3 VSOL 873/2014-A-8
KSBR 40 INS 19962/2014 3 VSOL 873/2014-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka NUESTRA, s.r.o. v likvidaci, se sídlem Brno, Řipská 20/a, PSČ: 627 00, identifikační číslo: 25345834, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.7.2014, č.j. KSBR 40 INS 19962/2014-A-3, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že složení zálohy ve výši 50.000 Kč je pro dané insolvenční řízení potřebné, neboť ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že nedisponuje žádným majetkem, který je třeba zajistit na úhradu nákladů insolvenčního řízení, přičemž u dlužníka jsou dány podmínky pro zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Soud prvního stupně dále citoval ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví, že minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč bez DPH, s tím, že pokud je způsobem

řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč ve smyslu ustanovení § 2a citované vyhlášky. Dále lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Soud prvního stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že úhradu těchto výdajů nelze odkládat, výdaje je nutno hradit ihned, považuje složení zálohy na náklady insolvenčního řízení v uvedené výši za nezbytné.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel namítá, že likvidátorka společnosti podala návrh na výmaz subjektu z obchodního rejstříku s tím, že bylo předloženo prohlášení podle § 82 zákona o veřejných rejstřících, Krajský soud v Brně však provedení výmazu zamítl s odůvodněním, že není možno společnost vymazat, pokud nejsou skončena všechna řízení, jichž je společnost účastníkem, a pokud není udělen souhlas finančního úřadu. Současně bylo likvidátorce dlužníka soudem telefonicky řečeno , že záloha na náklady insolvenčního řízení nebude soudem jako výdaj likvidátora hrazena. Tím se likvidátor dostává do patové a neřešitelné situace, kdy je mu vnucena práce, kterou nemůže odmítnout, ale nemůže ji ani vykonat. Rada soudu, udělená v rozhodnutí o zamítnutí výmazu, že se likvidátor společnosti má snažit o ukončení soudních řízení, neodráží realitu, podle odvolatele jde o radu teoretickou. Skutečnost je taková, že minimálně jeden věřitel vyjádřil nesouhlas s ukončením exekuce, naopak likvidátorku nabádá, že je povinna insolvenční návrh podat. Likvidátor se tak ocitá v situaci, kdy je nucen k časově neomezenému a nepředvídatelnému výkonu práce likvidátora, kterou (jako likvidátor vybraný ze seznamu insolvenčních správců) nemůže odmítnout, soud však nyní vzal i možnost řádně likvidaci provést a ukončit, jde v podstatě o nucenou práci, což není-podle odvolatele- slučitelné s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se návrhem, došlým soudu dne 21.7.2014, domáhá zjištění úpadku dlužníka NUESTRA, s.r.o. v likvidaci a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27.8.2013, č.j. 1 Cm 106/2011-2, jež nabylo právní moci dne 11.12.2013, byla společnost zrušena s likvidací a likvidátorem společnosti ustanovena JUDr. Martina Skřivánková. Po nahlédnutí do datové schránky subjektu likvidátorka zjistila existenci závazků společnosti ve výši převyšující majetek společnosti, a současně je zjištěna existence více věřitelů, a to věřitele ČR-Krajský soud v Brně s pohledávkou ve výši 2.000 Kč z titulu soudního poplatku, splatného dne 14.12.2013, AUTO WOZAR s.r.o., se sídlem Praha 4, U Habrovky 247/11, identifikační číslo: 26278359 s pohledávkou ve výši 356.439,64 Kč včetně příslušenství, splatnou dne 17.7.2008, Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Strakonice, Pod Kuřidlem 372 s pohledávkou ve výši 173.526,50 Kč, splatnou dne 5.1.2011, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno II. s pohledávkou ve výši 10.089 Kč a ve výši 7.519 Kč, splatnou 31.12.2012 a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina s pohledávkou ve výši 1.500 Kč splatnou dne 31.12.2005. K návrhu dlužníka jsou připojeny seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců (jež jsou opatřeny prohlášením o jejich úplnosti a správnosti a podpisem likvidátorky dlužníka). V seznamu majetku je uveden údaj o tom, že se likvidátorovi nepodařilo dohledat žádný majetek včetně pohledávek, podle údajů uvedených v seznamu zaměstnanců nemá společnost žádné zaměstnance.

Po vyhodnocení údajů, uvedených v návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, přičemž je zřejmé-vzhledem k tomu, že je ekonomicky nečinný-že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky. Složení zálohy na krytí nákladů řízení je tedy v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady insolvenčního řízení (pokud dlužník peněžními prostředky nedisponuje) nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Bezprostředně po zjištění úpadku vznikají insolvenčnímu správci náklady v podobě cestovného, poštovného, telekomunikačních poplatků a náklady spojené se soupisem majetkové podstaty. Pro tyto účely by měl mít správce k dispozici disponibilní peněžní prostředky, neboť po něm nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně také poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu potřebném alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení.

Námitky odvolatele, v nichž poukazuje na to, že insolvenční návrh byl podán jménem dlužníka jeho likvidátorkou, a že soud prvního stupně jí ve svém důsledku tím, že ukládá zálohu na náklady insolvenčního řízení, vzal možnost řádně likvidaci provést a ukončit, neobstojí.

Ze shora uvedeného vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal. Dlužník, který podává insolvenční návrh, tudíž musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, když účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti, nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů (srov. ustanovení § 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud přesto rozhodl o jeho úpadku, poté na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by se nezjistil, případně nedohledal a nezpeněžil majetek v potřebném rozsahu, pak při nezaplacení zálohy by veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Insolvenční řízení by tak ztratilo svůj smysl a další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka (§ 308 odst. 1, písm. d/, § 312 odst. 2 IZ).

Podle přesvědčení odvolacího soudu byla i výše požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení stanovena soudem prvního stupně správně. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž (jak konstatoval i soud prvního stupně) pouze odměna insolvenčního správce činí minimálně 45.000 Kč podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Kromě toho insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti také náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 26. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu