3 VSOL 909/2014-A-12
KSBR 47 INS 12222/2014 3 VSOL 909/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Lomnice, Palackého náměstí 32, PSČ 679 23, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.5.2014, č.j. KSBR 47 INS 12222/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. Na odůvodnění uvedl, že dne 30.4.2014 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud posoudil insolvenční návrh dlužníka jako neurčitý, který neobsahuje veškeré požadované náležitosti, protože v bodu 07 formuláře dlužník uvedl pouze to, že má dva věřitele, jejichž peněžní závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. V bodech 17 až 20 formuláře dlužník uvedl své dva závazky vůči dvěma věřitelům, uvedl jejich výši a právní důvod vzniku. Věřitele však neoznačil dle ust. § 103 odst. 1 insolvenčního zákona a úplně absentují údaje o splatnosti závazků dlužníka. Tyto údaje neobsahuje ani k insolvenčnímu návrhu připojený seznam závazků. Proto soud z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení (i s přihlédnutím k obsahu seznamu závazků) nedovodil vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka, neboť z něj nelze usoudit, zda dlužník má skutečně závazky, které jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. S odkazem na ustanovení § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, 2 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona soud insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Nesouhlasil s názorem soudu o neurčitosti svého insolvenčního návrhu, podle něj je jeho návrh dostatečně určitý a srozumitelný a není důvod k postupu podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Vytčené vady seznamu jeho závazků, v němž nejsou uvedena data splatnosti závazků a nejsou řádně označeni věřitelé dlužníka, mohou být odstraněny postupem podle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona. Proto se dlužník v odvolacím řízení domáhá (podle obsahu odvolání) změny napadeného usnesení, tak, aby v insolvenčním řízení soud dále pokračoval.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Údaje o dosavadního průběhu insolvenčního řízení uvedené v odůvodnění napadeného usnesení jsou správné a odpovídají obsahu spisu. V bodu 20 formulářového insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, kterým žádal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, dlužník označil dva své vykonatelné závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění. Jedná se o závazek vůči věřiteli označenému jako VZP ČR, Orlická 2020/4, Vinohrady, 130 00 Praha 3, IČ: 4119718 , ve výši 99.321 Kč a vůči věřiteli označenému jako OSSZ Brno-venkov, Kounicova 14, 602 00 Brno ve výši 496.814 Kč. Jiné údaje o závazcích dlužníka z obsahu jeho návrhu nevyplývají. Ze seznamu závazků, který dlužník připojil k návrhu, dále vyplývá, že závazek vůči věřiteli VZP ČR představuje neuhrazené zdravotní pojištění včetně penále a závazek vůči věřiteli OSSZ Brno-venkov , představuje neuhrazené sociální pojištění včetně penále. Data splatnosti závazků dlužníka z insolvenčního návrhu, ani ve spojení se seznamem závazků, nelze dovodit.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu podávaném dlužníkem dále uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek a označeny důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil. Podle odstavce 4, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu.

Názor dlužníka, že jeho insolvenční návrh je řádný (určitý a srozumitelný), není správný, neboť z tvrzení, které v něm dlužník uvedl, nelze dovodit, že dva v něm označené peněžité závazky dlužníka jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že dlužník je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. b/, odst. 2, písm. b/ IZ). Proto z jeho insolvenčního návrhu nelze dovodit znaky úpadku pro platební neschopnost tak, jak jsou vymezeny v ust. § 3 odst. 1, písm. a), b) a c) IZ. Jen obecné tvrzení že závazky jsou po dobu delší 30ti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen ze svých stávajících příjmů splnit nepostačuje (v tomto směru soud prvního stupně správně v odůvodnění napadeného usnesení odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010). Údaje o splatnosti závazků dlužníka nejsou obsaženy ani v seznamu závazků, který dlužník připojil k návrhu. Již proto, i kdyby odvolací soud dovodil, že jako své věřitele dlužník mínil označit Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a Českou republiku-Českou správu sociálního zabezpečení, nemůže být důvodná jeho odvolací námitka, že insolvenční návrh je určitý a srozumitelný.

Nelze souhlasit ani s názorem dlužníka, že soud prvního stupně měl postupovat podle § 128 odst. 2 IZ a vyzvat dlužníka k odstranění vad seznamu závazků, který jako přílohu připojil k insolvenčnímu návrhu. Takový postup vylučuje ustanovení § 128 odst. 1 IZ, neboť vyzvat dlužníka k doplnění seznamu závazků o absentující náležitost (uvedení splatnosti jednotlivých závazků, § 104 odst. 3 IZ) umožňuje úprava § 128 odst. 2 IZ pouze tehdy, pokud je insolvenční návrh sám bezvadný (např. pokud by z něj vyplývalo alespoň u dvou peněžitých závazků, že jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, srv. závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 45/2011). O takový případ se však v dané věci nejedná a dlužník se mýlí, pokud se domnívá, že takový postup lze aplikovat v případě, kdy samotný insolvenční návrh je vadný.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť vzhledem k nedostatečnému vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka nelze v řízení o něm pokračovat, protože v něm nejsou vymezeny konkrétní skutečnosti, kterými by se soud měl zabývat.

Napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 27. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu