3 VSOL 903/2012-A-11
KSOS 38 INS 22913/2012 3 VSOL 903/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Venuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná, Tř. Těreškovové 2253/7, PSČ 734 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.9.2012 č.j. KSOS 38 INS 22913/2012-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí odmítl insolvenční návrh dlužnice ze dne 17.9.2012.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že návrhem dlužnice ze dne 17.9.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení, jímž se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 103 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že v insolvenčním návrhu musí být uvedeny takové skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužnice, tj. konkrétní údaje o tom, že dlužnice má více věřitelů, že její peněžité závazky jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopna plnit. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh dlužnice vylíčení takových rozhodujících skutečností neobsahuje, neboť dlužnice v bodu 21 návrhu pouze obecně uvedla, že v poslední době není schopna plnit své závazky vzhledem ke své situaci a cenám bydlení, neoznačila však své věřitele a k návrhu nepřipojila ani seznam závazků jakožto povinnou přílohu návrhu, z něhož by soud mohl čerpat potřebné informace týkající se splatnosti jednotlivých závazků. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 a vyslovil názor, že z návrhu dlužnice není patrné, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků a pro tyto nedostatky návrhu nebylo možno posoudit stav úpadku dlužnice a uvedené nedostatky brání pokračování v řízení. Soud prvního stupně proto dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, v němž uvedla, že chybějící dokumentaci zašle soudu poté, co ji vypíše advokát a žádala o strpění.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 19.9.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že není schopna v současné době splácet své dluhy v takové výši, jak jsou předepsány splátky dle splátkového kalendáře s tím, že při možnosti nižších splátek bude schopna své dluhy zaplatit s přihlédnutím k tomu, že má státem garantovaný příjem-důchod. Dlužnice tvrdila, že do nedávné doby byla schopna své závazky splácet bez prodlení, nicméně s ohledem na ekonomickou situaci a ceny bydlení, potravin a dalších služeb, již není schopna své závazky platit v plné výši, jak požadují věřitelé. Dlužnice uvedla, že se snažila dohodnout se s věřiteli na možnosti snížení splátek či prodloužení doby splatnosti, ovšem neúspěšně. Tím se dostala do prodlení se splácením a tento rozdíl není schopna zaplatit. Údaje o věřitelích a závazcích dlužnice v návrhu neuvedla. Povinné seznamy-seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužnice k návrhu nepřipojila. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením. Dne 23.10.2012 byl soudu prvního stupně doručen nový insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Podle § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje ucelené vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by bylo možné dovodit, že dlužnice má více věřitelů (tj. nejméně dva), kteří vůči ní mají peněžité pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopna plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ). Dlužnice v insolvenčním návrhu žádného svého věřitele ani žádný svůj závazek neoznačila. Insolvenční návrh dlužnice je tudíž neprojednatelný.

K novému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení, který dlužnice doručila soudu prvního stupně až v rámci odvolacího řízení, nelze již v odvolacím řízení přihlédnout, protože rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, senátní značka 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu