3 VSOL 889/2014-B-17
KSBR 27 INS 16964/2013 3 VSOL 889/2014-B-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem v Uhřicích 21, Žarošice, PSČ 696 34, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.7.2014, č.j. KSBR 27 INS 16964/2013-B-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (výrok III.), a deklaroval, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že dlužník se snažil o získání zdroje příjmů, což se mu nepodařilo, a v současnosti nemá žádný pracovní poměr ani invalidní důchod, z něhož by oddlužení plnil při schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Dlužník je vlastníkem nemovitostí, které však nemají takovou hodnotu, aby při oddlužení zpeněžením pokryly zákonný podíl pohledávek nezajištěnců; nepřichází proto do úvahy ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník nebude schopen splatit svým věřitelům 30 % jejich pohledávek. Soud uzavřel, že po povolení oddlužení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení-nedosažení alespoň minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům. Soud proto dle § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs, který označil jako nepatrný, protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 314 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení, proti výrokům I. a II., podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že důvodem odvolání je nesouhlas s výší některých pohledávek, a dále že nastoupil do zaměstnání, zatím jen ve zkušební době. Dlužník dále uvedl, že rovněž intenzivně řeší přiznání invalidního důchodu. Podle obsahu odvolání lze dovodit, že dlužník se domáhá změny napadeného usnesení tak, aby mu bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci usnesením ze dne 9.10.2013, č.j. KSBR 27 INS 16964/2013-A-11 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka, dlužníku povolil oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Tomáše Truschingera. Dne 21.1.2014 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Do insolvenčního řízení se přihlásili nezajištění věřitelé se svými pohledávkami v celkovém objemu 440.670,22 Kč; na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 344.917,91 Kč. Do insolvenčního řízení se dále přihlásil jeden zajištěný věřitel, společnost Red Orange s.r.o., jeho přihlášená pohledávka byla zjištěna ve výši 436.350 Kč i s právem na uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví dlužníka. Na schůzi věřitelů insolvenční správce přednesl zprávu o své činnosti a uvedl, že pro další průběh řízení je nezbytné, aby si dlužník opatřil zdroj příjmů. Dlužník uvedl, že čeká na důchodový výměr na základě rozhodnutí posudkové komise o jeho invaliditě a poté jej zaměstnají jako obsluhu čerpací stanice. Dále uvedl, že nemá žádnou osobu, která by mu mohla poskytnout dar nebo jiné finanční plnění. Podle úředního záznamu se dlužník dostavil do kanceláře insolvenčního soudce dne 28.4.2014 a uvedl, že mu nebyl přiznán invalidní důchod, a že tudíž nemá zdroj příjmu. Dále sdělil, že se velice intenzivně snaží o získání příjmů, když mu byl přislíben pracovní poměr od května, o čemž může soud neprodleně informovat, a požádal o odročení jednání, které bylo nařízeno na den 29.4.2014. Soud jeho žádosti vyhověl, schůzi věřitelů odročil na

17.6.2014, u které dlužník sdělil, že mu bude přiznán invalidní důchod poté, co zaplatí dlužné pojistné, na to však nemá finanční prostředky.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 398 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odstavec 3, věta první).

Podle ustanovení § 402 IZ, právo hlasovat o způsobu oddlužení mají pouze nezajištění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění věřitelé nehlasují ani v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky. Právo hlasovat nemají osoby dlužníkovi blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern (odstavec 1). O způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů (odstavec 3). Jestliže ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů podle odstavce 3, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení (§ 406 odst. 5).

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že jsou dány důvody pro neschválení oddlužení, neboť v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Dlužník nedoložil, že by měl příjem z pracovního či jiného poměru, popřípadě že by byl poživatelem invalidního důchodu. Nelze proto uzavřít, že dlužník by byl schopen po dobu pěti let měsíčně zaplatit svým nezajištěným věřitelům na uspokojení jejich pohledávek částky v rozsahu minimální výše 30 %. Pokud dlužník v odvolání namítal, že nastoupil do zaměstnání a že intenzivně řeší přiznání invalidního důchodu, pak ani toto své tvrzení žádným způsobem nedoložil, neboť na výzvu odvolacího soudu nepředložil žádné listinné důkazy k prokázání svého tvrzení. Soud prvního stupně proto správně dovodil, že oddlužení plněním splátkového kalendáře u dlužníka nepřichází do úvahy.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně také v závěru, že u dlužníka nepřichází do úvahy ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dle soupisu majetkové podstaty je dlužník vlastníkem nemovitostí, respektive spoluvlastnického podílu (1/4) na nemovitostech zapsaných na LV č. 2087, 1836 a 934 pro katastrální území Nížkovice, Slavkov u Brna a Vážany nad Litavou; dle zprávy insolvenčního správce se jedná o ornou půdu s tím, že tento majetek dlužníka bude zřejmě neprodejný. Dlužník je dále vlastníkem rodinného domu se zahradou, jedná se o nemovitosti zapsané na LV č. 173 pro katastrální území Uhřice u Kyjova. Dle zprávy insolvenčního správce se jedná o starší rodinný dům se zahradou, podle znaleckého posudku mají nemovitosti hodnotu 827.780 Kč (odhad obvyklé ceny). Správce uvedl, že znalecký posudek je z roku 2010 a na těchto nemovitostech vázne zástavní právo pro zajištěného věřitele, společnost Red orange s.r.o. Jak vyplynulo z přezkumného jednání, pohledávka tohoto zajištěného věřitele byla zjištěna ve výši 436.350 Kč i s právem na uspokojení ze zajištění. Pokud by bylo počítáno s hodnotou nemovitostí dle znaleckého posudku a byla by odečtena zjištěná zajištěná pohledávka včetně případných nákladů spojených se zpeněžením a se správou zpeněžení a odměny insolvenčního správce, zůstala by pro nezajištěné věřitele částka ve výši 391.430 Kč, která by dostačovala k úhradě minimální výše 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Insolvenční správce však ve své zprávě výslovně upozornil na to, že v současné době nelze přesně určit, jaká bude prodejní cena nemovitostí, protože podle jeho názoru nebude dosahovat hodnoty určené ve znaleckém posudku. S ohledem na tyto závěry, kdy není zřejmé, jaká je v současné době prodejní cena nemovitostí, nelze uzavřít, že v případě dlužníka by přicházelo do úvahy oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Podle názoru odvolacího soudu, je zde obava, že pokud by nemovitosti nebyly prodejné, resp. byly prodejné za mnohem nižší částku, než je uvedeno ve znaleckém posudku z roku 2010, nezajištění věřitelé by nemohli být uspokojeni v minimálním rozsahu 30 % jejich pohledávek. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že u dlužníka nepřichází do úvahy ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Odvolací námitka dlužníka, že nesouhlasí s výší některých pohledávek, je z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí zcela bez právního významu. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že nejsou splněny předpoklady pro schválení oddlužení, a tudíž jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné ve výrocích I. a II. potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 6. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu