3 VSOL 886/2016-A-16
KSOS 14 INS 310/2016 3 VSOL 886/2016-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 47662891, bytem 9. května 1615/6, Bruntál, PSČ 792 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.5.2016, č.j. KSOS 14 INS 310/2016-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení dlužníka. V důvodech uvedl, že dne 8.1.2016 bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž dlužník navrhl, aby byl zjištěn úpadek a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Usnesením ze dne 24.02.2016, č.j. KSOS 14 INS 310/2016-A-6, doručeným dne 21.03.2016 postupem podle ustanovení § 50 odst. 2 o.s.ř., insolvenční soud dlužníku uložil, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 06.04.2016 a dle sdělení účtárny Krajského soudu v Ostravě ze dne 05.05.2016 nebyla záloha na náklady insolvenčního řízení od 24.02.2016 do 04.05.2016 zaplacena. Vzhledem k tomu, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla zaplacena, postupoval insolvenční soud v souladu s ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm sdělil, že soudem uloženou zálohu uhradí nejpozději do 10.6.2016, když se nachází ve stavu úpadku a je pro něj problematické prostředky zálohy zajistit. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Zjištění o zahájení insolvenčního řízení, výši uložené zálohy, právní moci usnesení o jejím uložení a lhůtě určené k její úhradě, uvedená v odůvodnění přezkoumávaného usnesení jsou správná a odvolací soud z nich vychází. Skutkový stav je třeba doplnit tak, že v usnesení ze dne 24.02.2016, č.j. KSOS 14 INS 310/2016-A-6, kterým byla dlužníkovi uložena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, soud dlužníka poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit (§ 108 odst. 3 IZ). Dle záznamu účtárny soudu prvního stupně ze dne 1.7.2016 došla na jeho účet dne 29.6.2016 částka 15.000 Kč od plátce Emilie Zobalové jako splátka zálohy na soudní řízení sp. zn. 14 INS 310/2016.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud uzavírá, že lhůta pro splnění uložené povinnosti dlužníku uplynula ve středu dne 13. dubna 2016 (ust. § 57 odst. 1 o.s.ř.). Dlužník však svou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v určené lhůtě nesplnil a tuto nesplnil ani následně do doby rozhodování odvolacího soudu, když dne 29.6.2016 uhradil pouze část zálohy ve výši 15.000 Kč.

Za situace, kdy byla dlužníku pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, či nikoliv. Dlužník v odvolání neuvedl žádné okolnosti o své majetkové situaci, z nichž by vyplývalo, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (to je takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že náklady insolvenčního řízení bude možno krýt z majetkové podstaty). Z obsahu spisu rovněž nelze dovozovat, že přestože důvody pro složení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužníka obecně žádoucí. Takovým důvodem není potřeba nemajetného dlužníka řešit svůj stav úpadku konkursem, neboť se jedná o jeho individuální zájem. Ani v odvolacím řízení tudíž nevyšla najevo žádná okolnost, která by odůvodňovala jiný postup, než je zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ (v této souvislosti odvolací soud odkazuje na závěr formulovaný v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013 sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013 a je rovněž dostupné na stránkách www.nsoud.cz). Námitky uvedené v odvolání týkající se schopnosti dlužníka uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení nejsou z hlediska správnosti napadeného usnesení právně významné.

Vzhledem k tomu, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, je napadené usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 26. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu