3 VSOL 882/2012-A-12
KSOL 16 INS 17716/2012 3 VSOL 882/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Ing. Vladimíra Borovce, anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Holice, Šlechtitelů 636/6, PSČ: 783 71, IČ: 10 03 73 73, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3.9.2012, č.j. KSOL 16 INS 17716/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že návrhem dlužníka doručeným soudu dne 20.7.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení, dlužník s insolvenčním návrhem spojil i návrh na povolení oddlužení a žádal o řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že jednou z náležitostí insolvenčního návrhu je uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek s tím, že uvedením skutečností osvědčujících úpadek dlužníka se rozumí uvedení konkrétních údajů o tom, že dlužník má více věřitelů, jeho peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 IZ) a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 2 IZ). Soud prvního stupně konstatoval, že dlužník v bodě 21 návrhu pouze uvedl, že má 19 závazků, které jsou víc jak 30 dní po splatnosti a že tyto není schopen plnit a uzavřel, že takové obecné tvrzení dlužníka o tom, že je v prodlení se splácením, k vylíčení rozhodujících tvrzení nestačí. Soud prvního stupně vyslovil názor, že k tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně 2 věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být v insolvenčním návrhu obsažen údaj o splatnosti závazků popsaných v kolonkách 14 až 17 insolvenčního návrhu a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008. Soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje údaj o splatnosti závazků či alespoň o datu poslední provedené platby a nelze tedy uzavřít, že dlužník má závazky minimálně vůči dvěma věřitelům, se kterými se nachází ke dni podání návrhu déle než 30 dnů po splatnosti. S odkazem na ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona soud prvního stupně návrh dlužníka odmítl. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka musí obsahovat návrh samotný a nepostačuje bez dalšího k návrhu přiložit listiny. Soud prvního stupně dále konstatoval, že návrh dlužníka má i další vady, zejména není připojen výpis z rejstříku trestů ne starší než tří měsíců nebo jeho ověřená kopie a nejsou připojeny listiny dokládající dlužníkův příjem za poslední tři roky.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Dlužník uvedl, že na žádosti o oddlužení trvá, neboť splňuje náležitosti dle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona. Dlužník dodal, že listiny dokládající skutečnosti uvedené v návrhu na oddlužení doloží soudu do 14 dnů.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu prvního stupně dne 20.7.2012. Dlužník se domáhal zjištění svého

úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník v bodu 21 návrhu popsal 20 peněžitých závazků označením věřitele a uvedením výše závazků. Věřitele označil pouze obchodní firmou (v některých případech neúplně), sídlo ani identifikační číslo u žádného z věřitelů neuvedl. Dlužník tvrdil, že všechny závazky jsou více jak třicet dnů po splatnosti a že uvedené závazky není schopen plnit a je v platební neschopnosti. V bodu 14 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník uvedl 16 závazků vůči 16 věřitelům, věřitele označil uvedením obchodní firmy (v některých případech neúplně), u žádného z věřitelů neuvedl obchodní sídlo ani identifikační číslo. Závazky dlužník označil výší závazků, pouze u 6 závazků uvedl důvod vzniku, respektive odkaz na neuhrazenou fakturu, v ostatních případech závazky specifikoval pouze tím, že se jedná o dlužnou částku (respektive o dlužné pojistné nebo nedoplatek). V bodu 16 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužník popsal další 4 závazky vůči 3 věřitelům uvedením výše závazků, v popisu závazku uvedl pouze to, že se jedná o dlužné částky (případně o dlužnou částku s příslušenstvím) a označil spisové značky rozhodnutí, aniž by specifikoval, o rozhodnutí jakého orgánu se jedná, kdy bylo vydáno a jakým způsobem bylo rozhodnuto. Věřitele dlužník označil pouze obchodní firmou (příjmením), aniž by uvedl sídlo (bydliště) či identifikační číslo věřitelů. Seznam závazků, seznam zaměstnanců a seznam majetku dlužník k návrhu nepřipojil.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010, formuloval Nejvyšší soud ČR. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje toliko údaj, ze kterého lze dovodit, že dlužník má více věřitelů, to je nejméně dva. Ani věřitele však dlužník neoznačil řádně uvedením obchodní firmy (jména a příjmení), sídla (bydliště) a identifikačního čísla, jak předpokládá ustanovení § 103 odst. 1 IZ. V návrhu dlužníka dále absentují údaje, z nichž by bylo možné uzavřít, že závazky vůči označeným věřitelům dlužníka jsou alespoň třicet dnů po lhůtě splatnosti, neboť v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti závazků (popřípadě jiný údaj, z nějž lze nato, že pohledávky těchto osob jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat) absentuje. Je sice pravdou, že v bodu 16 návrhu dlužník uvedl u 4 závazků spisové značky rozhodnutí, ani z těchto údajů však nelze dovodit, že závazky dlužníka vůči těmto věřitelům jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Z tvrzení v bodu 16 návrhu totiž není zřejmé, kdy byla předmětná rozhodnutí vydána, jakým orgánem a jakým způsobem bylo rozhodnuto. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že v insolvenčním návrhu chybí jakákoliv tvrzení o tom, že dlužník se nachází v platební neschopnosti, to je tvrzení, že není schopen své peněžité závazky hradit.

Soud prvního stupně proto nijak nepochybil, jestliže insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 29. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu