3 VSOL 881/2016-A-18
KSBR 24 INS 2212/2016 3 VSOL 881/2016-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kouty u Třebíče, Kouty 111, PSČ: 675 08, identifikační číslo osoby: 62129503 a b) Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Kouty u Třebíče, Kouty 111, PSČ: 675 08, identifikační číslo osoby: 47444231, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.5.2016, č.j. KSBR 24 INS 2212/2016- A-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podali dne 1.2.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 21.3.2016, č.j. KSBR 24 INS 2212/2016-A-7 vyzval soud dlužníky, aby ve stanovené lhůtě doplnili svůj návrh na povolení oddlužení tak, isir.justi ce.cz

že uvedou, zda (v insolvenčním návrhu blíže označení) věřitelé souhlasí s tím, že jejich pohledávka bude řešena oddlužením, a tyto souhlasy doloží. Dlužníci předložili dne 12.4.2016, dne 17.4.2016 a dne 21.4.2016 souhlasy věřitelů Ing. Františka Cejpka, České průmyslové zdravotní pojišťovny, identifikační číslo osoby: 47672234, Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a Makita, spol. s r.o., identifikační číslo osoby: 60754605, ke dni vydání usnesení soudu prvního stupně však nebyly předloženy souhlasy dalších věřitelů CORMEN s.r.o., identifikační číslo osoby: 25547593, Allianz pojišťovna, a.s., identifikační číslo osoby: 47115971, DIRECT pojišťovna, a.s., identifikační číslo osoby: 25073958, Generali Pojišťovna a.s., identifikační číslo osoby: 61859869, NEXTERIS CAPITAL s.r.o., identifikační číslo osoby: 04333888, O2 Czech Republic a.s., identifikační číslo osoby: 60193336 a ROJEK prodej s.r.o., identifikační číslo osoby: 62065076. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 389 odst. 1 a odst. 2, ustanovení § 390 odst. 3 a ustanovení § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), a dovodil, že vzhledem k tomu, že všichni věřitelé, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníků, nevyslovili souhlas s řešením úpadku dlužníků formou oddlužení, a dlužníci netvrdí žádné další skutečnosti, z nichž by se dalo usuzovat, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení jejich úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 IZ, brání tyto závazky řešení úpadku dlužníků oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníci tak nejsou osoby oprávněné podat návrh na povolení oddlužení a jediným způsobem řešení jejich úpadku je konkurs. Za této situace s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ uzavřel, že považuje za nezbytné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to s ohledem na rozsah majetku dlužníků, který tvoří nemovité věci, movité věci, a s ohledem na předpokládané náklady řízení. Nemovitý majetek dlužníků je zajištěn zástavním právem, výtěžek z prodeje nemovitého majetku tedy bude sloužit především k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů. Pokud se týká movitého majetku, je soudu z úřední činnosti známo, že movité věci bývají obvykle obtížně zpeněžitelné a výtěžek zpeněžení nebývá vysoký. Zálohu na náklady insolvenčního řízení určil soud prvního stupně ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů činí v případě řešení úpadku konkursem 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Odvolatelé především namítli, že není v jejich možnostech zaplatit soudem uloženou zálohu ve stanovené výši. Poukázali také na to, že na základě výzvy insolvenčního soudu předložili souhlasy některých věřitelů s řešením jejich úpadku formou oddlužení. Tímto podle jejich názoru splnili podmínku danou insolvenčním zákonem v § 389 odst. 2. Současně odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSBR 24 INS 2184/2014, 2 VSPH 961/2014-A-14, které lze aplikovat i v jejich případě, a z jehož závěrů vyplývá, že předpokladem soudem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení není nutné doložení výslovného souhlasu absolutně všech věřitelů s podnikatelskými pohledávkami s řešením úpadku oddlužením. To není podle názoru odvolatelů, zvláště při větším počtu závazků z podnikání, ani reálně možné. Insolvenční soud by měl toto rozhodnutí, tj., zda věřitelé souhlas udělí či nikoliv, za použití § 397 insolvenčního zákona ponechat až na případnou schůzi věřitelů. Odvolatelé zdůraznili, že rovněž dosud neobdrželi jediný výslovný nesouhlas s jejich oddlužením. Dále odvolatelé uvedli, že věřitel Allianz pojišťovna, a.s. svém stanovisku sdělil, že nepovažuje závazek dlužníků vůči němu za podnikatelský, a tudíž se k jejich žádosti o vyslovení souhlasu nebude vyjadřovat, resp. tuto žádost považuje uvedený věřitel za irelevantní. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, došlým soudu dne 1.2.2016, se dlužníci domáhají zjištění úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedli, že do tíživé finanční situace se dostali v důsledku špatného podnikání dlužníka, když veškeré podnikatelské ambice dlouhodobě financovali z vlastních finančních zdrojů a rovněž nakládání s výdělky nebylo zcela uvážené. Vzhledem k ukončení podnikání dlužníka a) v dubnu 2014 zůstali bez příjmů, finanční krize se pouze prohlubovala, snažili se najít pracovní uplatnění, avšak bez úspěchu, což se změnilo v současné době, kdy dlužnice nastoupila od listopadu 2015 do zaměstnání. Dlužníci mají vůči cca 23 věřitelům celkem 32 závazků, část závazků pochází z doby dlužníkova podnikání a jedná se o závazky podnikatelské. Celková výše závazků představuje 6. 520.582 Kč, z toho závazky nezajištěné představují částku 1.628.815,32 Kč. Ke svým poměrům dlužníci uvedli, že dlužník a) je v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a současně si přivydělává u společnosti Sprona Company s.r.o., identifikační číslo osoby: 02360331 na základě dohody o provedení práce jako administrativní pracovník s měsíční odměnou cca 2.000 Kč, dlužnice b) je od listopadu 2015 zaměstnána u společnosti Pension pro seniory s.r.o., Okříšky, Krahulov 99, identifikační číslo osoby: 29375391 a její průměrná čistá mzda za měsíce listopad a prosinec 2015 činí 10.604 Kč. Pro účely plnění nezajištěným věřitelům také bude poskytován dar dle darovací smlouvy uzavřené se společností Sprona Company s.r.o., identifikační číslo osoby: 02360331 ve výši 20.000 Kč měsíčně, čímž by měli dlužníci uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek. K uspokojení zajištěných věřitelů bude zpeněžen majetek ve vlastnictví dlužníků-ve společném jmění manželů-rodinný dům zapsaný na LV č. 155 pro obec Kouty a k.ú. Kouty u Třebíče, kdy očekávají výtěžek zpeněžení cca 3,5 mil. Kč, a dále majetek ve výlučném vlastnictví dlužnice b)-pozemky zapsané na LV č. 85 pro obec Kouty a k.ú. Kouty u Třebíče. K návrhu dlužníci připojili, mimo jiné, seznam závazků, seznam majetku, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti, a seznam zaměstnanců. V seznamu závazků dlužníci označili své věřitele, uvedli právní důvod, výši a splatnost jednotlivých závazků, dále uvedli údaj, že závazky uznávají, údaj o tom, zda se jedná o závazky vykonatelné a označili závazky zajištěné. Jako zajištěné závazky označili závazky vůči věřiteli Raiffeisen bank, a.s., identifikační číslo osoby: 49240901 (závazky ve výši 2.045.960 Kč a ve výši 1.588.630 Kč), dále závazky vůči Finančnímu úřadu pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště v Třebíči (závazek ve výši 583.106 Kč-daňové nedoplatky) a vůči věřiteli Okresní správě sociálního zabezpečení v Třebíči (závazky ve výši 44.278 Kč a ve výši 28.195 Kč-nedoplatky na sociálním pojištění). Ostatní závazky označili jako závazky nezajištěné. Zajištěné závazky představují 4.290.169 Kč, nezajištěné závazky 2.230.413,78 Kč. V seznamu majetku dlužníci označili nemovitý majetek-pozemek p.č. st. 166, jehož součástí je stavba Kouty, č.p. 111, bydlení, a pozemek p.č. 259/18, zapsané na LV č. 155 pro obec Kouty, k.ú. Kouty u Třebíče (s tím, že se jedná o společné jmění manželů) a pozemky p.č. 473, p.č. 474, p.č. 2047/1, p.č. 2064/2 a p.č. 2065/1, zapsané na LV č. 85 pro obec Kouty, k.ú. Kouty u Třebíče (výlučné vlastnictví dlužnice b/). K tomuto majetku uvedli, že nemovitosti zapsané na LV č. 155 jsou předmětem zajištění na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15.9.2011 a smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2.12.2013-zajištěný věřitel Reiffeisen bank a.s., nemovitosti zapsané na LV č. 85 jsou předmětem zajištění na základě rozhodnutí správce daně ze dne 18.2.2014-zajištěný věřitel Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště v Třebíči, a na základě rozhodnutí ze dne 5.8.2014 a ze dne 16.12.2014-zajištěný věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení v Třebíči. Dále jako svůj majetek označili movitý majetek-obvyklé vybavení domácnosti. Podle údajů uvedených v seznamu zaměstnanců nemají dlužníci žádné zaměstnance. K výzvě soudu usnesením ze dne 22.2.2016, č.j. KSBR 24 INS 2212/2016A-5 doplnili dlužníci insolvenční návrh podáním ze dne 7.3.2016, v němž uvedli údaje, týkající se závazků, pocházejících z podnikatelské činnosti dlužníka a) s tím, že jako závazky vzniklé v souvislosti s podnikáním dlužníka a) označili-mimo jiné-závazky vůči věřiteli CORMEN s.r.o., se sídlem Bystřice nad Pernštejnem, Průmyslová 1420, identifikační číslo osoby: 25547593, vůči věřiteli DIRECT pojišťovna, a.s. se sídlem Brno, Nové Sady 996/25, identifikační číslo osoby: 25573958, vůči věřiteli Generali Pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, identifikační číslo osoby: 61859869, vůči věřiteli NEXTERIS CAPITAL s.r.o., se sídlem Brno, Lidická 700/19, identifikační číslo osoby: 04333888, vůči věřiteli O2 Czech Republic, a.s. se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby: 60193336 a vůči věřiteli

ROJEK prodej, spol. s r.o. se sídlem Častolovice, Masarykova 16, identifikační číslo osoby: 62065076-podle údajů uvedených v seznamu závazků se jedná závazky nezajištěné. Souhlasy těchto věřitelů s oddlužením dlužníků do spisu předloženy nebyly.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužníky v návrhu a jeho přílohách (seznamu závazků) lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, neboť mají více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nejsou schopni plnit, neboť, jak vyplývá z údajů o datu splatnosti jednotlivých závazků uvedených v seznamu závazků, tyto neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (srov. § 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkům nebude povoleno oddlužení, jak navrhují. Nutno přitom vycházet z toho, že v případě společného návrhu manželů na povolení oddlužení podle § 394a odst. 3 IZ mají manželé po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků, a považují se za jednoho dlužníka.

Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu-nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že dlužník má, jako v této věci (což odvolatelé ani nezpochybňovali) dluhy z podnikání. Nutno ovšem zdůraznit, že i když s účinností od 1. 1. 2014 insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem, případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání, musí zde být splněny podmínky uvedené v ustanovení § 389 odst. 2 IZ. Pokud tedy dlužník-fyzická osoba má závazky z podnikání, pak s jeho oddlužením musí souhlasit každý nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku, pocházející z podnikání dlužníka, jde. Souhlasu pak není třeba pouze tehdy, jde-li sice o věřitele, který má vůči dlužníkovi pohledávku, pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka, tato jeho pohledávka je však zajištěna, nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ).

V přezkoumávané věci dlužníci v podaném návrhu, resp. jeho doplnění, označili jako závazky pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka a), tedy jako závazky z podnikání, závazky také vůči věřitelům CORMEN s.r.o., DIRECT pojišťovna, a.s., Generali Pojišťovna, a.s., NEXTERIS CAPITAL s.r.o., O2 Czech Republic a.s. a ROJEK prodej, spol. s r.o. Pokud se pak týká tvrzení ohledně skutečností, z nichž by bylo možno usuzovat, že se přitom jedná o závazky, které řešení úpadku dlužníků oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a), písm. b) nebo písm. c) IZ nebrání, dlužníci neuplatnili žádná tvrzení. Je nepochybné, jak vyplývá z údajů, uvedených v seznamu závazků, že tyto závazky jsou závazky nezajištěné, přičemž souhlas uvedených věřitelů s řešením úpadku oddlužením tvrzen dlužníky není.

Námitka odvolatelů, že splnili podmínku stanovenou v § 389 odst. 2 IZ, když předložili souhlasy některých věřitelů s pohledávkami pocházejícími z podnikatelské činnosti dlužníka a), tedy důvodná není, neboť jak shora vyloženo-pokud má dlužník-fyzická osoba závazky z podnikání, musí s jeho oddlužením souhlasit každý nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku, pocházející z podnikání dlužníka, jde.

Argumentace odvolatelů závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 59 INS 2184/2014, 2 VSPH 961/2014-A-14 a v této souvislosti jejich námitka, že by otázka, zda jsou oprávněni podat návrh na povolení oddlužení, měla být prozkoumána až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení podle ustanovení § 397 IZ, rovněž neobstojí.

Nutno zdůraznit, že Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 24.9.2015, sen. zn. 1 VSOL 918/2015, jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49/2016, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle ustanovení § 397 odst. 1 věty druhé IZ je v těchto případech-jak odvolací soud v uvedeném rozhodnutí dále uzavřel-vyloučen.

Za tohoto stavu soud prvního stupně správně dovodil, že se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení, jako návrhu podaného osobami, které k tomu nejsou oprávněny (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na jejich majetek (§ 396 IZ).

Soud prvního stupně pak správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty

(§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty, sloužila by záloha k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužníci k jejich úhradě prostředky nemají, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Je skutečností, že dlužníci mají ve společném jmění manželů nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč na LV č. 155 pro obec Kouty, k.ú. Kouty u Třebíče-pozemek parc. č. st. 166, jehož součástí je stavba Kouty, č.p. 111, bydlení a pozemek parc. č. 259/18, a dále dlužnice b) ve výlučném vlastnictví nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč na LV č. 85 pro obec Kouty, k.ú. Kouty u Třebíče-pozemky parc. č. 473, č. 474, č. 1658, č. 2047/1, č. 2064/2 a 4.2065/1, tyto nemovitosti jsou však předmětem zajištění. Nemovitosti zapsané na LV č. 155 pro obec Kouty, k.ú. Kouty u Třebíče jsou předmětem zajištění na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15.9.2011 a na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 2.12.2013 k zajištění pohledávek věřitele Raiffeisen bank a.s.-pohledávky do celkové výši 2.925.000 Kč, a dále pohledávek na úhradu jistiny úvěru ve výši 1.388.521,88 Kč a příslušenství a budoucí pohledávky do celkové výše 1.702.850,59 Kč, a nemovitosti zapsané na LV č. 85 pro obec Kouty, k.ú. Kouty u Třebíče jsou předmětem zajištění na základě rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky věřitele Česká republika, Finanční úřad pro Kraj Vysočina ve výši 583.106 Kč s příslušenstvím, a na základě rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení o zřízení zástavního práva ze dne 5.8.2014 a ze dne 16.12.2014 k zajištění pohledávek České republiky, Okresní správy sociálního zabezpečení Třebíč ve výši 44.278 Kč a ve výši 28.195 Kč. Výtěžek ze zpeněžení uvedených nemovitostí tedy bude použit primárně k úhradě pohledávek těchto zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním nemovitostí a odměny insolvenčního správce, související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Výtěžku zpeněžení věcí, sloužících k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věta druhá IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou, mezi něž náklady insolvenčního řízení patří, teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. V této fázi řízení přitom nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek, či zda případně bude postačovat také k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.

Insolvenčnímu správci dále náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani odvolateli namítaná skutečnost, že nemají dostatek finančních prostředků k její úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, dlužníky, jako insolvenční navrhovatele, proto nelze od povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 19. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu