3 VSOL 912/2013-A-9
KSBR 32 INS 21994/2013 3 VSOL 912/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Ing. Oldřišky anonymizovano , anonymizovano , bytem Kyjov, Dvořákova 917/42, PSČ 697 01, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.8.2013, č.j. KSBR 32 INS 21994/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podání dlužnice doručené soudu dne 8.8.2013 obsahuje pouze konstatování, že dlužnice má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopna plnit. Vzhledem k tomu, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu rezignovala na uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek (neuvedla své věřitele, nespecifikovala jejich pohledávky a neuvedla údaje, z nichž by bylo možno usoudit na konkrétní datum splatnosti jejích závazků, neosvědčila svou neschopnost závazkům dostát), předložila insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný návrh, který má být bez dalšího odmítnut. Insolvenční soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že podání návrhu na zahájení řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení .

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V přezkoumávané věci podala dlužnice insolvenční návrh a ve svém návrhu pouze uvedla, že je fyzickou osobou- nepodnikatelem , a že po zodpovědném posouzení situace dospěla k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopna reálně uspokojovat. Dále uvedla, že stav úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť její závazky převyšují její pohledávky. Dlužnice má více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o existenci jejího úpadku.

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (jež bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 88/2010), na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje i soud prvního stupně, vyložil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Nutno zdůraznit, že k tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužnice má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu konkrétní označení alespoň dvou věřitelů dlužnice a uvedení výše jejich pohledávek, dále zde chybí údaj o splatnosti závazků dlužnice tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, a v návrhu také absentuje jakékoliv konkrétní tvrzení o tom, že dlužnice není schopna své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti, a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené

rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 16. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu