3 VSOL 916/2012-A-11
KSBR 27 INS 23085/2012 3 VSOL 916/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Stanislavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Zdounky, Cvrčovice 24, PSČ 768 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.10.2012 č.j. KSBR 27 INS 23085/2012-A--5 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uzavřel, že složení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje v daném případě za nezbytné. V této souvislosti uvedl, že insolvenčním návrhem, podaným u soudu dne 21.9.2012, se dlužnice domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Úpadek dlužnice však nebude moci být řešen oddlužením. Dlužnice ke svému návrhu připojila smlouvu o zprostředkovatelské činnosti ze dne 1.2.2010, uzavřenou se společností VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s., IČ: 61858714, z níž vyplývá, že pro tuto společnost vykonávala zprostředkovatelskou činnost podle ustanovení § 642 a násl. obchodního zákoníku a navíc v ní také výslovně prohlásila, že je podnikatelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2, písm. c) obchodního zákoníku. V seznamu svých závazků dlužnice uvedla, že vůči tomuto věřiteli má závazek, jakožto provizi za zprostředkovatelskou činnost, ve výši 541.061 Kč, jedná se tedy o závazek z podnikání, byť dlužnice není vedena v živnostenském rejstříku. Tento závazek z podnikání činí 90,66 % všech jejích závazků, a z tohoto důvodu nemůže být úpadek dlužnice řešen oddlužením. Nad rámec soud prvního stupně uvedl, že by nemohl povolit oddlužení ani v případě, nejednalo-li by se o závazek z podnikatelské činnosti, neboť dlužnice by nebyla schopna uhradit všem svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Dlužnice v návrhu kalkuluje s dalším příjmem nad rámec příjmů ze zaměstnání ve výši 2.000 Kč, který však představuje výživné pro nezletilé dítě, a nejedná se tedy o příjem dlužnice. Výživné pro nezletilé dítě nelze použít k oddlužení dlužnice. S příjmem ve výši 12.000 Kč by dlužnice byla schopna uhradit nezajištěným věřitelům po odečtení odměny insolvenčního správce za dobu pěti let částku ve výši 123.120 Kč, což činí 20,63 % z celkové výše jejích závazků 596.773 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužnice má závazky z podnikatelské činnosti a její úpadek by nebylo možno řešit oddlužením, návrh na povolení oddlužení by bylo nutno odmítnout a prohlásit na majetek dlužnice konkurs. Při konkursu přitom minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí 45.000 Kč. Z uvedených důvodů uložil soud prvního stupně zaplatit dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že závazek vůči věřiteli VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s. vznikl v důsledku toho, že lidé, kteří si pojistky zřídili, přestali tyto platit, a pojišťovna po dlužnici požadovala vrácení provizí, což však není v silách dlužnice, přičemž dlužnice nemůže za to, že lidé sjednané pojistky neplatí. Odvolatelka zdůraznila, že není podnikatelem, nemá žádné zaměstnance. Poukázala také na to, že je samoživitelka, má nezletilé dítě, řádně pracuje, částku ve výši 50.000 Kč však není schopna uhradit, neboť její příjem činí 12.000 Kč. Jak odvolatelka dále uvedla, přikládá darovací smlouvu na částku 3.000 Kč, a s ohledem na to je schopna uhradit svým věřitelům minimálně 30 % svých závazků.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným u soudu dne 21.9.2012, domáhá zjištění úpadku a jako způsob řešení tohoto úpadku navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má čtyři věřitele a čtyři závazky v celkové výši 596.773 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů. V současné době je dlužnice zaměstnaná jako dělnice s měsíčním platem 12.000 Kč, dále pobírá 2.000 Kč výživné, což za pět let představuje částku 840.000 Kč, z toho vyplývá, že je schopna zaplatit 34,02 % svých závazků. Ke svým osobním poměrům uvedla, že není vdaná, vyživovací povinnost má k jednomu dítěti. Podle seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužnice) má dlužnice závazek vůči věřiteli CETELEM a.s. ve výši 17.290 Kč, který v popisu závazků označila jako kreditní karta , vůči věřiteli Home Credit a.s. ve výši 28.872 Kč, který označila jako kreditní karta a vůči věřiteli Rilex Traders a.s. ve výši 9.550 Kč, který označila jako půjčka , s tím, že tyto závazky jsou závazky nevykonatelné, a dále závazek vůči věřiteli VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s. ve výši 541.061 Kč, který označila jako provize za zprostředkovatelskou činnost . Ze seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o tom, že se jedná o seznam úplný a správný, a podpisem dlužnice) vyplývá, že kromě movitých věcí, v seznamu blíže označených (obvyklé vybavení domácnosti), jejichž celkovou hodnotu dlužnice uvedla ve výši 3.900 Kč, dlužnice žádný jiný majetek nevlastní.

Na základě údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku.

Se závěrem soudu prvního stupně, že návrhu dlužnice na povolení řešení úpadku oddlužením nelze vyhovět, se odvolací soud ztotožňuje.

Podle ustanovení § 389 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009 sen. zn. 3/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod poř. č. 79/2009) formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.

Tamtéž také vysvětlil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, je nutno uvážit vždy s přihlédnutím především k době vzniku konkrétního závazku (dluhu) z podnikání, době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání a výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků.

Podnikatelem je ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2, písm. b) a písm. c) obchodního zákoníku i osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, a osoba, která podniká na základě jiného, než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů; jde o podnikání, které je vyloučeno z působnosti živnostenského zákona (jeho ustanovení § 3).

Z registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ISPOZ, vedeného Českou národní bankou přitom vyplývá, že dlužnice je zapsána v tomto registru podle ustanovení § 12 zák. č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů, jako výhradní pojišťovací agent s datem oprávnění k činnosti 11.2.2010, s tím, že dne 17.6.2011 došlo ke změně oprávnění k činnosti z důvodu přerušení registrace. Dlužnice tak je osobou, která byla oprávněna provádět podnikatelskou činnost na základě jiného, než živnostenského oprávnění, to je v daném případě na základě zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí (ustanovení § 2 odst. 2, písm. c/ obchodního zákoníku).

Skutečnost, odvolatelkou namítaná, že není podnikatelkou, je v daném případě bez významu. Dlužnici, jako fyzickou osobu, sice skutečně již nelze považovat za podnikatele (neboť došlo k přerušení registrace a dlužnice nepodniká), nicméně-jak shora vyloženo-je nutno zohlednit, že dlužnice má závazky vzešlé z její předešlé podnikatelské činnosti.

Dluhy vzešlými z podnikání dlužníka, které ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ brání povolení oddlužení, mohou být jednak dluhy, které v hmotněprávní rovině vzešly z obchodních závazkových vztahů, ale i takové dluhy, které jen z obchodních závazkových vztahů nevzešly, například dluhy, které mají svůj původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo jeho veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních, na pojistném apod.), pokud měly původ v dlužníkově podnikání (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.3.2011 sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 113/2011).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že závazek vůči věřiteli VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s., IČ: 61858714 ve výši 541.061 Kč je závazkem vzešlým z předešlé podnikatelské činnosti dlužnice.

Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.5.2012 č.j. 36Cm 106/2011-25 plyne, že tímto rozsudkem byla dlužnice (v uvedeném řízení v postavení žalované) zavázána zaplatit společnosti VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s. částku ve výši 461.435 Kč spolu s úroky od 1.9.2011 do zaplacení, s tím, že podle odůvodnění tohoto rozsudku byl právním důvodem podané žaloby nárok žalobce (uvedené společnosti) na vrácení provize, vyplacené podle smlouvy o zprostředkovatelské činnosti, uzavřené dne 1.2.2010.

Ze smlouvy o zprostředkovatelské činnosti ze dne 1.2.2010 vyplývá, že tuto smlouvu uzavřela uvedená pojišťovna s dlužnicí, jako zprostředkovatelem, přičemž podle článku I. této smlouvy se zprostředkovatel zavázal za podmínek dále touto smlouvou vymezených, že bude pro pojišťovnu vyvíjet v rozsahu vymezeném plnou mocí činnost k vyhledávání zájemců o uzavření pojistných smluv s pojišťovnou, tzn. zprostředkovávat a sjednávat pojistné smlouvy jménem a na účet pojišťovny, a dále činit v rozsahu vymezeném zmocněním úkony související s existencí a obsahem pojistné smlouvy. V článku II. této smlouvy je deklarováno, že vztahy mezi smluvními stranami se řídí touto smlouvou, právním řádem České republiky, zejména obchodním zákoníkem a zák. č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví ve znění pozdějších předpisů, a zák. č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, a že zprostředkovatel zprostředkovává pojištění jménem a na účet jedné pojišťovny, a to VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s. v postavení výhradního pojišťovacího agenta ve smyslu § 6a zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích.

S ohledem na údaje uvedené ve smlouvě o zprostředkovatelské činnosti ani odvolací soud nepochybuje o tom, že vztah mezi dlužnicí a věřitelem VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a.s., založený smlouvou o zprostředkovatelské činnosti, je vztahem, do něhož dlužnice vstupovala jako podnikatel, a závazek vzešlý z této smlouvy má původ v jejím podnikání.

S přihlédnutím k době ukončení podnikání dlužnice, k době vzniku tohoto jejího závazku vzešlého z podnikání a zejména pak k výši tohoto konkrétního závazku, jež představuje 90,6 % z celkové výše všech jejích závazků (596.773 Kč), odvolací soud-ve shodě se soudem prvního stupně-uzavírá, že tento dluh z podnikání brání dlužnici v řešení jejího úpadku oddlužením.

Za tohoto stavu se tak jeví pravděpodobným-jak soud prvního stupně správně uzavřel-že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a na majetek dlužnice prohlášen konkurs (§ 396 IZ).

Po vyhodnocení zjištění učiněných z předloženého spisu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud uložil dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Je zřejmé, že dlužnice nedisponuje žádnými finančními prostředky, nevlastní hodnotnější majetek, a tudíž složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je nezbytné, když prostředky na

úhradu těchto nákladů, ať souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jeho nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

S ohledem na předběžný závěr o tom, že úpadek dlužnice nelze řešit oddlužením, se odvolací soud námitkou odvolatelky, že na základě darovací smlouvy bude příjem dlužnice vyšší o částku3.000 Kč měsíčně již nezabýval.

Nedůvodná je i námitka odvolatelky, že z finančních důvodů není schopna zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit.

Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, tudíž dlužnici, jako insolvenční navrhovatelku, nelze od povinnosti k úhradě zálohy osvobodit, případně její výši snížit.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu