3 VSOL 881/2014-A-9
KSBR 45 INS 18636/2014 3 VSOL 881/2014-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vracově, Polní 353, PSČ 696 42, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.7.2014, č.j. KSBR 45 INS 18636/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že podání dlužníka nesplňuje základní náležitosti insolvenčního návrhu, neboť v něm chybí vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Rozhodujícími skutečnostmi jsou ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona tvrzení způsobilá naplnit znak úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, to je vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými), bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto své závazky není dlužník schopen plnit, když insolvenční návrh tyto údaje postrádá. Soud uzavřel, že dlužník ve svém návrhu úplně rezignoval na vylíčení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti, když pouze uvedl 7 věřitelů a výši jejich pohledávek s tím, že nyní není schopen včas splácet. Žádné povinné přílohy k insolvenčnímu návrhu předloženy nebyly.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že s rozhodnutím nesouhlasí, protože podle jeho názoru ho měl insolvenční soud vyzvat k odstranění vad podání. Z toho důvodu žádá, aby odvolací soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a uložil mu, aby ho vyzval usnesením k odstranění vad podání dle § 43 o.s.ř.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to na předepsaném formuláři, v němž v bodě 07, který je určen pro vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho úpadku a skutkově pak vylíčil, že do špatné situace se dostal tím, že nezvážil své finanční možnosti, a nezvládl půjčky splácet. Uvedl, že má celkem 7 věřitelů v celkové výši 1.280.000 Kč, není schopen splátky včas splácet, měsíční splátky činí částku 25.000 Kč a měsíční příjem má 10.000 Kč + 15.000 Kč diety. V dalších částech návrhu na povolení oddlužení v bodě 17-závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, označil tři smlouvy o půjčce, uvedl jména a příjmení fyzických osob coby věřitelů a výši závazků a v bodě 19-závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné, uvedl čtyři smlouvy o úvěru, neúplnou obchodní firmou označil čtyři právnické osoby coby věřitele a uvedl výši závazků.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek.

Z obsahu podaného insolvenčního návrhu, a to zejména s přihlédnutím k údajům, které uvedl dlužník v bodech 17 a 19 formulářového návrhu, lze dovodit, že dlužník má více věřitelů, celkem se jedná o 6 věřitelů, vůči kterým má dlužník celkem 7 závazků. Tyto závazky dlužník popsal jako závazky ze smluv o půjčkách, respektive ze smluv o úvěru, a uvedl výši jednotlivých závazků. V návrhu dlužníka však absentují údaje, z nichž by bylo možné uzavřít, že závazky vůči označeným věřitelům dlužníka jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť v insolvenčním návrhu údaje o splatnosti závazků chybí. V insolvenčním návrhu pak nejsou ani tvrzeny žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že dlužník se nachází v platební neschopnosti, čili že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo že své závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti anebo že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Odvolací námitku dlužníka, že insolvenční soud ho měl vyzvat podle ustanovení § 43 o.s.ř. k odstranění vad návrhu, nelze považovat za důvodnou. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ zapovídá postup podle § 43 o.s.ř., to znamená, že pokud dlužník sám do doby, než insolvenční soud rozhodne o jeho insolvenčním návrhu, neodstraní vady svého podání, insolvenční soud není oprávněn dlužníka či jiného navrhovatele k odstranění vad podaného insolvenčního návrhu vyzývat. Úprava vychází z toho, že zahájení insolvenčního řízení je tak závažným zásahem do postavení dlužníka, že je rozumné očekávat, že insolvenční navrhovatel bude při jeho podání postupovat s náležitou pečlivostí. Jde-li o osobu natolik nedbalou, že není způsobilá podat projednatelný insolvenční návrh, je plně opodstatněné na danou situaci neprodleně reagovat odmítnutím takového návrhu, aby újma způsobená podáním vadného návrhu byla co nejmenší (srov. závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. května 2010, sen.zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Soud prvního stupně proto nijak nepochybil, jestliže insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 21. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu