3 VSOL 908/2012-A-10
KSBR 38 INS 22902/2012 3 VSOL 908/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka AVDT, s.r.o., se sídlem v Břežanech 205, PSČ 671 65, IČ: 25584880, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.10.2012 č.j. KSBR 38 INS 22902/2012-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení na účet soudu specifikovaný ve výroku usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Vzhledem k tomu, že dlužník podle svého seznamu majetku vlastní pouze movitý majetek nulové hodnoty a obtížně dobytnou pohledávku v nominální výši 139.592 Kč, dospěl soud k závěru, že je třeba uložit dlužníku zálohu ve výši, která pokryje alespoň minimální předpokládané náklady na konkurs. Minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí 45.000 Kč. Bylo by zcela v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady v případě nedostatečného zpeněžení majetku dlužníka nesl stát, když právě smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je zabránění této situaci.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že již ve svém návrhu tvrdil, že nemá žádný nemovitý majetek, jeho movitý majetek má již nulovou účetní hodnotu a peněžní prostředky na bankovním účtu byly obstaveny soudním exekutorem. Nemá tedy žádné finanční prostředky, ze kterých by mohl uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení v soudem požadované výši. Existence jeho jediné pohledávky za fyzickou osobou je zpochybňována a naopak je ze strany této fyzické osoby proti němu generována pohledávka. Tvrdí, že podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení splnil svou zákonnou povinnost tak, jak mu ukládá ustanovení § 98 odst. 1 insolvenčního zákona. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci podal dlužník u Krajského soudu v Brně návrh na zahájení insolvenčního řízení a tvrdil, že jeho společnost je předlužena, když má několik závazků, jejichž souhrn převyšuje hodnotu majetku, přičemž s ohledem na hospodářské výsledky v podnikatelské činnosti nelze předpokládat, že by se jeho platební schopnost v dohledné době zlepšila. Poukazuje na to, že se dostal do finančních potíží v souvislosti s realizací zakázky rekonstrukce rodinného domu v Moravském Krumlově pro objednatele Jiřího Maštalíře. Tvrdí, že objednatel mu cenu díla uhradil pouze částkou 1.160.000 Kč, zůstala neuhrazena částka 139.592 Kč, což byla pro jeho firmu citelná ztráta, kdy mu chyběly finanční prostředky na úhradu některých dalších závazků. Objednatel navíc vygeneroval proti němu svůj vlastní nárok ze smlouvy o dílo ve výši 225.369 Kč, který vymáhal cestou Okresního soudu ve Znojmě. Na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány byla tímto exekutorem odvezena část movitých věcí z jeho majetku a na základě dalšího exekučního příkazu byl obstaven jeho účet u České spořitelny, a.s. Tvrdí, že je v úpadku, protože má více věřitelů, přičemž souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku včetně pohledávek. Nedisponuje žádnými finančními prostředky, ze kterých by bylo možné uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nevlastní žádný nemovitý majetek a účetní hodnota movitého majetku ke dni podání návrhu je nulová.

Ze seznamu majetku, který dlužník předložil a který opatřil podpisem o tom, že seznam majetku včetně pohledávek je správný a úplný vyplývá, že dlužník vlastní toliko movité věci u nichž uvádí nulovou zůstatkovou hodnotou s poznámkou, že všechny movité věci jsou zabaveny na základě exekučního příkazu a dále vlastní jednu pohledávku ve výši 139.592 Kč ohledně níž tvrdí, že s ohledem na neexistenci písemné smlouvy o dílo je pohledávka pravděpodobně nedobytná.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Na základě údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník je v úpadku, přičemž jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Dlužník nemá žádný nemovitý majetek, má pouze movitý majetek nulové hodnoty, je proto správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce nelze zajistit jinak. Jak správně uvedl soud prvního stupně účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví jako velmi pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce.

Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Podává-li dlužník insolvenční návrh a domáhá se řešení svého úpadku, musí počítat s tím, že ho stíhá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník je odpovědný za to, aby návrh podal včas, tedy v době, kdy je schopen hradit alespoň náklady insolvenčního řízení (případně na jejich úhradu složit zálohu).

Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a tudíž není možno navrhovateli placení zálohy na náklady insolvenčního řízení prominout.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu