3 VSOL 889/2013-A-16
KSBR 30 INS 7614/2013 3 VSOL 889/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem 592 65 Rovečné, Malé Tresné 5, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.8.2013, č.j. KSBR 30 INS 7614/2013-A-11

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným 19.3.2013 se dlužnice domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužnice má celkové závazky ve výši 1.447.027,60 Kč, z toho zajištěné závazky ve výši 393.825,25 Kč a závazky nezajištěné ve výši 1.053.202,35 Kč (30 % jejích nezajištěných závazků činí 315.961 Kč). Dlužnice má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem a manželovi. Jediným příjmem dlužnice je invalidní důchod ve výši 5.257 Kč, je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání příslušného úřadu práce a do srpna 2013 pobírala podporu v nezaměstnanosti. Při výpočtu plnění pro nezajištěné věřitele dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách by dlužnice ze svého příjmu nebyla schopna hradit žádnou částku. Manžel dlužnice by ze svého příjmu byl schopen splácet pro oddlužení měsíčně částku 3.580 Kč, což by v pětiletém období, stanoveném pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, činilo celkem 214.800 Kč. Po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 65.340 Kč by nezajištěným věřitelům připadla celkem částka 149.460 Kč, tedy 14 % jejich pohledávek. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude zřejmě zamítnut (§ 395 IZ) a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (§ 396 IZ). Proto je nutné, aby dlužnice složila zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Při určení výše zálohy vyšel soud z minimální odměny insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb, která činí při konkursu, bez náhrady hotových výdajů a bez DPH, 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že spolu s manželem nemá k dispozici prostředky na úhradu uložené zálohy. Pokud by ze svého příjmu nebyli schopni uhradit 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, je schopna s manželem zajistit další příjem z darovacích smluv. Proto v odvolacím řízení žádá, aby odvolací soud znovu posoudil vydané usnesení v nových souvislostech a rozhodl o zjištění úpadku a povolení oddlužení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Údaje o obsahu insolvenčního návrhu dlužnice, spojeného s návrhem na povolení oddlužení, a jeho příloh, zejména údaje o příjmech dlužnice, počtu vyživovaných osob, příjmech manžela dlužnice a výši měsíční splátky, kterou by byl její manžel schopen hradit do oddlužení splátkovým kalendářem, uvedené v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a odvolací soud na tyto skutečnosti odkazuje. Dále z obsahu spisu vyplývá, že součástí společného jmění dlužnice a jejího manžela je zemědělská usedlost s přilehlými pozemky, která je předmětem zajištění závazků dlužnice a jejího manžela ve výši 393.825,25 Kč, a její obvyklá cena podle předloženého znaleckého posudku činí 450.000 Kč. Podle seznamu majetku, který dlužnice připojila k návrhu a opatřila doložkou správnosti a úplnosti, nemá dlužnice k dispozici žádné pohotové finanční prostředky.

Odvolací soud se po posouzení skutečností dle návrhu a jeho příloh ztotožnil se soudem prvního stupně, že dlužnice ze svých příjmů není schopna plnit pro účely srážek v oddlužení plněním splátkového kalendáře žádnou částku, neboť z jejího příjmu nelze srážet ničeho (§ 398 odst. 3 IZ). Stejně tak, vzhledem k příjmové situaci dlužnice a jejího manžela a počtu jimi vyživovaných osob, by nebyli dlužnice a její manžel, ani při společném projednání jejich insolvenčních návrhů, schopni uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30% jejich pohledávek, přestože mají ve společném jmění nemovitosti. Ty jsou však předmětem zástavního práva pro pohledávky zajištěných věřitelů, jejichž výše dosahuje obvyklé ceny nemovitostí, proto nepřichází v úvahu ani možnost oddlužení dlužnice a jejího manžela kombinací splátkového kalendáře a zpeněžení majetkové podstaty. Závěr soudu prvního stupně, že jediným možným způsobem řešení případného úpadku dlužnice je konkurs, neboť ekonomická nabídka dlužnice, ani nabídka dlužnice spolu s jejím manželem při spojeném projednání jejich návrhů, je nedostačující, je proto správný (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 396 IZ).

Dlužnice nemá dle seznamu majetku žádné pohotové finanční prostředky, z nichž by byla schopna hradit náklady insolvenčního řízení, které vznikají bezprostředně po zjištění úpadku v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce, a proto jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou. Záloha je potřebná rovněž jako jistota pro úhradu konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny insolvenčního správce v případě zpeněžování majetku podstaty, jak uvádí soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, na které odvolací soud odkazuje. Výše uložené zálohy odpovídá závěru soudu o tom, že v případě, že konečné náklady insolvenčního řízení, zejména odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, nebudou pokryty z výtěžku zpeněžení, bude záloha sloužit jako jistota jejich úhrady.

Odvolací námitka dlužnice, že není schopna zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradit, důvodná není, neboť jediným kritériem pro její uložení je nutnost krytí nákladů řízení a nemožnost zajištění prostředků k jejich krytí jiným způsobem (§ 108 odst. 1 IZ). Pokud dlužnice v odvolání tvrdila schopnost zajistit další příjem z darovací smlouvy, žádnou darovací smlouvu ani ona, ani její manžel v odvolacím řízení nepředložili (ostatně usnesením ze dne 18.10.2013 v řízení vedeném u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 30 INS 7616/2013, 1 VSOL 887/2013 odvolací soud potvrdil usnesení o povinnosti manžela dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč). Žádné nové skutečnosti, které by mohly zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně, v této věci nejsou dány.

Odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, proto je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu