3 VSOL 9/2014-A-22
KSBR 40 INS 26229/2013 3 VSOL 9/2014-A-22

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Telči, nám. Zachariáše z Hradce 10, PSČ: 588 56, o insolvenčních návrzích věřitelů a) JAVAZD s.r.o., se sídlem Jezeřany-Maršovice 304, PSČ: 671 75, IČ: 63479362, b) Michala anonymizovano , nar. 20.1.1973, bytem v Přízřenicích, Moravanská 287/122, PSČ: 619 00, zastoupeného Mgr. Pavlem Hrtánkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 7, PSČ: 400 01, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.11.2013, č.j. KSBR 40 INS 26229/2013-A-13,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se po tv rz u je .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřiteli a) JAVAZD s.r.o. povinnost zaplatit ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to buď na účet Krajského soudu v Brně specifikovaný ve výroku rozhodnutí, nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že složení zálohy ve výši 50.000 Kč je potřebné, protože z listin založených ve spise vyplývá, že dlužník nedisponuje pohotovými peněžními prostředky, které je třeba zajistit na úhradu nákladů insolvenčního řízení a jsou u něj dány podmínky pro zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem částku 45.000 Kč bez DPH a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Jelikož nelze úhradu těchto výdajů odkládat, výdaje je nutné hradit hned, považuje insolvenční soud složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za nezbytné, když po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby nesl náklady do doby zpeněžení majetku dlužníka z vlastních prostředků.

Proti tomuto usnesení podal věřitel a) JAVAZD s.r.o. včasné odvolání, ve kterém namítal, že dlužníku nebyla zatím osobně doručena vyhláška o zahájení insolvenčního řízení a ani výzva k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu. Dlužník se nijak nevyjádřil a nelze tak s určitostí tvrdit, že nedisponuje finančními prostředky, kterými by bylo možné uhradit náklady řízení a odměnu insolvenčnímu správci. Tvrdí, že je mu známo, že dlužník disponuje hotovými peněžními prostředky, protože je zaměstnán v oboru stavebních činností, resp. v této oblasti podniká a navíc je ženatý a se svou manželkou nemá zúžené společné jmění manželů. Je tedy více než pravděpodobné, že ve společném jmění manželů budou finanční prostředky opětovně dostačující pro uhrazení nákladů řízení. Domnívá se, že soud mu nemůže ukládat povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení pouze na základě procesní neaktivity na straně dlužníka, potažmo na straně soudu. Nesouhlasí tudíž s názorem soudu prvního stupně, že prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení nelze získat jinak. Podotýká též, že k řízení přistoupil další navrhovatel; tato skutečnost by měla být zohledněna při uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě, aby ho změnil tak, že navrhovatel nemá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu navrhovatele -věřitele JAVAZD s.r.o., který se domáhá podaným insolvenčním návrhem zjištění úpadku dlužníka Zdeňka anonymizovano a jako způsob řešení úpadku navrhuje prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Tvrdí, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku z dohody o uznání dluhu ze dne 11.4.2013 ve výši 3.854.056 Kč s úroky z prodlení ve výši 85.607,56 Kč s tím, že splatnost pohledávky nastala 28.5.2013. V podaném insolvenčním návrhu věřitel označuje další 3 známé věřitele dlužníka a uvádí konkrétní údaje ohledně jejich splatných pohledávek. Tvrdí, že dlužník se nachází v úpadku, protože má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po dobu splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. V insolvenčním návrhu uvádí, že jsou mu známa jediná aktiva na straně dlužníka, jež jsou vhodná k uspokojení věřitelů, to je nemovitost parc. č. 1216/67 o výměře 916 m2, druh pozemku orná půda, zapsané na LV č. 860, obec Jezeřany-Maršovice, v k.ú. Jezeřany, vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo. Usnesením ze dne 26.9.2013, č.j. KSBR 40 INS 26229/2013-A-6 uložil insolvenční soud dlužníku, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení předložil písemné vyjádření ve věci a svá tvrzení doložil, dále, aby sestavil seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů. Dlužník na výzvu insolvenčního soudu nereagoval, proto soud prvního stupně rozhodl nyní napadeným usnesením.

V průběhu odvolacího řízení insolvenčním návrhem doručeným insolvenčnímu soudu 5.12.2013 přistoupil do insolvenčního řízení další insolvenční navrhovatel Michal Svoboda, který tvrdí, že má též vůči dlužníku splatnou pohledávku vyplývající z titulu směnky, a označuje další známé věřitele dlužníka a navrhuje, aby byl zjištěn úpadek dlužníka.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Podle ust. § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Nutno odmítnout jako nedůvodnou odvolací námitku věřitele, že dlužníkovi nebyla zatím osobně doručena vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, ani výzva k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu. Insolvenční zákon neukládá, aby vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, jakož i výzva k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu byly dlužníku doručeny osobně. Pokud jde o insolvenční návrh, resp. jeho stejnopis, tak ten byl dlužníkovi doručen do vlastních rukou ve smyslu ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. fikcí, to je uložením zásilky na poště, kterou si dlužník co by adresát ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nevyzvedl, proto se považuje písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty, i když se adresát o uložení zásilky nedozvěděl (viz. sdělení o doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., č.l. A-12/2 spisu). Společně s insolvenčním návrhem byla dlužníku doručena též výzva, aby sestavil a předložil seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků. Dlužník na výzvu insolvenčního soudu dosud nereagoval a žádné údaje o svém majetku nesdělil. Za této situace je proto třeba vycházet z údajů o majetku dlužníka, které má soud k dispozici. Z obsahu spisu zejména není zřejmé, zda má dlužník jakékoliv pohotové finanční prostředky, které by bylo možné použít k úhradě výdajů insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, před tím, než bude získán dostatek prostředků zpeněžením majetku sepsaného v majetkové podstatě. Skutečnosti tvrzené odvolatelem v tom směru, že dlužník nepochybně disponuje pohotovými finančními prostředky, protože podniká v oboru stavebních činností, resp. že ve společném jmění, to je spolu se svou manželkou, bude mít finanční prostředky dostačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nejsou nikterak osvědčena, proto při úvaze o tom, zda je uložení zálohy nutné, k nim nelze nijak přihlížet. Z údajů uvedených insolvenčním navrhovatelem v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník má mít ve vlastnictví nemovitost parc. č. 1216/67 o výměře 916 m2 , zapsanou na LV č. 860 pro obec a k.ú. Jezeřany-Maršovice. Z dalších údajů uvedených insolvenčním navrhovatelem však také vyplývá, že tento majetek má být zatížen zástavními právy ve prospěch dalších dvou označených známých věřitelů. Výtěžek ze zpeněžení zastavených nemovitostí bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nevyplývají žádné údaje o hodnotě a prodejnosti této nemovitosti, nelze v této fázi uzavřít, že by výtěžek ze zpeněžení nemovitosti postačoval též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které ze zpeněžením zástavy nesouvisí. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že uložení zálohy je nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 108 odst. 1 IZ a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil dle ust. § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. Nutno zdůraznit, že věřitel, co by insolvenční navrhovatel, nemá povinnost podat insolvenční návrh. Pokud však přistoupí k podání insolvenčního návrhu, musí počítat s tím, že mu bude uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, protože tato povinnost (až na zákonem odůvodněné výjimky, jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje každého insolvenčního navrhovatele.

Soud prvního stupně také správně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč; záloha ve výši 50.000 Kč je proto odpovídající.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

V průběhu dalšího řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že do insolvenčního řízení přistoupil další věřitel, který se podle ust. § 107 odst. 1 IZ stal dalším insolvenčním navrhovatelem. Poté, co nyní přezkoumávané rozhodnutí nabude právní moci, uloží ve smyslu ust. § 108 odst. 2 IZ nově přistoupivšímu insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč společně a nerozdílně s navrhovatelem a), kterému tato povinnost byla uložena již nyní přezkoumávaným rozhodnutím.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli a) se však též doručuje i zvláštním způsobem

Olomouc 19. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu