3 VSOL 919/2012-A-23
KSBR 29 INS 6724/2012 3 VSOL 919/2012-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka METALLOR PLUS, s.r.o., se sídlem Brno, Vídeňská 120, PSČ 619 00, IČ: 26217945, o insolvenčním návrhu navrhovatele Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Jírovcova 805/47, PSČ 623 00, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Kalendovou, advokátkou se sídlem Brno, Hybešova 42, PSČ 602 00, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2012 č.j. KSBR 29 INS 6724/2012-A-17

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že navrhovateli se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil navrhovateli Jiřímu Horáčkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 20.3.2012 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh na zahájení insolvenčního řízení, jímž se navrhovatel-správce části dědictví v řízení o dědictví po zůstaviteli Františku anonymizovano (který byl jediným jednatelem a společníkem společnosti METALLOR

PLUS, s.r.o.), domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka METALLOR PLUS, s.r.o. a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tento správce části dědictví předložil na základě výzvy soudu usnesení soudního komisaře ze dne 19.10.2012, jímž soud (soudní komisař) svolil, aby Jiří Horáček, který byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12.7.2012 č.j. 58D 1454/2010-44 ustanoven správcem části dědictví, podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh ve věci dlužníka METALLOR PLUS, s.r.o., a současně doložil také souhlas jediné dědičky Šárky Opletalové. Soud prvního stupně dovodil, že Jiří Horáček, jako správce části dědictví v řízení o dědictví po zůstaviteli Františku anonymizovano , je aktivně legitimovaným subjektem k podání insolvenčního návrhu. S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), soud prvního stupně dále uvedl, že v souladu s tímto ustanovením uložil navrhovateli, aby v určené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Navrhovatel popsal v insolvenčním návrhu podrobně dlouhodobou finanční a majetkovou situaci dlužníka tak, jak vyplynula z vypracovaného znaleckého posudku, s tím, že uvedená společnost fakticky ukončila své podnikání, ustanovený správce dědictví až v rámci výkonu své funkce zjistil, že společnost nedisponuje žádnými finančními prostředky, nemá žádný majetek a nemá ani finanční prostředky na uhrazení případné zálohy na náklady insolvenčního řízení. Přestože navrhovateli nelze přičítat k tíži, že insolvenční návrh podal až v této situaci, nemůže tato skutečnost ovlivnit výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, jež je navrhovateli ukládána. Záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a způsobu řešení úpadku, když v majetkové podstatě dlužníka nelze očekávat dostatek pohotových finančních prostředků. Výši zálohy soud určil podle okolností případu ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání. Soudu prvního stupně především vytýkal, že odůvodnění odvoláním napadeného usnesení je obecné a nepřiléhající na tento specifický případ. Odvolatel zopakoval, že pod sp. zn. 58D 1454/2010 probíhá řízení o projednání dědictví po zůstaviteli Františku anonymizovano , který byl jediným společníkem a jednatelem dlužníka-společnosti METALLOR PLUS, s.r.o., přičemž v rámci tohoto dědického řízení byl ustanoven správcem části dědictví obchodního podílu o velikosti 100 %, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 500.000 Kč uvedené společnosti. Teprve při výkonu této funkce zjistil stav společnosti, odůvodňující podání insolvenčního návrhu. Argumentace soudu prvního stupně, že povinností dlužníka je podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitne v situaci, kdy již nemá finanční prostředky, v tomto případě neobstojí, neboť z podstaty své funkce nemohl insolvenční návrh podat dříve, to je v době, kdy společnost ještě finančními prostředky disponovala. Podle názoru odvolatele dikce zákona umožňuje soudu posoudit každý případ individuálně a zvážit, zda-li povinnost k úhradě zálohy insolvenčního řízení uloží či nikoliv. V této souvislosti odvolatel poukázal na to, že mu nelze klást k tíži, že insolvenční návrh podal až v době, kdy byl ustanoven správcem dědictví obchodního podílu, s tím, že neměl možnost jakýmkoliv způsobem reálně ovlivnit chod a hospodaření společnosti, neboť nepůsobil ve statutárních orgánech a nebyl k uvedené společnosti v žádném vztahu. Nad rámec odvolatel odkázal na ustanovení § 144 odst. 1, písm. d) IZ, podle kterého insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, přičemž podle odstavce 2 tohoto ustanovení takové usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem. Podle odvolatele je takový postup soudu v daném případě možný, z tohoto důvodu se dá předpokládat, že náklady insolvenčního řízení vznikat nebudou. Současně, samostatným podáním, požádal odvolatel o osvobození od hrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení v souladu s ustanovením § 138 o.s.ř., když podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno změnit.

Podle obsahu spisu Jiří Horáček, správce části dědictví, obchodního podílu o velikosti 100 %, jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 500.000 Kč společnosti METALLOR PLUS, s.r.o. se sídlem Brno, Vídeňská 120, IČ: 26217945, se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 20.3.2012, domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka-společnosti METALLOR PLUS, s.r.o. a prohlášení konkursu na majetek tohoto dlužníka. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že poté, co jednatel a jediný společník společnosti METALLOR PLUS, s.r.o. František Opletal zemřel dne 19.5.2010, byl usnesením Městského soudu v Brně (ze dne 12.7.2010) č.j. 58D 1454/2010-44 ustanoven správcem části dědictví, obchodního podílu o velikosti 100 %, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 500.000 Kč společnosti METALLOR PLUS, s.r.o. Jako správce části tohoto dědictví zjistil, že v současné době, po smrti jediného společníka jednatele, výroba neexistuje, společnost je nefunkční (výroba byla nefunkční již o několik let dříve), podle účetnictví k datu ocenění znaleckým posudkem, který byl vypracován v rámci dědického řízení, v majetku společnosti žádný dlouhodobý nehmotný majetek nebyl, logo ani průmyslový vzor společnost nevlastnila a nevlastnila žádný software. Uvedená společnost fakticky ukončila své podnikání, dlužník nemá žádný reálný majetek, který by se dal zpeněžit. Správci části dědictví se podařilo zjistit, že dlužník má deset věřitelů a závazky představují celkem 2.319.224 Kč. Dlužník nemá žádné zaměstnance, neeviduje žádné dlužníky a pohledávky, nemá žádnou finanční hotovost a neeviduje žádné bankovní účty. Navrhovatel má proto za to, že jsou dány zákonné podmínky k tomu, aby insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka METALLOR PLUS, s.r.o. a o řešení tohoto úpadku konkursem. K návrhu navrhovatel -mimo jiné-připojil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12.7.2010 č.j. 58D 1454/2010-44, z něhož vplývá, že Jiří Horáček, anonymizovano , bytem Brno, Jírovcova 805/47, byl ustanoven správcem části dědictví v řízení o dědictví po zůstaviteli Františku anonymizovano , anonymizovano , zemřelému dne 19.5.2010, s tím, že tento správce je oprávněn činit po dobu dědického řízení veškeré úkony nezbytné ke správě všech majetkových i nemajetkových hodnot souvisejících se spravovanou částí dědictví, to je-mimo jiné-obchodním podílem o velikosti 100 %, kterému odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 500.000 Kč na společnosti METALLOR PLUS, s.r.o., IČ: 26217945, s vymezením práv a povinností tohoto správce tak, že je zejména oprávněn jednat se státními orgány a úřady, soudy, advokáty, obchodními společnosti či jinými právnickými a fyzickými osobami, pokračovat v soudních řízeních, uplatňovat nároky zůstavitele, podávat návrhy a podání, přijímat doručované písemnosti, podávat odvolání a tohoto práva se vzdávat, jednat s pojišťovnami ohledně pojištění majetku, uzavírat a vypovídat nájemní-podnájemní smlouvy, přijímat plnění a hradit nezbytné výdaje vyplývající ze závazků zůstavitele.

Je třeba uvést, že na základě tohoto podaného návrhu Krajský soud v Brně rozhodl nejprve usnesením ze dne 26.3.2012 č.j. KSBR 29 INS 6724/2012-A-5, jímž podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč dlužníkovi-METALLOR PLUS, s.r.o. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31.8.2012 č.j. KSBR 29 INS 6724/2012, 3 VSOL 306/2012-A-11 uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelné (pro jeho nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů) podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. zrušil, neboť soud prvního stupně zcela pominul, že insolvenční návrh v daném případě podal svým jménem správce části dědictví, a v důsledku toho se pak nezabýval tím, zda správce části dědictví-obchodního podílu zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným-je vůbec oprávněn svým jménem takový návrh podat. Současně odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v tomto dalším řízení soud prvního stupně nejprve posoudí otázku aktivní věcné legitimace správce části dědictví-obchodního podílu zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným-k podání insolvenčního návrhu.

V dalším řízení k výzvě soudu předložil navrhovatel usnesení Městského soudu v Brně rozhodujícím JUDr. Evou Čiernikovou, notářkou v Brně, se sídlem Brno, Panská 12/14, ze dne 19.10.2012 č.j. 58D 1454/2010-507, jímž soud (soudní komisař) svoluje, aby Jiří Horáček, který byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12.7.2010 č.j. 58D 1454/2010-44 ustanoven správcem části dědictví, podal u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh ve věci dlužníka, společnosti METALLOR PLUS, s.r.o. k č.j. KSBR 29 INS 6724/2012-A-13 . Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 97 IZ, insolvenční řízení lze zahájit pouze na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odstavec 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odstavec 3).

Podle ustanovení § 98 IZ platí, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik (odstavec 1). Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka (odstavec 2).

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle ustanovení § 175f odst. 1, písm. a), věta první, o.s.ř., soud může v řízení o dědictví, vyžaduje-li to obecný zájem nebo důležitý zájem účastníků, ustanovit usnesením i bez návrhu správce dědictví, nezanechal-li zůstavitel listinu o správě dědictví, kterou by ustanovil správce dědictví oprávněného spravovat veškerý majetek náležející do dědictví. Podle odstavce 6 uvedeného zákonného ustanovení platí, že v usnesení podle odstavce 1 musí být vymezen rozsah spravovaného majetku zůstavitele.

V přezkoumávané věci předcházelo závěru o nutnosti uložit navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení posouzení otázky aktivní věcné legitimace navrhovatele, který je správcem části dědictví-obchodního podílu zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným-k podání insolvenčního návrhu. Se závěrem soudu prvního stupně, jaký v tomto směru učinil, se však odvolací soud neztotožňuje.

Okruh osob oprávněných podat návrh na zahájení insolvenčního řízení vyplývá z § 97 odst. 2 IZ, který stanoví, že insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník a jeho věřitel, který současně musí prokázat, že on sám má pohledávku za dlužníkem.

Ze shora citovaného ustanovení § 98 IZ dále plyne, že je-li dlužník právnickou osobou, povinnost k podání insolvenčního návrhu mají i osoby, jejichž jednání je jednáním dlužníka. Jsou to zejména statutární orgány právnických osob, jestliže se jedná o dlužníka, který je právnickou osobou, a je-li v likvidaci také likvidátor, ovšem s tím, že tyto osoby pak podávají insolvenční návrh jménem dlužníka.

Základní povinnosti správce dědictví jsou vymezeny v ustanovení § 175f o.s.ř. tak, že správce dědictví je oprávněn spravovat majetek zůstavitele, náležející do dědictví. Správce dědictví (ustanovený podle § 175f odst. 1 o.s.ř.) má (bez ohledu na to, zda byl k výkonu funkce povolán zůstavitelem nebo ustanoven soudem) při výkonu své funkce taková práva a povinnosti, které ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli, ovšem se zřetelem k tomu, že správa je především, co do svého základu, opatrováním cizí věci.

Odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 31.8.2012 č.j. KSBR 29 INS 6724/2012, 3 VSOL 306/2012-A-11 s odkazem na závěry v usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9.8.2001 sp. zn. 13D 1327/2001 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo vydání 5, ročník 2002 na straně 347 pod pořadovým číslem 80/2002) vyložil, že ustanovený správce části dědictví-obchodního podílu zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným v této společnosti s ručením omezeným činí po dobu dědického řízení nezbytné úkony spojené s obchodním podílem zůstavitele v této obchodní společnosti, zejména vykonává práva a plní povinnosti vyplývající z účasti zůstavitele v obchodní společnosti. Oprávnění společníků, která tvoří obsah obchodního podílu, jsou pak charakterizována v ustanovení § 122 obchodního zákoníku.

Ustanovení správcem obchodního podílu zůstavitele v obchodní společnosti METALLOR PLUS, s.r.o. tedy opravňuje správce této části dědictví Jiřího anonymizovano pouze k tomu, aby činil nezbytné úkony spojené s obchodním podílem zůstavitele v této obchodní společnosti, to je vykonával práva a povinnosti společníka, týkající se řízení společnosti a kontroly její činnosti na valné hromadě (srov. § 122 odst. 1 obchodního zákoníku).

Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel Jiří Horáček, jako správce části dědictví v řízení o dědictví po zůstaviteli Františku anonymizovano (který byl jediným jednatelem a společníkem společnosti METALLOR PLUS, s.r.o.), není k podání insolvenčního návrhu ve věci dlužníka METALLOR PLUS, s.r.o. věcně legitimován, i kdyby k takovému úkonu měl svolení soudu.

Za situace, kdy důsledkem nedostatku věcné legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu je zamítnutí návrhu, je tak požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy insolvenčního řízení nedůvodný.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu