3 VSOL 909/2012-B-25
KSBR 24 INS 23614/2011 3 VSOL 909/2012-B-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem v Otrokovicích, Dobrovského 6424, PSČ 765 02, o schválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.7.2012 č.j. KSBR 24 INS 23614/2011-B-18 takto:

Odvolání dlužníka se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano (výrok I.) deklaroval, že insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Ing. Petr anonymizovano , anonymizovano , advokát se sídlem ve Zlíně, Náměstí Práce 2512, PSČ 760 10 (výrok II.), uvedl, které nemovitosti (blíže specifikované ve výroku usnesení) náleží do majetkové podstaty dlužníka a dále které konkrétní movité věci (blíže specifikované ve výroku rozhodnutí) náleží do majetkové podstaty dlužníka (výrok III.), konstatoval, že na insolvenčního správce JUDr. Ing. Petra Bernátka přechází od schválení oddlužení oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty v době schválení oddlužení a že dispoziční oprávnění k majetku, který dlužník získá po schválení oddlužení, má od právní moci tohoto rozhodnutí, dlužník (výrok IV.) a uvedl, že usnesení je účinné okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok V.).

V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 27.1.2012 č.j. KSBR 24 INS 23614/2011-A-10 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a dlužníku bylo povoleno oddlužení. Na schůzi věřitelů svolané na 23.4.2012 nehlasoval o způsobu oddlužení žádný z přihlášených věřitelů dlužníka, takže úkol rozhodnout o způsobu oddlužení přešel na insolvenční soud. Dlužník v insolvenčním návrhu navrhoval způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. Při zohlednění příjmů dlužníka, které by bylo možno použít pro účely oddlužení a s ohledem na výši nezajištěných závazků dlužníka, které činí 359.407,11 Kč, soud dospěl k závěru, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře by věřitelé obdrželi 30,38 % svých pohledávek. Při právním hodnocení věci soud použil ustanovení § 317 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplacené podle zvláštního zákona jednorázově. S ohledem na toto ustanovení konstatoval, že do příjmu dlužníka, které podléhají výkonu rozhodnutí nelze zahrnout příspěvek na bydlení ani příspěvek na dítě, byť dlužník tyto příjmy uváděl jako příjmy použitelné k oddlužení. Na tomto základě konstatoval, že pro věřitele je výhodnější oddlužení dlužníka v podobě zpeněžení majetkové podstaty (kdy budou dlužníkovy závazky uspokojeny v kratší časovém úseku a ve výši 100 %) a rozhodl v intencích ustanovení § 406 odst. 1 insolvenčního zákona tak, že schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když nemovitosti ve spoluvlastnictví dlužníka a jeho manželky jsou podle osobního odhadu insolvenčního správce zpeněžitelné za částku 800.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (usnesení ze dne 13.3.2009 sp. zn. KSHK 34 INS 4090/2008, 1 VSPH 93/2009) uvedl, že podle jeho názoru je jeho odvolání přípustné i když ho insolvenční zákon v ustanovení § 406 odst. 4 výslovně nezmiňuje jako osobu oprávněnou k podání odvolání proti usnesení o schválení oddlužení. Tvrdí, že úprava subjektivní přípustnosti odvolání je založena na předpokladu, že rozhodnutí o schválení oddlužení odpovídá návrhu dlužníka, a proto mu jím-ve srovnání s tím, čeho se domáhal-nemůže být způsobena újma. V případě, že soud rozhodl ve věci rozdílným způsobem, než dlužník navrhoval a tímto rozhodnutím mu může být způsobena újma, vyplývá jeho právo podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, když schválením oddlužení mu mohla být způsobena určitá újma, a tuto by bylo možno reparovat v odvolacím řízení. Zdůrazňuje, že újma, která mu hrozí, tedy prodej domu, je reálná a významná a nemůže být jinak reparována než rozhodnutím odvolacího soudu. Poukazuje na to, že navrhoval oddlužení plněním splátkového kalendáře, a i když soud prvního stupně uzavřel, že na oddlužení tímto navrhovaným způsobem by dosáhl, přesto rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a to domu, ve kterém bydlí spolu s rodinou. Rovněž tak poukazuje na to, že ho soud nepoučil o tom, že dokladované příjmy považuje pro jím navrhovaný způsob oddlužení za nedostatečné a rovněž tak nedostál své poučovací povinnosti v důsledku čehož by mu mohl umožnit případné zpětvzetí dobrovolně podaného návrhu podle ustanovení § 394 insolvenčního zákona a tak dosáhnout zastavení insolvenčního řízení popřípadě by mohl navrhnout další důkazy, kterými by mohl doplnit insolvenční návrh a prokázat svou schopnost splácet po dobu pěti let částkou vyšší, než jen 30,38 %. Argumentuje tím, že insolvenční soud vůbec nepřihlédl k jeho námitkám vůči pohledávkám přihlášených věřitelů, a toliko akceptoval stanovisko insolvenčního správce. Tvrdí, že rozhodnutím insolvenčního soudu se cítí bezdůvodně poškozen a považuje je za nepřiměřeně tvrdé, protože krajský soud v jiných právních věcech, ač dlužník v úpadku rovněž vlastnil nemovitost, rozhodl tak, že dlužníku bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami přípustnosti odvolání proti napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.

Podle ustanovení § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Podle ustanovení § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Z ustanovení § 406 odst. 4 IZ vyplývá, že právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení má jen vymezený okruh účastníků. Pokud jde o dlužníka, ten se může odvolat pouze proti rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak současně nevyhověl jeho žádosti o stanovení nižší než standardní výše splátek, respektive nerespektoval jím navrženou výši splátek. Proti rozhodnutí o schválení určitého způsobu oddlužení, insolvenční zákon dlužníku právo odvolání nepřipouští.

Odvolací soud se neztotožňuje s názorem odvolatele, že pokud insolvenční soud rozhodl ve věci rozdílným způsobem, než navrhoval, když na místo schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, mu mohla být způsobena újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, v důsledku čehož má subjektivní právo podat odvolání. Dle ustanovení § 398 odst. 1 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, přičemž nutno zdůraznit, že věřitelé, potažmo insolvenční soud, nejsou vázáni navrhovaným způsobem oddlužení. Rozhodnutí o tom, kterou z těchto forem má být povolené oddlužení řešeno, je v prvé řadě záležitostí věřitelů. Ti mohou svoji vůli účinně projevit při určování způsobu provedení soudem povoleného oddlužení, a to na schůzi věřitelů (případně i mimo schůzi věřitelů) která je k tomu účelu svolávána. Za situace, kdy nezajištění věřitelé dlužníka na jeho návrh oddlužení plněním splátkového kalendáře nereagovali, když nevyužili svého práva hlasovat o způsobu řešení oddlužení na schůzi věřitelů (§ 402 odst. 1 až odst. 3 IZ), rozhodnutí o přijetí způsobu oddlužení tím zcela ponechali na insolvenčním soudu (§ 402 odst. 5 IZ) proti kterému se již nelze odvolat. V případě odvolatele nezajištění věřitelé na schůzi věřitelů dne 23.4.2012 o navrženém způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře nehlasovali, proto o způsobu oddlužení rozhodl insolvenční soud, a to tak, že zvolil ten způsob oddlužení, který je pro věřitele jednoznačně výhodnější-rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když při tomto způsobu oddlužení budou věřitelé uspokojeni v kratším časovém úseku a ve výši 100 %.

Nad rámec tohoto rozhodnutí považuje odvolací soud za nutné ještě zdůraznit, a to k odvolacím námitkám dlužníka, že v případě zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, by nedošlo k zastavení insolvenčního řízení, protože v případě zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 394 IZ by insolvenční soud toto zpětvzetí vzal na vědomí rozhodnutím a ve smyslu ustanovení § 396 odst. 1 by současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Jako způsobilé odvolací námitky by pak nemohly obstát ani námitky poukazující na jiná rozhodnutí insolvenčního soudu v jiných insolvenčních věcech.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, a proto odvolání dlužníka proti napadenému rozhodnutí odmítl podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelskému orgánu se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu