3 VSOL 87/2014-A-15
KSBR 29 INS 29506/2013 3 VSOL 87/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ivančicích, Zemědělská 974/11, PSČ 664 91, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.1.2014, č.j. KSBR 29 INS 29506/2013-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení podle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona. Uvedl, že usnesením ze dne 21.11.2013, č.j. KSBR 29 INS 29506/2013-A-8 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.12.2013; posledním dnem lhůty pro uhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení byl den 16.12.2013. Ze sdělení účtárny Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2013 bylo zjištěno, že požadovaná záloha nebyla zaplacena. Soud proto insolvenční řízení zastavil pro nezaplacení zálohy.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že nemá dostatek finančních prostředků k tomu, aby zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč zaplatil. Tvrdí, že do dluhů se dostal velkou měrou díky zástupcům finančních organizací, kteří ho dokázali přesvědčit, že toto je správná cesta. První dluhy byl schopen splácet, ale vlivem zdražení všech životních nákladů přestal být schopen své dluhy hradit a poté si bral úvěry na uhrazení předchozích dluhů. Poukazuje na to, že pokud by byl dostatek práce, tak by si zajistil zaměstnání u vícero zaměstnavatelů. Žádá soud o seriózní zhodnocení svého případu a prosí o možnost použití zmírnění tvrdosti zákona, protože insolvenční řízení je pro něho jedinou možností, jak se dostat z dluhové pasti. Navrhuje, aby odvolací soud zrušil usnesení a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, dále aby byla stanovena výše zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 5.000 Kč a zbytek rozdělen do 60 splátek a dále aby měl možnost být předvolán k řízení a mohl se vyjádřit před soudem.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podle něhož se dlužník domáhal, aby bylo rozhodnuto o jeho hrozícím úpadku a současně mu bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 21.11.2013, č.j. KSBR 29 INS 29506/2013-A-8 soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně. Dle odůvodnění soud dospěl k závěru, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení by s největší pravděpodobností nebylo vyhověno z důvodu nedostatečné ekonomické nabídky a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku by byl konkurs, pro který je třeba složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Toto rozhodnutí bylo doručeno dlužníku dne 26.11.2013. V usnesení soudu prvního stupně byl dlužník poučen o možnosti podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci a současně byl poučen o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Odvolání ze strany dlužníka podáno nebylo; podle sdělení účtárny soudu prvního stupně ze dne 19.12.2013, záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacena nebyla. Usnesení soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nabylo právní moci 12.12.2013, lhůta pro zaplacení zálohy skončila dne 16.12.2013.

Odvolací soud vychází z toho, že jestliže usnesení o uložení zálohy nabude právní moci, nelze následně přezkoumávat důvodnost tohoto rozhodnutí. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení zálohy, nutno vycházet z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Z tohoto pohledu jsou proto zcela nevýznamné odvolací námitky dlužníka směřující proti samotnému uložení zálohy, respektive proti výši zálohy. Pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí je rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil či nikoliv. Z obsahu spisu vyplývá, že ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně záloha dlužníkem zaplacena nebyla, dlužník zálohu nezaplatil ani v průběhu odvolacího řízení, což ostatně také ani v podaném odvolání nijak nezpochybňuje. Dlužník v podaném odvolání ani netvrdí, že v mezidobí, to je v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu, se jeho majetková situace změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy by bylo nadbytečné (například pokud by dlužník tvrdil a prokázal, že disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž by bylo možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce). Z obsahu spisu rovněž nelze dovozovat, že i když důvody pro uložení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužníka obecně žádoucí (srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013, senátní značka 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, je napadené usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil

P o u č en í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu

soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 10. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu