3 VSOL 9/2013-A-13
KSOS 38 INS 27070/2012 3 VSOL 9/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Slavkově, Květná 274, PSČ 747 57, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.11.2012 č.j. KSOS 38 INS 27070/2012-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že návrh dlužníka neobsahuje rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek nebo hrozící úpadek. Uvedením skutečností osvědčujících úpadek dlužníka se přitom rozumí uvedení konkrétních údajů o tom, že dlužník má více věřitelů, jeho peněžité závazky jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Návrh dlužníka, který byl podán na příslušném formuláři návrhu na povolení oddlužení vylíčení těchto skutečností neobsahuje, když příslušný bod 06 formuláře nebyl dlužníkem vyplněn. Protože insolvenční návrh dlužníka neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti pro které nelze pokračovat v řízení, rozhodl insolvenční soud o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém uvedl, že podle jeho názoru návrh neměl být odmítnut, a proto navrhuje, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh, a to spolu s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři a v bodě 06 uvedl, že insolvenční návrh podává z důvodu svého úpadku, přičemž pokud jde o popis rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek v bodě 06 neuvedl žádné skutečnosti. V dalších částech formulářového návrhu, a to konkrétně v bodě 20 závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné uvedl dva své věřitele, a to Českou kancelář pojistitelů a PPF B1 B.V. s tím, že u každého z těchto dvou věřitelů uvedl spisovou značku exekučního příkazu či exekučního řízení a výši závazku. Seznam závazků coby povinnou přílohu dle ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) IZ dlužník k insolvenčnímu návrhu nepředložil.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly jeho úpadek.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) uvedl, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje ucelené vylíčení rozhodujících skutečností ze kterých by bylo možno dovodit, že dlužník je v úpadku. Z bodu 20 formulářového návrhu lze toliko dovodit, že dlužník má zřejmě dva věřitele (které zde dlužník ovšem označil neúplně, uvedením pouze obchodní firmy), z insolvenčního návrhu však již nelze dovodit, že tito věřitelé mají vůči dlužníku peněžité pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky) jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, protože v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti závazků absentuje. Je sice pravdou, že v bodu 20 návrhu dlužník uvedl u dvou závazků spisové značky rozhodnutí, ani z těchto údajů však nelze dovodit, že závazky dlužníka vůči těmto věřitelům jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Z tvrzení v bodu 20 návrhu totiž není zřejmé, kdy byla předmětná rozhodnutí vydána, jakým orgánem a jakým způsobem bylo rozhodnuto. V insolvenčním návrhu rovněž chybí jakákoliv tvrzení o tom, že své závazky není schopen plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti.

Soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Odvolací soud z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 23. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu