3 VSOL 896/2013-A-11
KSBR 30 INS 20870/2013 3 VSOL 896/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka AgroStar Bohemia, s.r.o. v likvidaci, se sídlem 675 71 Náměšť nad Oslavou, Třebíčská 453, IČ: 26970821, o insolvenčním návrhu věřitele AgroStar SLOVAKIA, s.r.o., se sídlem 930 21 Dunajský Klátov 121, Slovenská republika, IČ: 36244805, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2013, č.j. KSBR 30 INS 20870/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že věřiteli se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil věřiteli, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech usnesení uvedl, že dne 26.7.2013 byl soudu doručen insolvenční návrh věřitele, kterým žádal zjištění úpadku dlužníka. Insolvenční soud postupoval podle § 108 insolvenčního zákona a uložil věřiteli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dospěl k závěru, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Účelem zálohy je umožnit insolvenčnímu správci vykonávat jeho činnost bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku a hradit jeho nutné výdaje. Výši zálohy soud určil v maximální možné částce s ohledem na minimální odměnu insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel, který tvrdil, že dlužník disponuje majetkem, který lze k úhradě nákladů insolvenčního řízení použít. Tyto skutečnosti vyplývají z listin, dostupných v příslušném oddíle Sbírky listin obchodního rejstříku. Z nich je zřejmé, že v roce 2012 se konala valná hromada dlužníka, která rozhodovala o zajištění pohledávek společníků dlužníka strojním zařízením výrazné hodnoty, které bylo v majetku dlužníka. Dále z insolvenčního řízení, vedeného Krajským soudem v Brně k návrhu věřitele FERONA, a.s., které bylo zastaveno na základě zpětvzetí insolvenčního návrhu pro zaplacení dlužné částky, lze dovodit, že dlužník disponuje majetkem využitelným ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Dále věřitel namítal, že se již delší dobu domáhá vůči dlužníku uspokojení své pohledávky a v souvislosti s tím vynaložil náklady. Pokud by měl nést další náklady ve výši 50.000 Kč v insolvenčním řízení, přesáhlo by to hranici ekonomické přijatelnosti a byl by fakticky zbaven možnosti domáhat se svého nároku soudní cestou. Proto věřitel, podle obsahu odvolání, v odvolacím řízení žádal změnu napadeného usnesení tak, že mu nebude uložena povinnost zaplatit zálohu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řízení (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitele je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než které tvrdí v odvolání.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 26.7.2013, se věřitel domáhal zjištění úpadku dlužníka a jeho řešení prohlášením konkursu. V návrhu vylíčil skutečnosti, z nichž lze dovodit jeho vykonatelnou pohledávku ve výši 2.295.086 EUR, splatnou nejpozději 18.12.2012, a existenci pohledávky dalšího věřitele, jejím důvodu, výši a splatnosti dne 14.7.2010. O majetku dlužníka se z insolvenčního návrhu nepodává nic. Poté soud rozhodl napadeným usnesením.

Podle § 108 odst. 1, 2, 3 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Jak vyplývá z rekapitulace obsahu insolvenčního návrhu věřitele, jsou v něm obsaženy údaje o jeho aktivní legitimaci a rovněž údaje, z nichž lze dovodit úpadek dlužníka pro platební neschopnost dle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Z jeho návrhu však neplynou žádné konkrétní údaje o dlužníkově majetkové situaci. Soud dosud insolvenční návrh věřitele dlužníkovi nedoručil a nevyzval jej, aby se k návrhu vyjádřil, ani mu dosud nedoručil výzvu k předložení seznamu majetku a závazků (§ 128 odst. 3 IZ).

Odvolací soud je toho názoru, že pokud se rozhodné údaje o majetkové situaci dlužníka z insolvenčního návrhu věřitele nepodávají a insolvenční soud dosud dlužníkovi insolvenční návrh věřitele nedoručil a nevyzval jej, aby se k nim vyjádřil, ani dlužníkovi neuložil předložení seznamů dle § 104 odst. 1, písm. a) a b) IZ, uložil věřiteli povinnost zaplatit zálohu dříve, než měl k úvaze o důvodu a přiměřené výši zálohy k dispozici potřebný skutkový základ (srovnej např. závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.1.2010 sp. zn. KSHK 45 INS 5103/2009, 1 VSPH 517/2006). V této situaci je vydání napadeného usnesení zjevně předčasné.

Odvolací soud proto napadené usnesení změnil tak, že věřiteli se neukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Svou povahou je rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím pro tentokrát , neboť poté, co insolvenční soud doručí dlužníkovi insolvenční návrh a vyzve jej, aby se k návrhu vyjádřil, případně poté, co bude vyzván k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ, soud zhodnotí výsledky šetření o majetkové situaci dlužníka a může opětovně rozhodnout o uložení povinnosti věřiteli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pro úplnost je třeba připomenout, že odvolací námitka věřitele, že se vůči dlužníkovi již delší dobu domáhá uspokojení své pohledávky a další náklady ve formě zálohy jsou pro něj za hranicí ekonomické přijatelnosti, důvodná není, neboť insolvenční zákon v ustanovení § 108 odst. 1 IZ stanoví jen dvě kritéria, z nichž soud při stanovení povinnosti zaplatit zálohu vychází, kterými jsou nutnost krytí nákladů insolvenčního řízení a skutečnost, že tyto prostředky nelze zajistit jinak.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu