3 VSOL 875/2016-A-12
KSBR 52 INS 9936/2016 3 VSOL 875/2016-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Bc. Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Rybnická 86/3, 634 00 Brno, o insolvenčním návrhu navrhovatelky Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Nám. Svobody 1036, 672 01 Moravský Krumlov -Rakšice, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.5.2016 č.j. KSBR 52 INS 9936/2016-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh podaný navrhovatelkou u insolvenčního soudu dne 27. 4. 2016, se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným shora soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh navrhovatelky (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že navrhovatelka se návrhem, doručeným insolvenčnímu soudu dne 27. 4. 2016, jako věřitelka domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice a jeho řešení konkursem. V insolvenčním návrhu uvedla, že má vůči dlužnici od 31. 12. 2015 splatnou pohledávku vzniklou dle ústní smlouvy o půjčce ve výši 6.809,29 Kč (v částce 6.638 Kč na jistině a 171,26 Kč na úroku) a jako podnikatelský subjekt má za dlužnicí pohledávku z titulu správy movitých věcí na základě uplatněného zadržovacího práva ze dne 3. 1. 2016 ve výši 3.012,57 isir.justi ce.cz

Kč včetně úroků. Jako další věřitele označila Janu anonymizovano , která má za dlužnicí pohledávku 32.840 Kč z titulu poskytnuté půjčky, splatnou od 5. 1. 2016, a GE Money Bank, a.s. ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 6. 2014. Svá tvrzení o splatné pohledávce dle ústní smlouvy o půjčce doložila dokladem banky o provedení vkladu dne 19. 12. 2015, na němž chybí identifikace dlužníka, jeho podpis a účel vkladu, přičemž závazkový vztah mezi navrhovatelkou a dlužnicí neplyne ani z žádné z dalších předložených listin. Tvrzená pohledávka navrhovatelky ze smlouvy o správě movitých věcí a z titulu uplatněného zadržovacího práva ze dne 3. 1. 2016 nebyla specifikována a rovněž nebylo doloženo, že vůbec vznikla. K pohledávce další věřitelky Jany anonymizovano ve výši 32.840 Kč z titulu poskytnuté půjčky se splatností k 5. 1. 2016 byla k návrhu připojena listina ze dne 24. 7. 2015, ve které se věřitelka zavazuje, že poskytne dlužnici finanční prostředky v několika dílčích splátkách, aniž by z listiny bylo zřejmé, zda finanční prostředky byly opravdu poskytnuty a že smlouva fakticky vznikla. U pohledávky věřitele GE Money Bank, a.s. (nyní MONETA Money Bank, a.s., jak bude tento věřitel dále označován) ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 6. 2014 navrhovatelka neuvedla, jaká je její výše a zda je tato pohledávka splatná a od kdy. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka řádně nesplnila povinnost tvrdit v insolvenčním návrhu skutečnosti svědčící o úpadku dlužnice, konkrétně skutečnosti, ze kterých vyplývá doložení její splatné pohledávky , a za situace, kdy tato elementární náležitost, nezbytná pro naplnění skutkové podstaty úpadku ve formě platební neschopnosti v návrhu fakticky absentuje , nelze v insolvenčním řízení pokračovat. Pro jeho neúplnost a neurčitost soud proto insolvenční návrh navrhovatelky podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání, v němž namítla, že soud postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, aniž by měl k dispozici písemné stanovisko dlužnice. To však již bylo zhojeno postupem dlužnice, která se snažila pohledávku navrhovatelky uhradit již den po odmítnutí insolvenčního návrhu, což však ona odmítla. K insolvenčnímu návrhu připojená přihláška pohledávek a k ní doložené listiny osvědčují, že ve prospěch úvěrového účtu dlužnice vedeného bankou složila finanční prostředky jako splátku úvěru a soud nesprávně uzavřel, že její pohledávka neexistuje. Stejně nesprávný je i závěr o její další pohledávce z titulu zadržovacího práva a pohledávce další věřitelky Jany anonymizovano . Ohledně pohledávky věřitele MONETA Money Bank, a.s. odvolatelka namítla, že údaje o výši pohledávky a další okolnosti jí nejsou známy. Dále poukázala na to, že v návrhu rovněž uvedla, že žádá zjištění úpadku dlužnice pro předlužení a vyslovila domněnku, že rozhodování soudu je postižené vadou způsobenou pozicí dlužnice na Krajském soudě v Brně ,, a s přihlédnutím toho, že by mohl být Krajský soud v Brně podjatý , navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. V doplnění odvolání, učiněném podáním ze dne 13.6.2016, odvolatelka uvedla, že na dlužnici podala trestní oznámení v souvislosti se svou pohledávkou z titulu půjčky a odkázala na jeho obsah. Současně poukazovala na úpravu § 1938 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a sdělila, že původní věřitel jí nezaručil nahrazení toho, co za dlužnici vydala.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno změnit.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na soudem zjištěný skutkový stav, který je třeba doplnit tak, že navrhovatelka v návrhu tvrdila svou další pohledávku za dlužnicí ve výši 3.012,57 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů se správou věcí za dobu od 8.1.2016 do 8.4.2016, k nimž dne 3.1.2016 uplatnila zadržovací právo, k této pohledávce uvedla jen to, že sestává z jistiny 3.000 Kč a úroku z prodlení za dobu od 8.4.2016 do 26.2016. Dále v návrhu uvedla, že dlužnice je předlužena a nevlastní žádný majetek, neboť veškerý movitý majetek má zadržen na základě zadržovacího práva, přičemž titul, na základě něhož právo vzniklo, není předmětem insolvenčního řízení. K návrhu navrhovatelka připojila přihlášky svých tvrzených pohledávek.

Z obsahu spisu dále vyplývá, že usnesením ze dne 17.5.2016 č.j. KSBR 52 INS 9936/2016-A-7 soud prvního stupně vyzval navrhovatelku, aby v určené lhůtě uvedla, zda formulací (v odvolání) ,, a s přihlédnutím toho, že by mohl být Krajský soud v Brně podjatý vznáší námitku podjatosti či nikoliv a v kladném případě nechť uvede proti kterému soudci či zaměstnanci soudu námitka směřuje a v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm navrhovatelka dozvěděla a jakými důkazy může být prokázán. Navrhovatelka byla poučena dle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. o tom, že nebudou-li vady jejího podání v této části odstraněny, nebude k němu soud v této části přihlížet. Usnesení bylo navrhovatelce doručeno dne 23.5.2016, aniž na ně reagovala.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Judikatorní praxe při posuzování náležitostí věřitelského insolvenčního návrhu byla sjednocena především závěry formulovanými Nejvyšším soudem České republiky v usnesení ze dne 21.12.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012 (dále též jen R 44/2012). V něm Nejvyšší soud uzavřel, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Odvolací soud především k odvolací námitce navrhovatelky, že jí nejsou známy skutečnosti o výši a splatnosti pohledávky věřitele MONETA Money Bank, a.s. uvádí, že požadavek na uvedení výše a splatnosti pohledávek dalších věřitelů je pro věřitele-insolvenčního navrhovatele nepochybně obtížně splnitelný. Jak ovšem uvedl Nejvyšší soud České republiky v citovaném rozhodnutí R 44/2012, zahájení insolvenčního řízení je tak závažným zásahem do postavení dlužníka, že je rozumné očekávat, že insolvenční navrhovatel bude při jeho podání postupovat s náležitou pečlivostí. Pokud věřitel není schopen uvést v insolvenčním návrhu konkrétní okolnosti, které osvědčují úpadek dlužníka co do pohledávek dalších věřitelů po lhůtě splatnosti, je osobou, která insolvenční návrh podávat nemá. V této souvislosti je třeba uvést, že navrhovatelka neuvedla údaj o splatnosti u své tvrzené pohledávky z titulu nákladů na správu movitého majetku dlužnice a z této pohledávky tudíž úpadek dlužnice dovozovat nelze. K námitce odvolatelky, že se v návrhu dovolávala zjištění úpadku také pro předlužení dlužnice, nutno zdůraznit, že úpadek pro předlužení může nastat u fyzických osob, které jsou podnikateli, přičemž v návrhu však není podnikatelský status dlužnice tvrzen (ust. § 3 odst. 3 IZ). Námitka odvolatelky, že soud její insolvenční návrh odmítl, aniž by zjistil stanovisko dlužnice, rovněž neobstojí, neboť dlužníku musí být dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil před rozhodnutím o úpadku (ust. § 133 odst. 3 IZ); v této věci soud prvního stupně o úpadku dlužnice nerozhodl.

Nicméně odvolání navrhovatelky je přesto důvodné.

V této věci navrhovatelka v insolvenčním návrhu tvrdí svou pohledávku za dlužnicí ve výši 6.809,29 Kč z titulu půjčky poskytnuté dlužnici v hotovosti dne 19.12.2015 na označené pobočce banky, jejíž splatnost nastala dne 31.12.2015. Dále tvrdí pohledávku věřitelky Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Halasova 352/24, Letovice, PSČ 679 61 z titulu půjčky ve výši 32.840 Kč, splatné dne 5.1.2016. Z těchto tvrzení tak nepochybně vyplývá, že dlužnice má více věřitelů (nejméně dva-navrhovatelku a Janou anonymizovano ), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti (závazek vůči navrhovatelce ve výši 6.638 Kč splatný dne 31.12.2015 a závazek vůči Janě anonymizovano ve výši 32.840 Kč splatný dne 5.1.2016), a tyto není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (ust. 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Insolvenční návrh navrhovatelky tedy obsahuje vylíčení skutečností, z nichž vyplývá úpadek dlužnice pro platební neschopnost tak, jak požaduje ustanovení § 103 odst. 2 IZ, a důvod k jeho odmítnutí dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto dán není.

Ve vztahu k důvodům, pro které soud prvního stupně v daném případě insolvenční návrh navrhovatelky odmítl, odvolací soud uvádí, že hodnocením toho, zda se navrhovateli podařilo svá tvrzení osvědčit k návrhu připojenými listinami, se soud zabývá až při posuzování důvodnosti podaného insolvenčního návrhu (při věcném rozhodování o něm-ust. § 143 odst. 2, IZ), nikoli při posuzování jeho projednatelnosti z hledisek dle ustanovení § 103 odst. 2 IZ. Odvolací soud se proto již nezabýval tvrzeními uvedenými navrhovatelkou v doplnění odvolání (kterými upřesnila důvody dle hmotného práva, na jejichž základě měla vzniknout její pohledávka z titulu smlouvy o půjčce), neboť by to bylo-jak shora vyloženo-nadbytečné.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že k tvrzení odvolatelky o možné podjatosti Krajského soudu v Brně nelze přihlížet, neboť odvolatelka, ač byla soudem prvního stupně řádně poučena, své tvrzení nedoplnila (ust. § 7 IZ, § 43 odst. 2 o.s.ř.).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční navrhovatelce se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 29. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu