3 VSOL 879/2015-B-49
KSOS 31 INS 7941/2009 3 VSOL 879/2015-B-49

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Břehem 687, Třinec-Staré Město, PSČ: 739 61, adresa pro doručování: Revoluční 609, Třinec, PSČ: 739 61, o splnění oddlužení, zproštění insolvenčního správce funkce a návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.7.2015, č.j. KSOS 31 INS 7941/2009-B-43,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (výrok I.), schválil odměnu insolvenčního správce JUDr. Vlastimila Bureše a přiznal mu náhradu hotových výdajů v částkách, jak uvedeny ve výroku II., zprostil insolvenčního správce funkce a současně mu uložil, aby v určené lhůtě sdělil soudu číslo bankovního účtu, na který mu má být doplatek odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 30.892 Kč poukázán a (výroky III. a V. usnesení). Ve výroku IV. soud zamítl návrh dlužníka na osvobození od placení pohledávek. Zamítavý výrok IV. soud zdůvodnil tak, že věřitelé obdrželi prostřednictvím insolvenčního správce v průběhu schváleného oddlužení částku 97.836 Kč, která představuje 15,57 % přihlášených pohledávek. Tato částka není nižší než částka, kterou by věřitelé obdrželi při řešení dlužníkova úpadku konkursem, neboť dlužník je nemajetný. Požadované hodnoty plnění pohledávek nezajištěných věřitelů v podílu nejméně 30 % však nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník zavinil, spočívajících v jeho závislosti na alkoholu a hracích automatech. Přestože se dlužník snažil situaci napravit, nelze toto přičítat k tíži věřitelů. Navíc dlužník řádně a včas neplnil ani svou povinnost pravidelně hradit zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a na těchto platbách mu vznikl dluh ve výši 30.8352 Kč. Další dluh vznikl dlužníkovi v lednu 2015, jedná se o dluh na výživném ve výši 12.292 Kč, který nadále trvá.

Proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Nezpochybňoval skutková zjištění soudu prvního stupně, nesouhlasil však s jeho závěrem, že požadované míry plnění pohledávek nebylo dosaženo v důsledku jím zaviněných okolností, který je dle dlužníka přísný . V odvolání tvrdil skutečnosti o své chorobné závislosti na alkoholu a gamblerství, které nezvládal a byl na dně . V důsledku pokusu o sebevraždu utrpěl vážný úraz, byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti a neměl prostředky na placení splátek dle splátkového kalendáře. Popisoval průběh své dosud úspěšné léčby ze závislostí a následný nástup do zaměstnání, v němž činí jeho mzda 9.700 Kč hrubého měsíčně. Zdůraznil, že se mu po nástupu do zaměstnání podařilo uzavřít darovací smlouvu s Rudolfem Maroszem, který mu v období od června 2014 do ledna 2015 poskytl dar ve výši 50.120 Kč určený na splátky pohledávek věřitelů. Pokud by tento dar nezískal, činilo by uspokojení věřitelů jen cca 8 %. Dlužník rovněž argumentoval závěrem Krajského soudu v Ostravě vysloveným v odůvodnění jeho rozsudku ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 14 Co 649/2013, kterým bylo dlužníku sníženo výživné na děti, v němž soud uvedl, že roční pobyt dlužníka v komunitě, která se specializuje na léčbu závislostí, nevykládá jako snahu dlužníka vyhnout se práci, nýbrž jako jedinou cestu, kterou se ještě může pokusit zvrátit zcela devastující dopad alkoholismu a gamblerství do svých celkových poměrů, včetně výdělkových, a skutečnost, že dlužník se pokusil o komunitní způsob léčby nelze vykládat v jeho neprospěch. V odvolacím řízení dlužník navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že dlužníkovi se přiznává osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Skutková zjištění soudu prvního stupně, uvedená v odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou správná, odpovídají obsahu spisu a odvolací soud z nich při svém rozhodování vychází (ostatně je dlužník ani nezpochybňuje). Z obsahu předloženého insolvenčního spisu dále vyplývají následující skutečnosti: -Oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře bylo schváleno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2010, č.j. KSOS 31 INS 7941/2009-B-9 s tím, že bude probíhat od února 2010 do ledna 2015. -Příjmy dlužníka v době od ledna 2010 do května 2011 od jeho zaměstnavatele TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a.s., identifikační číslo osoby: 18050646, činily částky v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč čistého měsíčně a za období do června 2011 dlužník svým věřitelům uhradil necelých 8 % jejich pohledávek (viz. zprávy dlužníka založené ve spise na č.l. B-14, B-15 a B-18 a zpráva insolvenčního správce ze dne 18.7.2011, založená ve spise na č.l. B-17). -V období od července 2011 do června 2012 byl dlužník v pracovní neschopnosti v důsledku vážného nepracovního úrazu, v tomto období nebyla ze srážek z nemocenských dávek poskytovaných dlužníku srážena ve prospěch pohledávek věřitelů žádná částka (viz zprávy insolvenčního správce na č.l. B-20 a B-21). -V měsíci červenci 2012 dlužník nastoupil do práce u svého zaměstnavatele Třinecké železárny, a.s., ke dni 31. 7. 2012 ukončil pracovní poměr u tohoto zaměstnavatele dohodou, od 1.8.2012 do 31.12.2012 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u příslušného úřadu práce a za období červenec-prosinec 2012 nebyly na pohledávky věřitelů plněny žádné splátky (viz. zpráva insolvenčního správce ze dne 31. 1. 2013 založená na č.l. B-26). -Dne 1.3.2013 dlužník nastoupil do Terapeutické komunity Oáza v Neborech, neboť se mu nedařilo zvládat své závislosti (alkohol a gamblerství, viz sdělení dlužníka ze dne 3.6.2013 na č.l. B-29 spisu). V období ledna až prosince 2013 nebyly z příjmu dlužníka, vzhledem k jeho výši, poukazovány na účet oddlužení žádné částky (jak plyne ze zpráv insolvenčního správce ze dne 18.7.2013, č.l. B-30 a 5.2.2014, č.l. B-31). -Dne 1. 4. 2014 dlužník uzavřel pracovní poměr u zaměstnavatele Slezská diakonie, se sídlem Na Nivách 7, Český Těšín, z příjmů dlužníka a jeho výdělku nebylo možno v období od ledna 2014 do ledna 2015 provádět žádné srážky pro účely splátek na pohledávky věřitelů, zařazených do splátkového kalendáře (viz. zpráva insolvenčního správce ze dne 291. 2015 založená na č.l. B-39 spisu). -Dlužník uzavřel dne 28. 5. 2014 darovací smlouvou s dárcem Rudolfem Maroszem, na jejímž základě byl pro účely splátek do oddlužení do ledna 2015 poskytnut dar v celkové výši 50.120 Kč (viz. darovací smlouva založená ve spise na č.l. B-35 a zpráva insolvenčního správce na č.l. B-38). -Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2013, č.j. 14 Co 649/2013-209, který dlužník připojil k odvolání (a který byl do spisu rovněž založen spolu se zprávou insolvenčního správce ze dne 23.7.2014), vyplývá,

že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že dlužníku bylo sníženo výživné pro nezletilé dcery Janu a Hanu. Odvolací soud neměl námitky vůči závěru Okresního soudu ve Frýdku-Místku o bezdůvodném vzdání se pracovního poměru otcem u posledního zaměstnavatele, když k ukončení zaměstnání vedly okolnosti související se závislostí otce na alkoholu. Absolvování ročního pobytu v komunitě specializující se na léčby závislosti však odvolací soud nevykládá jako snahu otce vyhnout se práci, nýbrž jako jedinou cestu, kterou se otec může ještě pokusit zvrátit zcela devastující dopad alkoholismu a gamblerství do svých celkových poměrů, včetně možností výdělkových.

Podle ustanovení § 415 IZ, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Z citovaného ustanovení § 415 IZ vyplývá, že zákon váže přiznání osvobození dlužníku od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, přestože hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé je nižší než 30 % (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnoty plnění dle dohody věřitelů s dlužníkem), na současné splnění tří předpokladů. Těmito předpoklady jsou a) návrh dlužníka, b) prokázání, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností které dlužník nezavinil a c) prokázání, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že mezi zákonnými hledisky pro posouzení důvodnosti návrhu dle § 415 IZ není to, jak dlužník plnil své povinnosti v oddlužení.

V této věci dlužník podal návrh na přiznání osvobození od zbytku dluhů a vzhledem k nemajetnosti dlužníka je nepochybné, že v případě řešení úpadku dlužníka konkursem by pohledávky věřitelů nebyly uspokojeny ani co do výše cca 16%, kterou obdrželi v oddlužení (předpoklady a/ a c/). Soud prvního stupně uzavřel, že v této věci nebyl splněn předpoklad b/ pro přiznání osvobození, protože požadované hodnoty plnění (v této věci podíl 30 % pohledávek zahrnutých do splátkového kalendáře) nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník zavinil, a to jeho závislosti na alkoholu a na hracích automatech. Dlužník naproti tomu argumentuje svou aktivitou-snahou řešit svůj alkoholismus a gamblerství, která se projevila pobyty ve specializovaných institucích pro léčbu závislostí, což dle něj nelze vykládat jako snahu vyhnout se práci, a získáním daru pro účely plnění věřitelům v oddlužení.

Jak vyplývá ze shora popsané rekapitulace příjmové situace dlužníka, ten za prvních 18 měsíců trvání účinků oddlužení splátkovým kalendářem uhradil z příjmu na mzdě téměř 8% pohledávek svých věřitelů. Po té, co v důsledku svých závislostí utrpěl vážný úraz a následně dohodou rozvázal pracovní poměr, v němž dosahoval výdělku v rozmezí 15.000-20.000 Kč, nebylo možno po zbývající dobu 42 měsíců trvání oddlužení splátkovým kalendářem z jeho příjmů z nemocenských dávek, podpory v nezaměstnanosti a následně získané mzdy provádět žádné splátky na uspokojení pohledávek zahrnutých do splátkového kalendáře. Jediným zdrojem jejich uspokojení byl dlužníku poskytovaný účelový dar, kterým se však výpadek v plnění splátkového kalendáře nepodařilo v zákonné lhůtě dorovnat. Z uvedeného vyplývá, že příčinou, proč nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění, byla ztráta výdělku dlužníka v důsledku jeho závislostí.

Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda závislost na alkoholu a gamblerství lze posuzovat jako okolnosti, které dlužník nezavinil . K tomu odvolací soud uvádí, že alkoholismus a gamblerství jsou závislé rovněž na volních a rozumových schopnostech člověka a dlužník měl a mohl předvídat, že důsledkem jeho jednání, kterým se u něj tyto závislosti projevovaly, může být také ztráta výdělku a neplnění splátek na pohledávky zahrnuté do splátkového kalendáře. Přestože je obecně známou skutečností, že sklony k závislostem jsou podmíněny rovněž geneticky (a v tomto směru vykazují znaky choroby), měl dlužník, pokud by byl dbalý, léčbu svých závislostí zahájit dříve, než se u něj manifestovaly v podobě devastujících následků, pro které ztratil svůj příjem na výdělku. V tomto smyslu bylo nižší než požadované hodnoty plnění dosaženo v důsledku okolností, které dlužník zavinil a odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že dlužníku se nepodařilo prokázat splnění jednoho z předpokladů pro přiznání osvobození od zbytku dluhů (viz ad b/ shora). Proto nelze vyhovět jeho návrhu na přiznání osvobození od placení pohledávek.

K argumentaci dlužníka jeho následnou snahou řešit svůj alkoholismus a gamblerství pobyty ve specializovaných centrech je třeba uvést, že i podle názoru tohoto odvolacího soudu nelze pobyty dlužníka vykládat jako snahu vyhnout se práci. Těmito pobyty však dlužník až následně napravoval jím zaviněný stav ztráty poměrně vysokého výdělku, k němuž došlo v důsledku jeho závislostí. Odvolací soud rovněž nepochybuje o tom, že dlužník se snažil dorovnat výpadek v plnění a v důsledku své aktivity získal příjem na daru; tím ovšem opětovně řešil již vzniklé následky jím zaviněné okolnosti, pro kterou nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 22. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu