3 VSOL 876/2012-A-13
KSOL 10 INS 21889/2012 3 VSOL 876/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Blanky anonymizovano , anonymizovano , bytem Tršice 131, PSČ 783 57, IČ: 60985658, o insolvenčním návrhu navrhovatele-věřitele Credico europe a.s., se sídlem Praha 1-Malá Strana, Maltézské náměstí 537/4, PSČ 118 00, IČ: 24840262, zastoupeného JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Tomkova 57/27, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 19.10.2012, č.j. KSOL 10 INS 21889/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že navrhovateli se záloha na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovateli, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenční řízení v dané věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele Credico europe a.s., doručeného soudu dne 7.9.2012. Soud prvního stupně uvedl, že dlužnice je vlastníkem bytové jednotky nacházející se v katastrálním území

Nové Sady u Olomouce, na níž vázne zástavní právo k nemovitostem ve prospěch navrhovatele s tím, že hodnota těchto nemovitostí je dle znaleckého posudku 900.000 Kč a navrhovatel přihlásil do řízení pohledávku za dlužnicí ve výši 929.301,66 Kč. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce již od okamžiku zjištění úpadku dlužnice a překlenout tak nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv je dlužnice vlastnicí nemovitosti, tato je zatížena zástavním právem a výtěžku ze zpeněžení této věci bude dle ustanovení § 305 odst. 2 věty prvé insolvenčního zákona použito k uspokojení pohledávek za podstatou, mezi které patří i náklady insolvenčního řízení, teprve po uspokojení zajištěných věřitelů. Na tomto základě soud prvního stupně vyslovil názor, že nelze spolehlivě uzavřít, že výtěžek zpeněžení nemovitosti bude postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, a proto je nutné uložit navrhovateli zálohu ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky nelze zajistit jinak. Výši uložené zálohy soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení vyhl. č. 313/2007 Sb. s tím, že minimální výše odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiných). Soud prvního stupně uzavřel, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zabránit situaci, kdy by z důvodu neuložení zálohy hradil náklady insolvenčního řízení stát.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhující věřitel Credico europe a.s. včasné odvolání, jímž se domáhal změny napadeného usnesení tak, že se mu povinnost k zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč neukládá. Navrhovatel namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, neboť soud prvního stupně rozhodnutí vydal v situaci, kdy neměl najisto postaveny veškeré majetkové poměry dlužnice a pro takové zjištění ani neučinil nezbytné kroky, nezohlednil skutečnost, že dlužnice je vlastníkem nemovitého majetku-bytové jednotky včetně odvozeného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, jehož zpeněžení zajisté postačí ke krytí nákladů řízení včetně odměny a výdajů správce. Navrhovatel dále argumentoval tím, že zálohu na náklady insolvenčního řízení může insolvenční soud uložit pouze tehdy, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, což v daném případě není splněno, neboť dlužnice disponuje nejméně nemovitým majetkem, jehož hodnota je ke krytí nákladů insolvenčního řízení (včetně odměny a výdajů správce) dostatečná, neboť dle znaleckého posudku činí cena předmětných nemovitostí 900.000 Kč. V této souvislostech navrhovatel poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 1437/2011. Navrhovatel vyslovil názor, že nebyla naplněna jedna ze zákonných podmínek pro uložení povinnosti k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení, to je podmínka, že prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení není možné zajistit jinak.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční

řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání navrhujícího věřitele je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitele Credico europe a.s. doručeného soudu prvního stupně dne 7.9.2012. Navrhovatel se domáhal zjištění úpadku dlužnice a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Věřitel tvrdil, že má vůči dlužnici pohledávku na základě smlouvy o úvěru ze dne 21.9.2011, na základě níž poskytl dlužnici úvěr ve výši 450.000 Kč, který se dlužnice zavázala vrátit nejpozději do 21.9.2031. Jelikož dlužnice nedodržela splátkový kalendář, stal se celý dluh dlužnice splatným ke dni 24.10.2011. Celková splatná a vykonatelná pohledávka věřitele činí ke dni podání návrhu 929.301,66 Kč. Navrhovatel dále uvedl, že dne 21.9.2011 formou notářského zápisu byla mezi věřitelem a dlužnicí uzavřena dohoda se svolením k vykonatelnosti dle ustanovení § 274 písm. e) o.s.ř., pohledávka navrhovatele je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice, a to k bytové jednotce č. 555/42 umístěné v budově č.p. 555, 556 (včetně přináležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku), jak je zapsáno v katastru nemovitostí pro katastrální území Nové Sady u Olomouce a obec Olomouc. Navrhovatel tvrdil, že dlužnice má další závazky vůči společnosti D.S. Leasing, a.s. se sídlem Brno, Londýnské náměstí 2, IČ: 48909238, s tím, že se jedná o pohledávku, která včetně nákladů exekuce činí 370.000 Kč a je exekučně vymáhána Mgr. Ing. Josefem Cingrošem, soudním exekutorem, pod sp. zn. 009EX 1159/2012. Z těchto skutečností navrhující věřitel dovozoval, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti. Navrhovatel uvedl, že dlužnice je vlastníkem majetku dostačujícího ke krytí nákladů řízení, v tomto směru odkázal na obvyklou cenu shora uvedené bytové jednotky ve vlastnictví dlužnice ve výši 900.000 Kč dle znaleckého posudku ze dne 17.6.2012, č. 4935-050/12, který vyhotovil Ing. Jan Štěpánek.

K návrhu navrhovatel připojil výpis z katastru nemovitostí ze dne 3.9.2012, z něhož se podává, že nemovitost ve vlastnictví dlužnice-bytová jednotka č. 555/42 v budově č.p. 555 a 556 na pozemku parc. č. st. 852 a 853 v katastrální území Nové Sady u Olomouce a obci Olomouc-je zatížena zástavním právem smluvním ve prospěch pohledávky navrhovatele dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21.9.2011. K návrhu navrhovatel dále připojil znalecký posudek ze dne 17.6.2012, č. 4935-050/12, znalce Ing. Jana Štěpánka, z něhož se podává obvyklá cena předmětných nemovitostí 900.000 Kč.

Soud prvního stupně dlužnici vyzval usnesením ze dne 19.10.2012, č.j. KSOL 10 INS 21889/2012-A-5, aby se ve lhůtě 15 kalendářních dnů od doručení usnesení vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a dále aby předložila seznamy svého majetku, svých závazků a seznam svých zaměstnanců. Tato výzva nebyla dlužnici dosud doručena.

Podle ustanovení § 97 odst. 1 část věty před středníkem, odst. 3 IZ, insolvenční řízení lze zahájit pouze na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel s tím, že jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 věty prvé IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud především k závěru, že insolvenční návrh věřitele Credico europe a.s. neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice a není tudíž projednatelný.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které ve svém rozhodnutí formuloval Nejvyšší soud ČR ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

V usnesení ze dne 21.12.2011, senátní značka 29 NSČR 14/2011 (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR) pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že také věřitelský návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označení další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

S ohledem na shora uvedené je třeba uzavřít, že insolvenční návrh věřitele Credico europe a.s. požadavky kladené usnesením § 103 odst. 2 IZ na náležitosti insolvenčního návrhu nesplňuje, když neobsahuje řádná tvrzení ohledně existence splatné pohledávky dalšího věřitele (§ 3 odst. 1, písm. b/, c/, § 3 odst. 2 IZ).

Je třeba uvést, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ. Insolvenční zákon předpokládá určitý sled úkonů. Insolvenční soud tedy musí nejprve posoudit náležitosti insolvenčního návrhu a teprve poté, dospěje-li k závěru, že je insolvenční návrh bezvadný, je to podkladem pro další průběh insolvenčního řízení a případně pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, veřejnosti přístupné prostřednictvím internetového vyhledávače www.google.cz).

S ohledem na shora uvedené v daném případě prozatím nebyly splněny zákonné podmínky k uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Nadto rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasné. Je třeba přisvědčit odvolací námitce navrhujícího věřitele o tom, že dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ přichází v úvahu uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve poté, kdy nelze zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení jinak. To předpokládá takový postup insolvenčního soudu, podle něhož insolvenční soud nejprve prověří majetkové poměry dlužníka a teprve tehdy, lze-li na základě takového šetření uzavřít, že zde nejsou žádné pohotové prostředky k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení a odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, přistoupí insolvenční soud k uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně postupoval správně, pokud usnesením ze dne 19.10.2012, č.j. KSOL 10 INS 21889/2012-A-5, uložil dlužnici mimo jiné předložit seznam majetku. Nesprávně však nevyčkal reakce dlužnice na tuto výzvu a týž den rozhodl ve věci napadeným usnesením o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení navrhujícímu věřiteli. Takový postup soudu prvního stupně je nesprávný a rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení zálohy insolvenčnímu navrhovateli je předčasné, neboť bylo vydáno ještě před tím, než soud prvního stupně prošetřil majetkové poměry dlužnice.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se navrhovateli záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, neboť nebyly splněny podmínky pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu