3 VSOL 87/2013-A-11
KSBR 24 INS 30727/2012 3 VSOL 87/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem Lesní 1483, 696 42 Vracov, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.12.2012 č.j. KSBR 24 INS 30727/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech usnesení uvedl, že dlužník dne 6.12.2012 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu dlužník tvrdil, že má v současné době spolu se svou manželkou 28 peněžitých závazků u 20 věřitelů v celkové výši 1.291.947,10 Kč, přičemž většina je po splatnosti déle než 3 měsíce, závazky není schopen splácet a odkázal na seznam závazků přiložený k insolvenčnímu návrhu. Jak soud prvního stupně zjistil, z insolvenčního návrhu, resp. v přiloženém seznamu závazků chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Všechny závazky byly označeny jako nevykonatelné, a proto o splatnosti nelze učinit žádný závěr, neboť dlužník toliko obecně a neurčitě prohlásil, že své závazky není schopen splácet, navíc v návrhu chybí konkrétní popis příčin platební neschopnosti dlužníka. Podle soudu prvního stupně uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu, který brání pokračování v řízení. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm namítl, že byť soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o tvrzení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.11.2011, č.j. 2 VSOL 715/2011, má zato, že každá věc musí být posuzována samostatně. Tvrdí, že ke svému návrhu přiložil listinné důkazy, ze kterých vyplývá, že má více věřitelů a závazky jsou po splatnosti, navíc jeho tvrzení o úpadku vyplývají i z potvrzení o bezdlužnosti, čestného prohlášení, seznamu majetku, závazků, atd. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a uložil soudu prvního stupně, aby ho vyzval k odstranění vad podání.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 103 odst. 2, IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nelze pokračovat v řízení. V takovém případě se ustanovení § 43 o.s.ř. (týkající se výzvy k odstranění vad či doplnění návrhu) nepoužije, soud musí vadný návrh v souladu s ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 4.12.2012 domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že v současné době má spolu se svou manželkou 28 peněžitých závazků u 20 věřitelů v celkové výši 1.291.947,10 Kč, kdy většina z nich je po splatnosti delší než 3 měsíce, závazky není schopen splácet. Dále v návrhu odkázal na seznam závazků, který je přílohou insolvenčního návrhu. V seznamu závazků, který prohlásil za správný a úplný, dlužník označil celkem 28 závazků výší, specifikoval věřitele a z jakého právního titulu závazky vznikly. V čestném prohlášení dále uvedl, že celková výše měsíčních splátek u všech úvěrů byla větší, než mohl zvládnout, což postupně vedlo k prodlení s úhradou některých dluhů, zesplatněním úvěrů.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ) a že tyto závazky není schopen hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku a musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v roce 2010 pod číslem 88, uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Pokud dlužník odkazoval na připojené přílohy (potvrzení o bezdlužnosti, čestné prohlášení), odvolací soud uvádí, že tyto nemají povahu zvláštních listin , které tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 26/2011). Ostatní listiny, které jsou připojeny k insolvenčnímu návrhu, soud v rámci posuzování náležitostí příloh insolvenčního návrhu nezkoumá.

Skutečnost, že dlužník společně s insolvenčním návrhem předložil povinné přílohy podle ustanovení § 104 odst. 1, písm. a) až c) IZ, to je i seznam závazků, opatřený podepsaným prohlášením dlužníka, že jde o seznam správný a úplný, však nemění ničeho na správném závěru soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka nesplňuje náležitosti podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ. Údaje uvedené dlužníkem v seznamu závazků totiž samy o sobě a ani ve spojení s obsahem samotného insolvenčního návrhu nevedou k závěru, že je dlužník v úpadku. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu ve spojení se seznamem závazků uzavřít, že má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu, a rovněž i v seznamu závazků konkrétní údaj o splatnosti kteréhokoli ze závazků.

Námitka dlužníka, že měl být vyzván k odstranění vad návrhu, je nedůvodná. Již soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení správně zdůraznil, že podle ustanovení § 128 odst. 1, věty druhé IZ se při posuzování projednatelnosti insolvenčního návrhu nepoužije ustanovení § 43 o.s.ř. Shledá-li insolvenční soud insolvenční návrh neprojednatelným, v určené lhůtě 7 dnů jej odmítne, aniž by tomuto postupu předcházela výzva k odstranění vad návrhu.

V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1 písm. b/ a c/ IZ) postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm). Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem

rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 19. února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu