3 VSOL 91/2010-A-28
KSBR 27 INS 7490/2009 3 VSOL 91/2010-A-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Petra Václavíka, bytem Kvítková č. 4123, Zlín, IČ 46285849, zastoupeného advokátem Mgr. Františkem Kelem, se sídlem Kroměříž, Kovářská č. 21/126, o insolvenčním návrhu navrhovatele Komerční banky, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, čp. 969, IČ 45317054, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.2.2010, č.j. KSBR 27 INS 7490/2009-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 7490/2009-A-11 ze dne 5.2.2010 se v odvoláním napadených výrocích I. a II. potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka Petra Václavíka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a v dalších výrocích III. až XIII. ustanovil insolvenčního správce, učinil výzvy nezbytné dle insolvenčního zákona, uvedl, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, nařídil přezkumné jednání na 6.4.2010 s tím, že je nezbytná účast insolvenčního správce a dlužníka, a svolal schůzi věřitelů, která se bude bezprostředně konat po skončení přezkumného jednání, a uvedl její předmět jednání. Dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů, a správci uložil, aby do 19.3.2010 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a současně podal zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu, v níž porovná majetkovou podstatu se závazky dlužníka. Dále uvedl, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce podepsaného soudu.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně především uvedl, že zjistil, že dlužník je evidován v živnostenském rejstříku v ohlašovací živnosti s datem vzniku oprávnění 27.4.1993 a tato živnost že není přerušena, ani ukončena. Ve výpisu z registru ekonomických subjektů z 30.9.2009 je veden jako obchodní firma s předmětem podnikání maloobchod s květinami, osivy a hnojivy a zvířaty. Jde o osobu samostatně výdělečně činnou bez zaměstnanců podnikající od 14.10.1992.

Ve vztahu k pohledávce navrhujícího věřitele soud prvního stupně uzavřel, že tato byla prokázána přihláškou pohledávky a listinami k ní přiloženými, a to smlouvou o úvěru z 19.8.2004, obecnými podmínkami Komerční banky, a.s. pro úvěry občanům a přehledem sazeb úroků z prodlení včetně interního dokladu o čerpání úvěru. Bylo prokázáno, že věřitel uzavřel s dlužníkem smlouvu, poskytl mu úvěr ve výši 2.000.000,-Kč s úrokovou sazbou 5,34 % a dlužník se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 13.578,-Kč, strany si dohodly úrok z prodlení ve výši 25 % p.a. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve společném jmění manželů dlužníka a jeho manželky, jak bylo prokázáno zástavní smlouvou uzavřenou 19.8.2004 i výpisem z katastru nemovitostí. Dlužník řádně své povinnosti neplnil, poslední splátku zaplatil 25.11.2005, proto v souladu s článkem VI., odstavcem 3., písm. e) obecných podmínek věřitel pohledávku sesplatnil ke dni 17.7.2007. Pohledávka navrhujícího věřitele činí 3.309.633,77 Kč a sestává z jistiny úroků a úroků z prodlení. Dalšího věřitele dlužníka soud zjistil z potvrzení Finančního úřadu ve Zlíně a z listin k němu přiložených dodatečných platebních výměrů na DPH, platebních výměrů na daňové penále, platebních výměrů na úrok z prodlení, podkladů pro výpočet daňového penále a úroků z prodlení, výkazu nedoplatků a rozhodnutí finančního úřadu o náhradě nákladů řízení a exekučních příkazů, z nichž vyplývá, že dlužník neuhradil daň z přidané hodnoty a penále z toho vyplývající za rok 2004 až 2009, daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků a penále z toho vyplývající za roky 2008 až 2009, daň silniční a penále z toho vyplývající za roky 2006 až 2009, daň darovací za rok 2007, náklady řízení za rok 2007, exekuční náklady dle exekučních příkazů za rok 2007 až 2009. Celkově pohledávka činí 78.827,-Kč. K vymožení většiny pohledávek bylo vedeno neúspěšné exekuční řízení. Insolvenční soud s poukazem na ust. § 136 odst. 1 dovodil, že byla prokázána pohledávka navrhujícího věřitele. Úpadek byl dán jednak platební neschopností dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, jednak domněnkou insolvence ve smyslu § 3 odst. 2, písm. b), když dlužník neplní své závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dále dle § 3 odst. 2, písm. c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí a dle § 3 odst. 2, písm. d) IZ, neboť dlužník nedodal seznamy majetku a závazků, jak mu insolvenční soud uložil. Proto soud rozhodl o úpadku dlužníka dle § 136 odst. 1 IZ. Současně rozhodl i o způsobu řešení úpadku dlužníka, když řešení reorganizací nepřichází v úvahu dle § 316 odst. 4 IZ, a ani oddlužení není možné, neboť dlužník je podnikatelem a podstatná část jeho závazků pochází z podnikání (dluhy vůči finančnímu úřadu). Insolvenční soud proto určil termín konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, určil jejich program a vyzval dlužníka a insolvenčního správce ke splnění jejich povinností.

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. Poukázal na to, že dnem 29.1.2010 mu zaniklo jediné živnostenské oprávnění-obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy, a že tedy již nedisponuje žádným živnostenským oprávněním a není fyzickou osobou-podnikatelem. V době vydání napadeného usnesení tedy již podnikatelem nebyl. Proto neměl soud prvního stupně splněny podmínky pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku společně s rozhodnutím o úpadku ve smyslu ust. § 148 odst. 1 IZ. Správně měl totiž postupovat podle ust. § 149 odst. 1 IZ a rozhodnout o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím. Dále poukázal na to, že úvěr u insolvenčního navrhovatele čerpal jako fyzická osoba-nepodnikatel za účelem pořízení bytových jednotek. To vyplývá i z toho, že se úvěrový vztah řídil dle svého sjednání obecnými podmínkami Komerční banky pro úvěry občanů dle článku VIII. odst. 2. úvěrové smlouvy. Jeho závazek vůči insolvenčnímu navrhovateli tedy není závazkem z podnikání. Dalším věřitelem, který k výzvě soudu osvědčil své pohledávky za dlužníkem, je Finanční úřad ve Zlíně se svou pohledávkou ve výši 78.827,-Kč. Porovnáním výše závazků dlužníka vůči insolvenčnímu navrhovateli (3.309.633,77 Kč), který nijak nesouvisí s podnikáním dlužníka (úvěr byl použit k pořízení bytových jednotek pro dlužníka a jeho rodinu) s výší závazku dlužníka vůči správci daně (78.827,-Kč) je třeba uzavřít, že závěr soudu o tom, že podstatná část závazků dlužníka pochází z jeho podnikání, není správný. Přitom k datu vydání napadeného usnesení přihlásili své pohledávky jen tito dva věřitelé. Proto k ostatním pohledávkám přihlášeným po vydání napadeného usnesení nelze přihlížet. Insolvenční návrh navrhovatele tedy nesměřoval vůči dlužníkovi v postavení podnikatele, ale vůči nepodnikající fyzické osobě, neboť navrhovatel vůči dlužníkovi žádné pohledávky z podnikání dlužníka neeviduje. Proto měl soud prvního stupně po podání insolvenčního návrhu navrhovatele postupovat podle ust. § 390 odst. 1 IZ a měl dlužníka poučit o jeho právu podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníka. Soud prvního stupně však tímto způsobem nepostupoval a dlužníka takto nepoučil. Z toho důvodu trpí insolvenční řízení podstatnou vadou, kterou bylo negativně zasaženo do procesních práv dlužníka a která se projevila i v napadeném rozhodnutí. Dle názoru odvolatele pro tuto vadu ani nelze přijmout závěr o tom, že dlužník návrhu neodporoval, když nebyl řádně poučen o důsledcích podaného insolvenčního návrhu. Proto soud prvního stupně rozhodl nesprávně, když o návrhu navrhovatele rozhodl napadeným rozhodnutím bez jednání, když žádná z podmínek pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu bez jednání taxativně stanovená v ust. § 133 IZ nebyla splněna. Dlužník navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Insolvenční navrhovatel navrhl napadené usnesení potvrdit jako věcně správné s tím, že proti úpadku dlužník ničeho nenamítal. Z pouhého znění smlouvy o hypotečním úvěru nelze ještě dovozovat, že nešlo o závazek z podnikání, bylo by nutno hodnotit, k čemu byly prostředky z úvěru využity. Měly být použity k pořízení čtyř bytových jednotek, takže nemohlo jít jen o uspokojení bytové potřeby dlužníka a jeho rodiny. Přestože zrušil své živnostenské oprávnění, byl dlužník podnikatelem a má závazky z podnikání.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), při nařízeném jednání a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle ust. § 3 odst. 2, IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však může namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že navrhovatel prokázal svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, neboť listinami přiloženými k návrhu a připojenou přihláškou pohledávky doložil, že má proti dlužníkovi pohledávku z titulu nesplácení úvěru v celkové výši 3,309.633,77 Kč, z toho činí jistina splatná ke dni 17.7.2007 1,933.272,16 Kč. Dlužník se v řízení před soudem prvního stupně k návrhu insolvenčního navrhovatele nevyjádřil (ani nepředložil insolvenčním soudem požadované seznamy dle § 104 odst. 1 IZ), ačkoliv podle insolvenčního spisu mu tento návrh spolu s výzvou insolvenčního soudu byl řádně zvlášť doručen do vlastních rukou dne 30.11.2009. Soud prvního stupně za dalšího věřitele dlužníka se splatnou pohledávkou považoval Finanční úřad ve Zlíně s pohledávkou v celkové výši 78.827,-Kč. Odvolací soud rovněž souhlasí s tímto závěrem soudu prvního stupně, když tato pohledávka dalšího věřitele dlužníka byla osvědčena předloženými dodatečnými platebními výměry na daň z přidané hodnoty, platebními výměry na daňové penále, platebními výměry na úrok z prodlení, vykonatelným výkazem nedoplatků, rozhodnutím o přenesení náhrady nákladů řízení. Soud prvního stupně správně vyhodnotil z těchto listin jaké závazky má dlužník vůči tomuto finančnímu úřadu a s jakou dobou splatnosti, když splatnost těchto pohledávek dle předložených listin nastala v období let 2004 až 2009. Pro stručnost odvolací soud na tyto závěry soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění napadeného usnesení odkazuje. Jak je již zdůvodněno výše, dlužník se ani k pohledávkám tohoto věřitele nevyjádřil, ačkoliv navrhující věřitel Finanční úřad ve Zlíně ve svém návrhu na zahájení řízení označil jako dalšího věřitele dlužníka.

Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a/ a b/) a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a současně i nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud (§ 3 odst. 2, písm. b/ a d/ IZ). Odvolací soud se pouze neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že bylo doloženo, že není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, když tento závěr přijal soud prvního stupně pouze na základě exekučních příkazů, které předložil věřitel Finanční úřad ve Zlíně. Z těchto exekučních příkazů však bez dalšího závěr o nemožnosti dosáhnout uspokojení pohledávek za dlužníkem v exekuci ještě přijmout nelze. Závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužník je v úpadku, je však správný.

Odvolací soud se neztotožňuje s odvolací námitkou dlužníka, že nelze přijmout názor, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporoval, když nebyl soudem prvního stupně poučen ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ. Podle ust. § 133 odst. 1, písm. a) IZ totiž o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání, jestliže insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval. Z obsahu insolvenčního spisu zcela jednoznačně vyplývá, že insolvenční návrh spolu s příslušnými výzvami insolvenční soud dlužníkovi doručil zvlášť a dlužník na tento návrh nijak nereagoval, neodporoval mu a nerozporoval tvrzené pohledávky insolvenčního navrhovatele a dalších označených věřitelů, neboť se k návrhu vůbec nevyjádřil. Soud prvního stupně měl tedy splněny podmínky ve smyslu výše citovaného ustanovení § 133 IZ pro to, aby o insolvenčním návrhu insolvenčního navrhovatele rozhodl bez jednání.

Pokud jde o odvolací námitku dlužníka, že insolvenční soud ho nesprávně nepoučil ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ při doručení insolvenčního návrhu o jeho právu podat návrh na povolení oddlužení, pak k tomu je nutno uvést následující.

Úpadek nebo hrozící úpadek může řešit oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 1 pouze dlužník, který není podnikatelem. Přestože lze však přisvědčit odvolací námitce dlužníka, že z veřejné části živnostenského rejstříku jednoznačně vyplývá, že zánik jeho posledního živnostenského oprávnění nastal 29.1.2010, nelze pouze z této skutečnosti usuzovat, že dlužník není podnikatelem, a že je tedy oprávněn řešit svůj úpadek oddlužením. Rozhodovací praxe soudů se při výkladu ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona sjednotila na závěru, že u fyzických osob, které podnikaly na základě živnostenského oprávnění, není pro závěr, že jde o podnikatele , určující jejich zápis v živnostenském rejstříku. Z ust. § 2 odst. 2, písm. b) obchodního zákoníku totiž plyne, že za podnikatele se nepokládá (nejde-li o osobou uvedenou v § 2 odst. 2, písm. a/, písm. c/ a písm. d/ obchodního zákoníku) fyzická osoba, která má živnostenské oprávnění, na jehož základě nepodniká. Za dlužníka, který není podnikatelem ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ, se považuje taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele, která současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat pro rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, zvažují insolvenční soudy s přihlédnutím k 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání a 4) výši konkrétního dlužníkova závazku z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a se zřetelem také k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. (K těmto závěrům je nutno poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79 roč. 2009).

Pokud jde o závazky dlužníka, odvolací soud z provedeného dokazování zjistil: -z veřejné části živnostenského rejstříku dlužníka, že ukončil své podnikání v předmětu podnikání obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy dnem 29.1.2010 a v předmětu podnikání chov, nákup a prodej akvarijních rybiček a exotického zvířectva dnem 23.4.2002. Ukončil tedy činnost v režimu živnostenského zákona.

Ze svazků přihlášek pohledávek odvolací soud zjistil, že:

-Komerční banka, a.s. přihlásila svou pohledávku za dlužníkem z titulu nesplacených splátek ze smlouvy o úvěru č. 660004240848 ze dne 19.8.2004, (kterou uzavřela s dlužníkem jako fyzickou osobou a s jeho manželkou Hanou Václavíkovou), jejíž nedílnou součástí byly (dle článku VIII./2.) Obecné

podmínky Komerční banky, a.s. pro úvěry občanům, a to jistinu splatnou 17.7.2007 ve výši 1.943.642,16 Kč a dále příslušenství, úroky a úroky z prodlení ve výši 1.365.991,61 Kč. Celková výše pohledávky 3.309.633,77 Kč, a to jako zajištěnou pohledávku, která byla zajištěna zástavním právem na nemovitostech dle zástavní smlouvy z 19.8.2004. -Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky přihlásila dvě pohledávky z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které nezaplatil dlužník za své zaměstnance ve výši 14.636 Kč a 970 Kč splatné 14.12.2005 a 22.12. 2006 a dále tři pohledávky z titulu penále za pozdní zaplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění ve výši 8.945 Kč, 6.451 Kč a 10.402 Kč splatné 14.12.2005, 22.12.2006 a 4.2. 2010. Celkem přihlásila pohledávky ve výši 41.404,-Kč jako pohledávky nezajištěné. -Společnost Santander Consumer Finance a.s. přihlásila zajištěnou pohledávku z titulu předčasného ukončení leasingové smlouvy č. 04039778 ze dne 30.3.2004 pro neplacení měsíčních leasingových splátek na jistině ve výši 144.639,87 Kč splatnou 27.10.2009 a příslušenství, tj. úrok z prodlení a náklady soudního řízení, 62.357,28 Kč. Leasingovou smlouvu uzavřel dlužník jako obchodní firma Petr Václavík-AKVA-EXOTIC-VENCA, IČ 46285849, jako osoba samostatně výdělečně činná. -Finanční úřad ve Zlíně přihlásil pohledávku ve výši 70.000,-Kč z titulu neuhrazení ručení za daň z převodu nemovitosti jako pohledávku zajištěnou zástavním právem dle zástavní smlouvy z 23.2.2009, splatnou 7.3.2006. -Finanční úřad ve Zlíně dále přihlásil pohledávky za dlužníkem v celkové výši 80.910,-Kč, z toho 80.413,-Kč jako pohledávky zajištěné zástavním právem zřízeným rozhodnutím správce daně ze dne 22.9.2008 a 3.8.2007 a 497,-Kč jako pohledávky nezajištěné. Dle předložených platebních výměrů se jedná o pohledávky z titulu daně z přidané hodnoty, daně z příjmů fyzických osob, silniční daně, daně darovací a penále z titulu pozdních plateb těchto daní a dále o náklady řízení dle rozhodnutí o přenesení náhrady nákladů řízení. Tyto pohledávky byly splatné v letech 2004 až 2009. Jedná se celkem o 95 pohledávek. -Česká pojišťovna, a.s. přihlásila za dlužníkem pohledávku z titulu nezaplaceného pojistného dle pojistné smlouvy č. 6347785028 na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijního pojištění tohoto vozidla, kterou uzavřela s dlužníkem jako s fyzickou osobou a které bylo splatné 31.5.2004 celkem pro částku 45.776,-Kč na jistině a příslušenství ve výši 10.154,-Kč. -Společnost E.ON Energie, a.s. přihlásila za dlužníkem pohledávku ve výši jistiny 18.228,-Kč jako dluh za dodávku elektrické energie v období od 12.6.2005 do 27.8.2005, splatnou 5.10.2005 s tím, že právním důvodem je nezaplacení dodávky elektřiny dle smlouvy o dodávce elektřiny č. 8803546, kterou uzavřel právní předchůdce dlužníka 25.1.2002 pro dodávku elektrické energie do odběrného místa Zverimex-Dětská č. 4627, Zlín, přihlášené příslušenství činí 6.354,-Kč.

-Česká správa sociálního zabezpečení přihlásila celkem 12 pohledávek za dlužníkem v celkové výši 168.927,-Kč s tím, že se jedná o dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a penále za pozdní placení tohoto pojistného, pohledávky jsou splatné v době od roku 2002 do 4.2.2010.

Z tohoto provedeného dokazování je tedy možno uzavřít, že 8 věřitelů přihlásilo 117 pohledávek za dlužníkem v celkové výši cca 3,958.420 Kč včetně příslušenství. Z toho 5 věřitelů přihlásilo 114 pohledávek vzniklých z podnikání dlužníka (Všeobecná zdravotní pojišťovna, Santander Consumer Finance a.s., Finanční úřad Zlín, E.ON. Energie, a.s. a Česká správa sociálního zabezpečení) v celkové výši cca 522.887 Kč splatných v období od roku 2002 do 4.2.2010 a 3 věřitelé (Komerční banka, a.s., Finanční úřad Zlín a Česká pojišťovna a.s.) přihlásili 3 pohledávky, které nevznikly z podnikatelské činnosti dlužníka v celkové výši cca 3,435.533 Kč a staly se splatnými 17.7.2007, 7.3.2006 a 31.5.2004. Dlužník ukončil podnikání dnem 29.1.2010. Dluhy z podnikání tedy, pokud jde o jejich konkrétní výši, činí přes 13 % celkových závazků dlužníka. Nejvyšší pohledávkou je však pohledávka nevzniklá z podnikání dlužníka, a to pohledávka Komerční banky, a.s., která včetně příslušenství činí 3,309.633 Kč, tj. 83% všech závazků dlužníka. Jedná se však o zajištěnou pohledávku, která bude uspokojována ze zajištění.

Po vyhodnocení všech těchto zjištění učinil odvolací závěr, že se zřetelem na dobu vzniku dlužníkových závazků z podnikání, jejich četnost i výši je důvodné pokládat neuhrazené dluhy z dlužníkova dřívějšího podnikání za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení. Neobstojí odvolací námitka dlužníka, že nelze přihlížet k přihláškám pohledávek, které věřitelé podali po vydání napadeného usnesení. Podle ust. § 141 odst. 1, poslední věty IZ se v odvolacím řízení nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku. Pohledávky všech shora uvedených věřitelů však vznikly a staly se splatnými před vydáním napadeného usnesení, proto musí být zohledněny při hodnocení úpadku dlužníka i způsobu jeho řešení. Při tomto hodnocení je nerozhodné, kdy byly insolvenčními věřiteli přihlášeny.

Se zřetelem k těmto skutečnostem je pak nutno uzavřít, že soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, když dlužníka ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ nepoučil o jeho právu podat návrh na povolení oddlužení, neboť dlužník nesplňuje podmínky podle ust. § 389 odst. 1 IZ, a jeho úpadek nemůže být tedy oddlužením řešen. Proto měl soud prvního stupně splněny podmínky pro to, aby ve smyslu ust. § 148 odst. 1 IZ spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I. a II. jako ve výroku věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Navrhovateli a dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem a lhůta k podání dovolání začíná běžet, od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15.4.2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu