3 VSOL 871/2013-A-9
KSBR 24 INS 20651/2013 3 VSOL 871/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Středisko služeb v dopravě s.r.o., se sídlem v Brně, Trnitá, Rumiště 344/6, PSČ 602 00, IČ 28302605, o insolvenčním návrhu věřitele Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Hodonínská 624/15, PSČ 617 00, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.07.2013, č.j. KSBR 24 INS 20651/2013-A-4,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen soud ) odmítl insolvenční návrh věřitele ze dne 19.07.2013 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Na odůvodnění uvedl, že dne 24.07.2013 bylo u soudu zahájeno insolvenční řízení insolvenčním návrhem věřitele, který se domáhal zjištění úpadku dlužníka. V insolvenčním návrhu věřitel popsal svou pohledávku za dlužníkem, neuvedl však žádné konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách, zejména o jejich výši a splatnosti. Pouze neurčitě tvrdil, že dlužník má více věřitelů, minimálně další své bývalé zaměstnance, a rovněž dluží na odvodech na sociální a zdravotní pojištění a na daňových povinnostech. Stejně tak je jen obecné jeho tvrzení, že dlužník zastavil platby svých závazků, své závazky neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a je předlužen. I věřitelský insolvenční návrh musí jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, obsahovat nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku (v této souvislosti soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011). Soud dovodil, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje základní náležitosti tohoto návrhu, což brání pokračování v řízení, proto jej odmítl (§ 103 odst. 1, 2 a ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ ve znění pozdějších předpisů /dále též jen IZ /).

Proti usnesení soudu podal věřitel odvolání. Namítal, že v návrhu uvedl, že stav úpadku dlužníka zjistil z veřejně dostupných zdrojů, konkrétně z informačního serveru Ministerstva spravedlnosti ČR, na kterém jsou zveřejněny údaje o insolvenčním návrhu dlužníka, kterým zahájil insolvenční řízení u Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 37 INS 5737/2013. V tomto insolvenčním návrhu a jeho přílohách dlužník uvedl údaje osvědčující jeho úpadek, včetně konkrétních údajů o věřitelích a jejich pohledávkách za dlužníkem. Tyto přílohy, na které odkazuje, věřitel připojuje ke svému odvolání. Skutečnost, že není schopen plnit své peněžité závazky, sám dlužník uvedeným insolvenčním návrhem potvrzuje a dokládá ji seznamem svých závazků a dalšími listinami. Proto se věřitel domnívá, že stav úpadku dlužníka je nepochybný a žádá, aby v odvolacím řízení bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K odvolání věřitel připojil část příloh, které podle jeho tvrzení dlužník připojil ke svému insolvenčnímu návrhu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Zjištění o obsahu insolvenčního návrhu věřitele, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Dále je v insolvenčním návrhu věřitele tvrzeno, že má za dlužníkem pohledávku na mzdě za měsíce srpen a září 2012 ve výši 19.860 Kč, za vykonanou práci řidiče pro dlužníka dle pracovní smlouvy, v níž byl sjednán nástup do práce dne 25.08.2010, pracovní poměr u dlužníka byl ukončen dne 30.09.2012. V návrhu věřitel tvrdí, že dlužník je předlužen neboť má více věřitelů a souhrn jejich závazků převyšuje hodnotu jeho majetku .

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odst. 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele) dále v souladu s ustanovením § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, a není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Po zhodnocení obsahu insolvenčního návrhu věřitele se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu, že věřitel v návrhu tvrdí skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, když tvrdí, že, má za dlužníkem pohledávku na mzdě za měsíce srpen a září 2012 ve výši 19.860 Kč. Z tohoto tvrzení vyplývá splatnost jeho pohledávky nejpozději do 31.10.2012 (§ 109 odst. 1, § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. v rozhodném znění). K pohledávce alespoň dalšího (druhého) věřitele však v insolvenčním návrhu chybějí jakákoli konkrétní tvrzení.

Přitom co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka, nečiní insolvenční zákon rozdíl mezi návrhem dlužnickým a návrhem věřitelským. Rovněž věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21. prosince 2011, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2012 pod č. 44/2012 (dále jen R 44/2012), na který odkázal soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Takový požadavek insolvenční návrh věřitele nesplňuje, protože v něm nejsou konkrétně označeni další věřitelé dlužníka a již vůbec ne konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti. Tato tvrzení jsou nahrazována obecným tvrzením, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, případně že těmto závazkům není schopen dostát. Dále se jen obecně tvrdí, že dlužník zastavil platby svých závazků a že je předlužen, aniž by insolvenční návrh uváděl konkrétní tvrzení o majetku dlužníka a jeho hodnotě a celkové výši jeho závazků. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Z obsahu insolvenčního návrhu věřitele nevyplývá nic, z čeho by bylo možno dovozovat stav úpadku dlužníka ani ve formě platební neschopnosti, ani ve formě předlužení (§ 3 odst. 1, 3 IZ). Vady návrhu brání dalšímu pokračování v řízení, neboť z návrhu neplyne, kterými konkrétními skutečnostmi by se soud v řízení měl zabývat. Proto soud prvního stupně správně podle § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

K doplnění insolvenčního návrhu, které věřitel provedl ve svém odvolání, přihlížet nelze, neboť jak uvedl Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 17.03.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 11/2009, vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží.

Navíc věřitel by vady svého návrhu odvoláním ani neodstranil, neboť pouze odkázal na údaje uvedené v insolvenčním návrhu dlužníka, kterým bylo zahájeno řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 5737/2013, a které, jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, bylo pravomocně zastaveno dne 18.07.2013. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009, povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je věcně správné, a proto je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 13. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu