3 VSOL 903/2013-A-19
KSBR 37 INS 18372/2013 3 VSOL 903/2013-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Ing. Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Hudcova 11/9, 621 00 Brno, IČ 40969011, o insolvenčním návrhu věřitele Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Foersterova 2418/10, 616 00 Brno, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.09.2013, č.j. KSBR 37 INS 18372/2013-A-14,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil věřiteli, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že věřitel se insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Soud vyzval dlužníka k vyjádření k návrhu a předložení seznamu majetku, závazků a zaměstnanců. Na základě reakce dlužníka soud dospěl k závěru, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky a nyní nelze odhadnout, zda, za jakou částku a v jakém časovém horizontu by bylo možno zpeněžit jeho majetek. Proto uložil věřiteli zaplatit zálohu, jejímž účelem je umožnit insolvenčnímu správci vykonávat činnost bezprostředně po rozhodnutí o úpadku po dobu, než náklady insolvenčního řízení bude možno krýt ze zpeněžení majetkové podstaty. V případě nedostatku majetku v majetkové podstatě bude možno z prostředků zálohy pokrýt i odměnu insolvenčního správce, jejíž výše činí minimálně 45.000 Kč, z tohoto důvodu soud věřiteli uložil zaplatit zálohu v maximální výši.

Proti usnesení soudu podal věřitel odvolání. Nezpochybňoval skutečnost, že dlužník nedisponuje hotovými finančními prostředky. Podle jeho názoru však z předloženého seznamu majetku plyne, že dlužník má dostatečná aktiva, která jsou vymahatelná nebo zpeněžitelná, a krytí nákladů insolvenčního řízení proto lze zajistit zpeněžením majetkové podstaty dlužníka. Dále věřitel vytýkal soudu, že při stanovení výše zálohy nebral zřetel k výši dluhu dlužníka vůči věřiteli. Pohledávka věřitele činí 45.000 Kč bez příslušenství, věřitel však byl soudem vyzván ke složení zálohy 50.000 Kč. I z tohoto důvodu má věřitel za to, že výše zálohy by měla být snížena. Podle obsahu odvolání žádal věřitel v odvolacím řízení změnu napadeného usnesení tak, aby mu uložená záloha byla snížena na minimální částku .

Podle ustanovení § 7 odst. 1, zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Nad rámec údajů o dosavadním průběhu řízení vyplývá z obsahu insolvenčního návrhu věřitele, že v něm tvrdí údaje o důvodu, výši a splatnosti své pohledávky a pohledávky dalšího věřitele Miroslava Pospíšila. Dle dlužníkem předloženého seznamu majetku, který obsahuje zákonné náležitosti, jeho majetek sestává z obchodního podílu ve výši 50 % na společnosti JTWT Advanced Industry Group Co. Ltd. Hongkong a pohledávky za touto společností ze smlouvy o půjčce ve výši 20.000 USD, která je dle dlužníka dobytná. Dále má dlužník v majetku movité věci, představující vybavení domácnosti (nábytek, ledničku, mikrovlnou troubu, žehličku, rádio a pračku, televizor) a notebook.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2, věta první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční návrh věřitele obsahuje tvrzení o jeho aktivní legitimaci i tvrzení o úpadku dlužníka pro platební neschopnost (§ 103 odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ), soud návrh dlužníkovi doručil spolu s výzvou dle § 128 odst. 3 IZ, dlužník tvrzení o svém úpadku nezpochybňoval a na výzvu reagoval. Soud proto měl skutkové podklady pro úvahu, zda v této věci bude třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit zálohou.

Proti závěru soudu prvního stupně, že v této věci je třeba krytí nákladů insolvenčního řízení zajistit zálohou, neboť dlužník nemá k dispozici hotovost ani prostředky na bankovních či jiných účtech ostatně věřitel ani nebrojí. Jeho námitky směřují proti výši uložené zálohy, protože podle něj lze část nákladů insolvenčního řízení pokrýt z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka a není třeba ukládat zálohu v maximální částce 50.000 Kč.

Podle odvolacího soudu by však, vzhledem ke skladbě majetku dlužníka (obchodní podíl ve společnosti se sídlem v Hongkongu, pohledávka za touto společností, vybavení domácnosti a notebook), byl v této fázi řízení závěr o možnosti krytí konečných nákladů insolvenčního řízení z výtěžku zpeněžení majetku podstaty jen spekulativní. Dlužník sice uvedl, že pohledávka za společností se sídlem v Hongkongu je dobytná, ovšem již s ohledem na sídlo společnosti nelze důvodně předpokládat, že její vydobytí bude nejen rychlé, ale zejména že si nevyžádá zvýšené náklady. Stejně tak nelze předem činit žádné závěry o zpeněžitelnosti a výši výtěžku zpeněžení obchodního podílu dlužníka ve společnosti se sídlem v Hongkongu. Proto se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že na krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení a jako jistoty pro krytí jeho konečných nákladů je třeba věřiteli uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když jen odměna insolvenčního správce, který není plátcem DPH, v případě zpeněžování majetku, činí 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.).

Námitka věřitele, že uložená záloha přesahuje výši jistiny jeho pohledávky za dlužníkem není důvodná, neboť výše pohledávky, kterou věřitel dokládá svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, není hlediskem, které lze podle § 108 odst. 1 IZ vzít při stanovení výše zálohy v úvahu. Zákon v tomto ustanovení upravuje jen dvě kritéria, a to nutnost krytí nákladů (insolvenčního) řízení a nemožnost zajištění prostředků na jejich krytí jinak.

Odvolací soud, který shledal napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, je proto podle § 219a o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci. 14. listopadu 2013

Za správnost vyhotvení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu