věřiteli shora uvedeného závazku a v čestném prohlášení , které rovněž k návrhu jako jeho přílohu připojil, uvedl, že některé z jeho závazků pocházejí z podnikatelské činnosti . Dle seznamu majetku obsahujícího zákonné náležitosti dlužník vlastní movité věci-vybavení domácnosti v odhadované aktuální hodnotě cca 2.000 Kč. Dne 22.7.2014 zaslal soudu na vědomí věřitel Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, podání adresované dlužníku, v němž vyslovil nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením.

Dle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Dle ust. § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Dle ust. § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne.

Podle ust. § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Podle § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

V této věci soud prvního stupně na základě nesouhlasu jednoho z věřitelů dlužníkových závazků z podnikání dovodil, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba odmítnout proto, že dlužník není subjektivně legitimován k podání návrhu na povolení oddlužení a jeho úpadek je řešitelný jen konkursem (§ 390 odst. 3, § 396 IZ).

Odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že pokud věřitel Česká správa sociálního zabezpečení, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s oddlužením dlužníka nesouhlasí, nejsou v této fázi řízení (před rozhodováním o úpadku) dány pochybnosti o tom, zda dlužník je či není subjektivně legitimován k podání návrhu na povolení oddlužení. Protože není splněn předpoklad dle § 389 odst. 2, písm. a) IZ, je nepochybné, že dlužník k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněn není. Proto o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení nelze bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že soud vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Není tedy důvod neuložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, předvídaný v ustanovení § 108 odst. 1, poslední věta IZ a soud je povinen zkoumat, zda je nutné zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení zálohou, či zda lze prostředky k jejich krytí zajistit jinak.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno v případech, kdy lze předběžně usuzovat, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, a ze struktury a rozsahu dlužníkova majetku se podává, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě konečných nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Ze skutečností plynoucích ze spisu vyplývá, že případný úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem. Dlužník nemá žádný likvidní majetek a za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně, že je nezbytné složit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou v počátečních fázích řízení v souvislosti s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), a s případným soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, které správce bude k této své činnosti nutně potřebovat a které dlužník v majetkové podstatě nemá. Protože rozsah a struktura majetku dlužníka neskýtá záruku, že vůbec bude k dispozici výtěžek zpeněžení majetkové podstaty ke krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny a dalších hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ), je požadavek soudu na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný.

Rovněž uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné. Podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky, na kterou v odůvodnění svého usnesení odkázal i soud prvního stupně, činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu a nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ). Odvolací námitka dlužníka, podle něhož je uložená záloha nepřiměřeně vysoká, proto důvodná není.

Jak vyplývá ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona (který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120, a to části týkající se § 38 odst. 2) nároky insolvenčního správce (odměna a náhrada výdajů) hradí stát, nelze-li je uhradit ani z majetkové podstaty, ani ze zálohy na náklady. K úhradě státem by mělo docházet jen zcela výjimečně, za podmínek stanovených prováděcím předpisem . Z uvedené citace je patrna zjevná snaha zákonodárce minimalizovat případy, kdy bude náklady insolvenčního řízení (odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce) hradit stát, s přihlédnutím k tomu je třeba vykládat i ustanovení § 108 insolvenčního zákona a při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení není významná otázka, zda dlužník má k dispozici prostředky na úhradu zálohy a významné nejsou ani jeho osobní poměry.

Soud prvního stupně ze všech výše uvedených důvodů rozhodl o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení i o její výši správně, proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 24. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu