3 VSOL 903/2015-B-20
KSOS 38 INS 35903/2013 3 VSOL 903/2015-B-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka CZECH CORPORATION-CCL s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Klimkovicích, Stodolní 788, PSČ 742 83, o konečné zprávě, o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Mileny Bódiové, se sídlem v Ostravě, Stodolní 835/17, PSČ 702 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.7.2015, č.j. KSOS 38 INS 35903/2013-B-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že soud určuje odměnu insolvenční správkyně JUDr. Mileny Bódiové ve výši 54.450 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 2.439,92 Kč včetně DPH.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil konečnou zprávu ze dne 29.4.2015, dle které příjmy majetkové podstaty činí 0 Kč a pohledávky za majetkovou podstatou včetně odměny správce činí 38.739,92 Kč (výrok I.), a dále určil odměnu insolvenční správkyně JUDr. Mileny Bódiové ve výši 36.300 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 2.439,92 Kč (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správkyně předložila konečnou zprávu ze dne 29.4.2015, o které byli uvědoměni účastníci řízení s poučením, že proti konečné zprávě mohou podat u insolvenčního soudu ve lhůtě 15 dnů námitky. V zákonné lhůtě ani po jejím uplynutí námitky proti konečné zprávě podány nebyly, a soud proto schválil konečnou zprávu bez nařízení jednání s tím, že odměnu insolvenční správkyně určil podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů stanovenou ve výši 45.000 Kč, kterou v souladu s ustanovením § 38 odst. 3 insolvenčního zákona snížil na částku 30.000 Kč bez daně z přidané hodnoty, a to vzhledem k menšímu množství práce, kterou insolvenční správce v řízení vykonal. Správkyně přezkoumala osm přihlášených pohledávek, zpeněženo nebylo ničeho, příjmy majetkové podstaty nejsou žádné, k rozvrhu nedojde, nebyly vedeny žádné incidenční spory a konkurs bude zrušen pro nedostatek majetku, který trval do podání konečné zprávy pouze čtyři měsíce.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku II., podala včasné odvolání insolvenční správkyně, ve kterém uvedla, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že na daný případ je třeba aplikovat ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., nýbrž je třeba postupovat podle novelizovaného ustanovení § 2a vyhlášky, z něhož vyplývá, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč s tím, že podle přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb. nutno právě toto ustanovení aplikovat, protože rozhodnuto o úpadku bylo až za účinnosti vyhlášky č. 398/2013 Sb., a rovněž tak za účinnosti vyhlášky došlo k přezkoumání přihlášek pohledávek. Podle jejího názoru jí proto náleží odměna dle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve výši 45.000 Kč plus daň z přidané hodnoty. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by mělo dojít ke snížení odměny, neboť z její strany byly v řízení učiněny veškeré potřebné úkony, o své činnosti řádně informovala a neporušila žádnou ze svých povinností. To, že nedošlo ke zpeněžení majetku, nemůže vést ke snížení odměny, když vyhláška na tuto situaci výslovně pamatuje. Domnívá se, že soudem uváděné argumenty pro snížení odměny by své místo mohly najít pouze v situaci, kdy by nepřezkoumala v insolvenčním řízení žádnou pohledávku. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že jí bude určena odměna ve výši 54.450 Kč včetně DPH a hotové výdaje ve výši 2.439,92 Kč, tj. celkem 56.889,92 Kč, které budou uspokojeny státem.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání insolvenční správkyně je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno dne 12.12.2013. Usnesením ze dne 5.8.2014, č.j. KSOS 38 INS 35903/2013-A-20, byl zjištěn úpadek dlužníka. Dne 30.10.2014 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na tomto přezkumném jednání bylo přezkoumáno osm přihlášených pohledávek. Usnesením ze dne 3.12.2014 pod č.j. KSOS 38 INS 35903/2013-B-11, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Podáním z 29.4.2015 předložila insolvenční správkyně konečnou zprávu s návrhem na zrušení konkursu dle ustanovení § 308 IZ a vyúčtování své odměny a hotových výdajů. Uvedla, že v průběhu insolvenčního řízení učinila řadu úkonů za účelem zjištění a zajištění majetku dlužníka, nicméně žádný majetek dlužníka nebyl dohledán, nebyly zjištěny žádné peněžní prostředky ani žádné pohledávky dlužníka. Dlužník nevyvíjí žádnou součinnost, proto nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly být napadeny pro svou neplatnost nebo neúčinnost. Dále uvedla, že přezkoumala osm přihlášek pohledávek, které byly zařazeny na přezkumné jednání a byly v plné výši uznány. Vzhledem k tomu, že v majetkové podstatě nejsou prostředky na úhradu pohledávek přihlášených věřitelů, nebudou věřitelé v řízení uspokojováni a stejně tak nebudou uspokojeny pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. V rámci řízení neproběhly žádné incidenční spory, splnila své povinnosti vyplývající z daňových předpisů a průběžně podávala zprávy o své činnosti. Vzhledem k tomu, že majetek dlužníka je pro uspokojení přihlášených nezajištěných věřitelů zcela nepostačující, navrhuje, aby bylo rozhodnuto o zrušení konkursu a dále bylo rozhodnuto o její odměně a náhradě hotových výdajů. Odměnu insolvenční správkyně vyúčtovala podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve výši 45.000 Kč plus 21% daň z přidané hodnoty ve výši 9.450 Kč a hotové výdaje sestávající z poštovného, cestovného, telekomunikačních poplatků a administrativy a náklady spojené s ukončením konkursu byly vyúčtovány v celkové částce 2.282 Kč, s daní z přidané hodnoty se pak jedná o částku 2.439,92 Kč. Insolvenční soud vyhláškou uvědomil o zveřejnění konečné zprávy ze dne 29.4.2015 a poučil účastníky o tom, že je možno proti ní podat námitky. Vzhledem k tomu, že žádné námitky podány nebyly, bylo rozhodnuto bez nařízení jednání nyní napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ, odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 38 odst. 3 IZ, vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.

Podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění vyhlášky č. 488/2012 Sb. a vyhlášky č. 398/2013 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.1.2014, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1 mil. Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Podle článku II. přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č. 313/2007 Sb., platí, že v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 1), a podle odstavce 2 přechodných ustanovení pak platí, že v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky nedošlo k přezkoumání přihlášených pohledávek insolvenčním správcem podle insolvenčního zákona.

Odvolací soud považuje odvolání insolvenční správkyně za důvodné.

Při určení odměny insolvenční správkyně nutno postupovat podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění vyhlášky č. 398/2013 Sb., která nabyla účinnosti dne 1.1.2014. Byť v přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky tj. dne 12.12.2013, k rozhodnutí o úpadku a přezkoumání přihlášek pohledávek došlo až v roce 2014, takže podle přechodných ustanovení vyhlášky č. 398/2013 Sb. tak, jak jsou citována shora, nutno při stanovení odměny insolvenční správkyně postupovat podle novelizovaného ustanovení § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. Z tohoto ustanovení vyplývá, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně 45.000 Kč. V dané věci nedošlo ke zpeněžení majetku, insolvenční správkyně přezkoumala osm přihlášek pohledávek, takže jí přísluší odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, která činí nejméně 45.000 Kč. Insolvenční správkyně má proto nárok na odměnu ve výši 45.000 Kč, přičemž k této odměně insolvenční správkyni náleží též 21% daň z přidané hodnoty ve výši 9.450 Kč, celkem odměna včetně daně z přidané hodnoty činí 54.450 Kč. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci jsou dány podmínky pro snížení odměny insolvenční správkyně. Z ustanovení § 38 odst. 3 IZ vyplývá, že důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Z obsahu spisu vyplývá, že ze strany insolvenční správkyně byly učiněny veškeré potřebné úkony, insolvenční správkyně podávala insolvenčnímu soudu zprávy o své činnosti, z obsahu spisu nevyplývá, že by insolvenční správkyně porušila některou ze svých povinností. Skutečnost, že nebyly vedeny žádné incidenční spory a že prohlášený konkurs trval do podání konečné zprávy pouze čtyři měsíce, podle názoru odvolacího soudu není důvodem pro snížení odměny insolvenční správkyně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že určil odměnu insolvenční správkyně ve výši 54.450 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2.439,92 Kč včetně DPH. S ohledem na to, že odměnu a náhradu hotových výdajů není možno uspokojit z majetkové podstaty ani ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, budou tyto částky uhrazeny insolvenční správkyni z prostředků státu.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenční správkyni a dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 14. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu