3 VSOL 916/2015-A-17
KSBR 40 INS 394/2015 3 VSOL 916/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Hroznová Lhota, Tasov 118, PSČ: 696 63, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.6.2015, č.j. KSBR 40 INS 394/2015-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení odkázal na úpravu ust. § 103 odst. 1,2, § 3 odst. 1, 2 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a rovněž na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 sen. zn. 1 VSPH 342/2010. Dále uvedl, že dlužnice ve svém v pořadí již dvanáctém návrhu, jehož obsah je totožný s předchozími návrhy, tvrdila, že po zodpovědném posouzení situace došla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat, stav jejího úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť závazky převyšují její pohledávky. Dále citovala zákonnou definici úpadku ve formě platební neschopnosti. V insolvenčním návrhu tudíž opět chybí konkrétní označení věřitelů (alespoň dvou, a to uvedením jména, příjmení a bydliště, popř. identifikačního čísla, či obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla), vůči nimž má dlužnice peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, specifikace těchto závazků (výše závazků, údaje o splatnosti závazků) i tvrzení o její platební neschopnosti. Tyto nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v insolvenčním řízení, přičemž použití ust. § 43 občanského soudního řádu je vyloučeno. Insolvenční soud proto dle citovaného ust. § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm namítla, že má za to, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka a dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 9.1.2015 domáhala rozhodnutí o úpadku. Tvrdila, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po vyhodnocení své situace dospěla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat a její závazky převyšují pohledávky . Dále uvedla, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit. Soud prvního stupně nejprve usnesením ze dne 12.1.2015 č.j. KSBR 40 INS 394/2015-A-3 řízení zastavil pro litispendenci, jeho usnesení bylo na základě odvolání dlužnice změněno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.5.2015 sen. zn. 3 VSOL 133/2015-A-8 tak, že insolvenční řízení se nezastavuje. Následně soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Dlužnice v návrhu neuvedla žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva věřitele, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010, na které rovněž odkázal soud prvního stupně, vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužnice náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) IZ.

Pokud dlužnice uváděla, že její závazky převyšují její pohledávky a takto mínila popsat stav svého předlužení, pak zákonnou podmínkou předlužení je to, že dlužník je fyzickou osobou-podnikatelem. Dlužnice však sama tvrdila, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem.

Dlužnice nevylíčila dostatečně konkrétně rozhodující skutečnosti o svém úpadku a její insolvenční návrh neobsahuje náležitosti tohoto návrhu (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/ a c/, § 103 odst. 2 IZ). Soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 21. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu