3 VSOL 885/2012-A-14
KSBR 45 INS 20677/2012 3 VSOL 885/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka RENAS s.r.o., se sídlem Brno, Palackého tř. 250/29, PSČ 612 00, IČ: 25534122, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.10.2012, č.j. KSBR 45 INS 20677/2012-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně tohoto soudu.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uvedl, že opětovně posoudil insolvenční návrh a dospěl k závěru, že je nutno dovybrat zálohu na náklady insolvenčního řízení do maximální možné výše, neboť nelze zaručit , s jakým výsledkem budou vymoženy pohledávky dlužníka, přičemž nelze připustit, aby v případě jejich nedobytnosti byly hrazeny náklady či odměna insolvenčního správce z prostředků státu. Poté, co soud prvního stupně vyložil účel zálohy, uzavřel, že je nutno dodatečně uložit dlužníkovi další zálohu na náklady insolvenčního řízení, když již dříve byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit zálohu ve výši 10.000 Kč. Dlužníkovi proto uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že podle výzvy krajského soudu uhradil zálohu ve výši 10.000 Kč. Poukazoval na to, že společnost nemá žádný majetek ani finanční prostředky a částku ve výši 40.000 Kč není schopen uhradit. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první, a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 24.8.2012, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. V návrhu tvrdí, že na základě dostupných účetních údajů (soupis příjmů a výdajů, soupis pohledávek a závazků, seznam majetku) zjistil, že je v úpadku s tím, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Dlužník je v úpadku i podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, a zároveň nelze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Podle seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že je správný a úplný, a podpisem jednatele společnosti RENAS s.r.o.) má dlužník závazky vůči celkem 30 věřitelům, celková výše těchto závazků činí 2.843.849,88 Kč. Podle předložených seznamů majetku a seznamu pohledávek, a podle seznamu zaměstnanců (opatřených údajem o jejich správnosti a úplnosti a podpisem jednatele), vlastní dlužník automobil FIAT DUCATO 14 2,8 D blíže označené registrační značky, rok výroby 2000, v zůstatkové hodnotě 30.000 Kč, nemá žádné skladové zásoby, ani další hmotný a nehmotný majetek, pohledávky má vůči dlužníkům Společenství vlastníků jednotek Veveří 69, Brno, IČ: 26937310 ve výši 316.950 Kč, manželům Ševčíkovým , bytem Brno, Langrova 1337/1f ve výši 303.427 Kč (ve vztahu k těmto pohledávkám dlužník uvedl, že lze uskutečnit řešení těchto pohledávek soudní cestou) a vůči dlužníkovi MKWS s.r.o., se sídlem Praha, Špitálská 885/2a ve výši 168.000 Kč, nemá žádné zaměstnance. Podle obsahu spisu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24.9.2012, č.j. KSBR 45 INS 20677/2012-A-7 uložil dlužníkovi zaplatit zálohu ve výši 10.000 Kč. Tato záloha byla dlužníkem uhrazena.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužníkem, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku. Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v další částce 40.000 Kč, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky. Složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Jak soud prvního stupně správně vyložil, účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví předběžně jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Námitka odvolatele, že dalších 40.000 Kč není schopen zaplatit, neobstojí.

Ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Insolvenční soud rovněž postupoval správně, pokud vyzval dlužníka k doplacení požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení částkou 40.000 Kč, neboť částka ve výši 10.000 Kč, kterou jako zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužník na základě výzvy insolvenčního soudu zaplatil, je nedostatečná. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci rovněž náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu