3 VSOL 905/2016-A-15
KSBR 40 INS 5851/2016 3 VSOL 905/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Masarykovo nám. 97/1, PSČ: 586 01, korespondenční adresa: Třešť, Barvířská 1128/4, PSČ: 589 01, o insolvenčním návrhu dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2016, č.j. KSBR 40 INS 5851/2016-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na jeho pokladně.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník se v řízení, zahájeném dne 11.3.2016, domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž v seznamu závazků tvrdí, že má splatné nezajištěné závazky v celkové výši 723.802 Kč. V reakci na výzvu insolvenčního soudu aby sdělil, zda má dluhy z podnikání, a pokud takové dluhy má, aby doplnil návrh na povolení oddlužení o takové údaje či listiny, z nichž by bylo možno dovodit, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení úpadku oddlužením, dlužník jako své dluhy z podnikání označil dluh vůči věřiteli Česká správa sociálního zabezpečení ve výši 4.000 Kč a dluh vůči isir.justi ce.cz věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 60.383 Kč. Současně však netvrdil a neprokazoval žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že jeho dluhy z podnikání nebrání řešení úpadku oddlužením. Vzhledem k tomu soud uzavřel, že dlužník není oprávněn k podání návrhu na povolení oddlužení a jeho návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnout. Úpadek dlužníka, který z tvrzení v insolvenčním návrhu a údajů o počtu a době splatnosti jeho závazků v seznamu závazků vyplývá, je proto řešitelný jen konkursem. K potřebě krytí nákladů insolvenčního řízení zálohou soud uzavřel, že z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh nevyplývá, že dlužník má k dispozici pohotové finanční prostředky. Činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku je proto třeba zajistit zálohou, stejně jako krytí odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že nebudou zcela uspokojeny z majetkové podstaty dlužníka. Při stanovení výše zálohy insolvenční soud přihlédl k seznamu majetku dlužníka a výši nároků insolvenčního správce, jehož odměna při způsobu řešení úpadku konkursem činí nejméně 45.000 Kč, a jen hotové výdaje insolvenčního správce na poštovném, telekomunikačních poplatcích, nákladech na opisy a fotokopie činí nejvýše do 5% odměny; k tomu je třeba připočíst další výdaje v prokázané výši. Vzhledem k tomu soud dlužníku stanovil zálohu částkou 50.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Odvolatel poukázal na to, že po znovuprostudování zjistil, že jeho dluh z podnikání činí pouze částku 5.496 Kč, neboť se stal podnikatelem od 12.10.2015. Prohlásil , že celková výše jeho dluhů z podnikání činí 9.496 Kč a tyto dluhy z podnikání budou uhrazeny třetí osobou nejpozději v den, kdy bude povoleno oddlužení. Dále uvedl, že spolu s insolvenčním návrhem doložil řádně uzavřenou smlouvu o důchodu, a plnění ze smlouvy by plně postačovalo k pokrytí odměny insolvenčního správce v situaci, kdy záloha před rozhodnutím o jeho úpadku nebude uhrazena. Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč je dle odvolatele nedůvodné, a proto navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně o zahájení řízení a o závazcích dlužníka, popsaných v insolvenčním návrhu a k němu připojeném seznamu závazků, je třeba doplnit tak, že v bodu 07 insolvenčního návrhu dlužník popsal také závazek vůči nezajištěným věřitelům Česká správa sociálního zabezpečení ve výši 4.000 Kč, splatný od 31.1.2016 a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 60.383 Kč, splatný od 6.11.2015, k němuž dlužník sdělil, že nepochází z podnikatelské činnosti, neboť mu vznikl z občanského života v době, kdy byl samoplátcem zdravotního pojištění. Dále zde označil závazek vůči věřiteli Raiffeisenbank, a.s., identifikační číslo osoby: 49240901 ve výši 50.000 Kč, splatný od 10.3.2010. V bodě 12 insolvenčního návrhu dlužník mimo jiné uvedl, že je od 12.10.2015 živnostníkem. V příloze označené jako Prohlášení o seznamu zaměstnanců, vyživovací povinnosti a podnikání datované dne 15.2.2016, kterou připojil k insolvenčnímu návrhu a opatřil doložkou správnosti a úplnosti a svým podpisem, dlužník prohlásil, že veškeré jeho závazky pocházejí z běžného občanského života . V seznamu majetku dlužník uvedl, že (ke dni jeho vyhotovení, to je ke dni 15.2.2016) má na hotovosti 1.625 Kč a kromě obvyklého vybavení domácnosti nevlastní movitý majetek, ani žádný nemovitý majetek, žádné pohledávky nemá. Usnesením ze dne 17.3.2016, č.j. KSBR 40 INS 5851/2016-A-5 soud vyzval dlužníka ke sdělení, zda má dluhy z podnikání a pokud ano, nechť uvede které, a pokud takové dluhy má, je třeba návrh na povolení oddlužení doplnit o takové údaje či listiny, z nichž by bylo možno dovodit, že tyto dluhy nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením. Dlužník v reakci na výzvu soudu předložil doplněný seznam závazků, v němž uvedl, že závazek vůči věřiteli Česká správa sociálního zabezpečení, splatný od 31.1.2016, ve výši 4.000 Kč pochází z podnikatelské činnosti. Závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 60.383 Kč, který je po splatnosti od 6.11.2015, nepochází z podnikatelské činnosti, neboť vznikl z občanského života v době, kdy byl samoplátcem. Současně však k tomuto závazku v seznamu závazků výslovně uvedl, že pochází z podnikatelské činnosti.

Z veřejné části živnostenského rejstříku, dostupného na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky, vyplývá, že dlužník má živnostenské oprávnění v předmětu podnikání výroba, obchod a služby, neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, které vzniklo dne 12.10.2015.

Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení-Okresní správy sociálního zabezpečení Jihlava ze dne 25.10.2016 odvolací soud zjistil, že tento věřitel eviduje za dlužníkem ke dni 25.10.2016 pohledávku ve výši 25.439 Kč, přičemž doplatek pojistného za měsíce říjen až prosinec 2015 činí 5.829 Kč, penále ze záloh na důchodové pojištění za rok 2015 činí 389 Kč a penále z doplatku důchodového pojištění za rok 2015 činí 487 Kč. Celková výše dluhů na pojistném na důchodovém pojištění v období od října do prosince 2015 činí 6.705 Kč. Dále vznikl dlužníku dluh na dlužných zálohách na důchodové pojištění za období ledna až září 2016 ve výši 17.632 Kč a penále ze záloh na důchodové pojištění za rok 2016 ve výši 1.102 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 věta první IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud předně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku pro platební neschopnost (ustanovení § 103 odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), neboť z něj vyplývá, že dlužník má vůči více věřitelům peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (konkrétně závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 60.383 Kč, splatný od 6.11.2015, a závazek vůči věřiteli Raiffeisenbank, a.s., ve výši 50.000 Kč, splatný již od 10.3.2010). K návrhu jsou rovněž připojeny předepsané přílohy, obsahující požadované náležitosti (ustanovení § 104 IZ). Soud prvního stupně na základě insolvenčního návrhu dlužníka a k němu připojených příloh správně přistoupil k posouzení, zda je třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit prostředky ze zálohy, a v této souvislosti se zabýval předpokládaným způsobem řešení úpadku a povahou a rozsahem dlužníkova majetku.

K posouzení způsobu řešení dlužníkova úpadku je třeba uvést, že dlužník má vůči nezajištěnému věřiteli Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení dluh na neuhrazeném důchodovém pojištění a penále za rok 2015 ve výši 6.705 Kč, přičemž se jedná o dluh vzniklý za období, kdy již byl dlužník podnikatelem, jak sám uvádí v bodě 12 insolvenčního návrhu a jak rovněž plyne z údajů v živnostenském rejstříku. Dále má dluh na neuhrazených zálohách na důchodové pojištění a na penále za období roku 2016 ve výši minimálně 18.737 Kč. V insolvenčním návrhu, ani po té, co byl vyzván soudem prvního stupně usnesením ze dne 17.3.2016 č.j. KSBR 40 INS 5851/2016-A-5, přitom dlužník netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dluh na platbách důchodového pojištění za rok 2015 nebrání jeho oddlužení. Pokud v odvolání ze dne 25.4.2016 prohlásil , že jeho dluhy z podnikání budou uhrazeny nejpozději ke dni povolení oddlužení, dosud se tak nestalo.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužník není oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, a jeho návrh bude odmítnut dle ustanovení § 390 odst. 3 IZ jako podaný někým, kdo k jeho podání není oprávněn. Současně s odmítnutím jeho návrhu na povolení oddlužení bude rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (ustanovení § 396 IZ).

K tomu odvolací soud dodává, že vzhledem k tomu, že již dluh vůči věřiteli Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení brání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, nezabýval se povahou dluhu dlužníka vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, neboť by to bylo nadbytečné.

Dále odvolací soud přezkoumal závěr soudu prvního stupně, podle něhož krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než z prostředků zálohy. K tomu ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník měl ke dni 15.2.2016 k dispozici částku 1.625 Kč a jeho majetek sestává pouze z obvyklého vybavení domácnosti. Z těchto skutečností nelze dovozovat, že dlužník má k dispozici pohotové finanční prostředky na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po prohlášení konkursu v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce (zejména zjišťováním a zajišťováním majetku majetkové podstaty, poštovné, cestovné hovorné atp.). Částka 1.625 Kč, i kdyby se doposud v majetkové podstatě dlužníka nacházela, nepostačuje ani na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení. Výši případného výtěžku zpeněžení movitých věcí v majetku dlužníka (bude-li jaký) nelze v této fázi řízení odhadnout, a nelze proto uzavřít, že konečné náklady insolvenčního řízení, spočívající zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce, bude možno hradit z majetkové podstaty dlužníka. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že krytí jak počátečních, tak konečných nákladů insolvenčního řízení je třeba zajistit zálohou.

Při určení výše zálohy soud prvního stupně vycházel z toho, že jen odměna insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí nejméně 45.000 Kč (pokud insolvenční správce není plátcem DPH, § 1 odst. 5, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014 dále jen vyhláška ). K této částce je pak třeba připočítat náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, které na nákladech poštovného, telekomunikačních poplatků a nákladů na opisy a fotokopie mohou činit až 2.250 Kč (5% odměny, § 7 odst. 2 vyhlášky), přičemž insolvenčnímu správci vznikají v průběhu insolvenčního řízení i další náklady (§ 7 odst. 1, 3 vyhlášky).

S ohledem na majetek dlužníka, jak popsán výše, se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníku je třeba uložit zálohu ve výši 50.000 Kč tak, aby bylo zajištěno krytí alespoň minimálních nákladů insolvenčního řízení.

K námitce odvolatele ohledně možnosti uspokojení nákladů insolvenčního řízení z důchodu, jehož příjemcem má být dle tvrzené, avšak v řízení nedoložené smlouvy o důchodu, odvolací soud uvádí, že samotné tvrzení o příjmu z titulu smlouvy o důchodu je pro posuzování potřeby zajištění nákladů insolvenčního řízení zálohou nevýznamné. Nadto podle údajů uvedených v seznamu majetku připojeném k insolvenčnímu návrhu nemá dlužník v majetku žádné pohledávky. Tato odvolací námitka je proto nedůvodná.

Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů přezkoumávané usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 6. prosince 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu