3 VSOL 906/2013-A-14
KSOS 14 INS 15920/2013 3 VSOL 906/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka VINOTÉKA HROZEN, s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava a Přívoz, Havlíčkovo nábřeží 2728/38, PSČ 702 00, identifikační číslo: 28637241, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.7.2013, č.j. KSOS 14 INS 15920/2013-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil podle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 IZ vyložil, že záloha na náklady insolvenčního řízení se ukládá navrhovateli zaplatit v případě, kdy to soud považuje vzhledem k povaze dané věci za nezbytné, a ve výši odpovídající jejímu účelu, to je k zajištění pravidelnosti insolvenčního řízení a k zajištění úhrady alespoň minimálních předpokládaných nákladů (to je nákladů spojených se zjišťováním, udržováním a správou majetkové podstaty včetně nákladů na zajištění majetkové podstaty, hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, která při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč). V posuzované věci, jak soud prvního stupně dále uvedl, z předloženého seznamu majetku dlužníka plyne, že dlužník nemá dostatečné disponibilní prostředky, které by mohly být využity ke krytí nákladů řízení. Dlužník v seznamu majetku uvedl, že vlastní movitý majetek-zboží, jehož prodejní cena je podle dlužníka 132.125 Kč, a dále pohledávky v celkové výši 739.458 Kč, jejichž dobytnost je v průměru 60% . Dlužník tedy nemá žádný pohotový majetek, který by bylo možno použít právě k úhradě nákladů vzniklých po rozhodnutí o úpadku, před zpeněžením majetku (zboží a pohledávek). Dlužník sice není zcela nemajetný, ovšem nemá žádné pohotové finanční prostředky, které by bylo možno okamžitě použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Za tohoto stavu proto soud uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že takový majetek, který by bylo možno použít k úhradě nákladů vzniklých po rozhodnutí o úpadku, má, a z tohoto majetku mohou být uspokojeny náklady v rámci zpeněžování majetkové podstaty. Dále poukázal na to, že již z insolvenčního návrhu vyplývá, že sice není zcela nemajetný, nemá však žádné pohotové finanční prostředky, jež by bylo možno okamžitě použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Zálohu ve výši 50.000 Kč proto nemůže uhradit, když pohotové prostředky v této výši nemá, disponuje pouze částkou 10.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první, a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 5.6.2013, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu tvrdí, že je kapitálovou společností s ručením omezeným zapsanou v obchodním rejstříku, předmětem činnosti společnosti bylo zprostředkování obchodu a služeb a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej zboží a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Usnesením valné hromady, respektive rozhodnutím jediného společníka, byl do funkce statutárního orgánu jmenován s účinností od 14.9.2012 Petr Němec. V podnikání došlo k problémům, a to v souvislosti s podnikáním v segmentu rychloobrátkových vín v ČR, to mělo dopad na finanční schopnosti společnosti, která nebyla schopna dostát svým závazkům z minulého obchodního styku a následně ani závazkům vůči správci daně. V době podání insolvenčního návrhu dlužník neprovozuje žádnou podnikatelskou činnost a vyjma prostor v sídle dlužníka neužívá žádné jiné provozovny, nemá žádný majetek, zaměstnance, nevlastní žádné nemovitosti ani movité věci, nemá žádné pohledávky a nemá zřízen účet u peněžního ústavu. Ke dni 3.6.2013 má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou po splatnosti po dobu delší než 30 dnů, tyto závazky není schopen plnit, celková výše závazků po splatnosti činila ke dni 3.6.2013 2.830.721,70 Kč. V předloženém seznamu závazků, který rozlišil na seznam závazků ke dni 3.6.2013-finanční úřad , seznam závazků ke dni 3.6.2013-odvody pojistného , seznam závazků ke dni 3.6.2013-pojištění a seznam závazků ke dni 3.6.2013-nákup zboží (jež jsou opatřeny údajem o jejich úplnosti a správnosti a podpisem jednatele dlužníka), dlužník popsal jednotlivé své závazky, které označil uvedením údaje o věřiteli a o výši a splatnosti toho kterého závazku. Dále soudu předložil tzv. seznam pohledávek ke dni 3.6.2013-prodej zboží , v němž označil jednotlivé své pohledávky, označil své dlužníky, výši těchto pohledávek a kdy byla ta která pohledávka splatná, a dále předložil inventurní soupis zboží s oceněním ke dni 11.9.2012. Podle předloženého seznamu zaměstnanců dlužník nemá žádné zaměstnance. K výzvě insolvenčního soudu dlužník dále předložil soudu listinu, označenou jako seznam pohledávek ke dni 3.6.2013-prodej zboží (který je opatřen prohlášením o jeho úplnosti a správnosti a podpisem jednatele dlužníka), v němž označuje své věřitele, výši svých pohledávek, datum splatnosti jednotlivých pohledávek a uvádí údaj (v procentech) o dobytnosti té které jeho pohledávky.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužníkem, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku. Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je tedy v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Jak soud prvního stupně správně vyložil, účelem složené zálohy je především umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady insolvenčního řízení (pokud dlužník peněžními prostředky nedisponuje), nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Bezprostředně po zjištění úpadku totiž vznikají insolvenčnímu správci náklady v podobě cestovného, poštovného, telekomunikačních poplatků a náklady spojené se soupisem majetkové podstaty. Pro tyto účely by měl mít správce k dispozici disponibilní peněžní prostředky, neboť po něm nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Nutno zdůraznit, že záloha také zajišťuje krytí nákladů insolvenčního řízení v případě, že majetek dlužníka zcela nebo zčásti nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Ve vztahu k námitkám odvolatele, koncentrujícím se do tvrzení, že jeho majetek postačí k úhradě nákladů insolvenčního řízení, je třeba uvést, že dlužník nedisponuje hotovostí v potřebné výši (což ostatně potvrzuje i v podaném odvolání), disponuje pouze hmotným majetkem (zboží), k jehož hodnotě předložil toliko tzv. inventurní soupis s oceněním, nadto ke dni 11.9.2009, a dále je věřitelem pohledávek. V této fázi insolvenčního řízení přitom nelze předjímat, zda by výtěžek z prodeje dlužníkem uváděného majetku bylo možno použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení, zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval, když není ani zřejmé, je-li tento majetek likvidní či nikoliv.

V případě, pokud by výtěžek získaný zpeněžením dlužníkem uvedeného majetku nebylo možno použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení, podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení.

V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není žádný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Neobstojí ani námitka odvolatele, že z finančních důvodů není schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uhradit. Jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně konstatoval, ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu