3 VSOL 897/2012-A-17
KSOS 33 INS 23209/2012 3 VSOL 897/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka JOSEF LAREFI s.r.o., se sídlem Přerov, Komenského 380/45, PSČ 750 02, IČ: 28582420, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.10.2012 č.j. KSOS 33 INS 23209/2012-A-7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí. Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenčním návrhem dlužníka ze dne 20.9.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení, dlužník se domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce s tím, že v konkursu nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Soud prvního stupně vyslovil názor, že uložení zálohy není podmíněno pouze tím, že dlužník nemá žádný majetek, ale též tím, že nemá žádný pohotový majetek, který by bylo možné použít právě k úhradě nákladů vzniklých po rozhodnutí o úpadku, ještě před zpeněžením majetku. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužník nedisponuje žádným majetkem s výjimkou nákladního automobilu Opel Movano Combi rok výroby 2001, a proto je třeba zajistit prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení prostřednictvím zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 38 insolvenčního zákona a na ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. s tím, že minimální odměna insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a v probíhajícím konkursu lze očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce apod.). Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 98 insolvenčního zákona a uvedl, že povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, kdy se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, tedy ještě v době, kdy nebyl v situaci, že již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal změny napadeného usnesení tak, že se mu ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč. Dlužník uvedl, že sice nedisponuje žádným majetkem s výjimkou nákladního automobilu Opel Movano Combi rok výroby 2001 v zůstatkové hodnotě 62.871 Kč, namítal však, že eviduje nesplacenou pohledávku vůči společnosti INTERWORK SERVICE s.r.o. Přerov ve výši 96.000 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku na mzdy za červenec 2012 dle dohody o poskytnutí příspěvku na mzdové náklady zaměstnavatele ze dne 19.3.2012 a pohledávku vůči Agentuře 4U Přerov ve výši 72.450 Kč z titulu nezaplaceného nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 4.4.2012. Dlužník se dále bránil tím, že uloženou výši zálohy není schopen ve stanovené lhůtě zaplatit a podrobně se v rámci odvolání vyjádřil k počátkům svého podnikání v lednu 2012, jakož i k důvodům, pro něž se dostal do úpadku.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na prohlášení konkursu doručeným soudu prvního stupně dne 27.9.2012 bylo v dané věci zahájeno insolvenční řízení. Dlužník uvedl, že z výsledků účetní závěrky ke dni 31.8.2012 zjistil, že je v takovém stavu, že není schopen v plném rozsahu uspokojit pohledávky všech věřitelů a je tedy předlužen. Dlužník popsal důvody, které vedly k jeho úpadku a tvrdil, že má majetek v hodnotě 158.871 Kč sestávající z motorového vozidla v zůstatkové hodnotě 62.871 Kč a z pohledávky vůči společnosti INTERWORK SERVICE s.r.o. Přerov ve výši 96.000 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku na mzdy za červenec 2012 pro šest zaměstnanců dle dohody o poskytnutí příspěvku na mzdové náklady zaměstnavatele ze dne 19.3.2012. Dlužník uvedl, že má čtrnáct věřitelů s pohledávkami z obchodního styku a dluží odvody za zaměstnance v celkové výši 1.826.815,60 Kč a dále má dluh ve výši 67.238 Kč na mzdách za prosinec 2012 pro osm zaměstnanců. Dlužník tvrdil, že v současné době nemá žádného zaměstnance. Dlužník uvedl, že se nachází v úpadku, jelikož má více věřitelů, eviduje peněžité závazky po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů a tyto své závazky není schopen plnit s tím, že přes veškeré snahy o nápravu věci musel zastavit platby podstatné části svých peněžitých závazků, závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a současně není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči němu výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužník tvrdil, že je rovněž předlužen a že již fakticky ukončil podnikatelskou činnost. Usnesením ze dne 12.10.2012, č.j. KSOS 33 INS 23209/2012-A-4, soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení doplnil insolvenční návrh o seznam závazků, seznam majetku a o seznam zaměstnanců, a aby předložil listiny dokládající jeho úpadek či hrozící úpadek. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním doručeným soudu prvního stupně dne 19.10.2012, jímž předložil seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedl pouze jediný majetek, a to movitou věc-nákladní automobil Opel Movano Combi, rok výroby 2001, v pořizovací ceně 602.871 Kč. K tomuto podání dlužník dále připojil seznam zaměstnanců a seznam závazků k datu 30.9.2012 oba seznamy s prohlášením, že jsou správné a úplné, opatřené podpisem dlužníka. V seznamu závazků dlužník uvedl závazky celkem ve výši 1.824.040,43 Kč. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 16.10.2012 sdělila společnosti INTERWORK SERVICE s.r.o., že dlužníkem tvrzená pohledávka vůči této společnosti ve výši 96.000 Kč z titulu nezaplaceného příspěvku za mzdy za červenec 2012 dle dohody o poskytnutí příspěvku na mzdové náklady zaměstnance ze dne 19.3.2012 je nedůvodná, neboť dlužník nesplnil podmínky poskytnutí příspěvku.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 věty, první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Odvolací soud po zhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citované zákonné ustanovení uzavírá, že odvolací námitky dlužníka jsou nedůvodné.

Předně lze uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku ve formě předlužení, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků přesahuje hodnotu jeho majetku (§ 3 odst. 3 IZ).

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnou záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Z insolvenčního návrhu i ze seznamu majetku k němu připojenému vyplývá, že dlužník nedisponuje hotovými finančními prostředky. Pokud dlužník v seznamu majetku uvedl vlastnictví k movité věci-automobilu Opel Movano Combi rok výroby 2011, pak není zřejmé, zda a v jakém časovém horizontu je tato movitá věc prodejná a zda je vůbec likvidní. Pokud dlužník v odvolání tvrdil, že vlastní dále pohledávky vůči společnosti INTERWORK SERVICE s.r.o. a vůči Agentuře 4U, pak v této fázi řízení nelze předjímat, zda jsou tyto pohledávky vůbec vymožitelné a v jakém časovém horizontu, obzvlášť za situace, kdy společnost INTERWORK SERVICE s.r.o. svůj závazek vůči dlužníkovi rozporuje, jak vyplývá z jejího vyjádření ze dne 16.10.2012. Není tudíž zřejmé, zda by výtěžek z tohoto majetku bylo možné použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval či nikoliv. Nadto je s podivem, že dlužník majetek v podobě pohledávek neuvedl v seznamu majetku, o němž prohlásil, že je správný a úplný.

V případě, že by pak případný výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužníka nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužníkem tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužníku uložit zálohu v maximální výši 50.000,-Kč. Z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že se dlužník domáhá způsobu řešení svého úpadku konkursem, přičemž z jeho tvrzení v návrhu ani jiný způsob řešení jeho úpadku jako možný nevyplývá, neboť dlužník sám uvedl, že již fakticky ukončil podnikatelskou činnost a nepřichází tedy v úvahu reorganizace (§ 316 odst. 1 IZ). Navíc dlužník je podnikatelem a nepřichází v úvahu ani řešení jeho úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Při řešení úpadku konkursem pak odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000,-Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Závěrem je třeba uvést, že dlužník je právnickou osobou-podnikatelem, ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ proto bylo jeho povinností podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku a návrh měl podat včas a nikoliv až poté, co se dostal do situace, že nemá již ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl i soud prvního stupně.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu