3 VSOL 87/2011-B-45
KSOS 22 INS 345/2010 3 VSOL 87/2011-B-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka CENEX stavební s. r. o., se sídlem Dobrá 240, PSČ 739 51, IČ: 26844940, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, o odvolání věřitele č. 32 PROFINVESTIK s.r.o., se sídlem Frýdek-Místek, Příborská 333, PSČ 738 01, IČ: 46578820 ze dne 2.6.2010 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 345/2010-B-5 ze dne 20.5.2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 345/2010-B-5 ze dne 20.5.2010 se ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě rozhodl, že Mgr. Eva Budínová, O. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek je vyloučena z funkce insolvenčního správce (výrok I.) a ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Radima Kubicu, O. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek (výrok II.).

V důvodech svého rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uvedl, že usnesením č.j. KSOS 22 INS 345/2010-A-10 ze dne 31.3.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Eva Budínová. Tato insolvenční správkyně podáním ze dne 14.5.2010 sdělila soudu, že dodatečně zjistila, že v roce 2008 její advokátní kancelář provedla jednorázovou právní poradu bývalému jednateli a společníku dlužníka. Soud má za to, že je zde proto důvod pochybovat o její nepodjatosti jako správkyně, z tohoto důvodu soud rozhodl podle ust. § 24 odst. 1 insolvenčního zákona o jejím vyloučení jako správkyně z předmětného řízení. Předseda insolvenčního soudu byl požádán o určení nového insolvenčního správce a svým opatřením ze dne 18.5.2010 v souladu s ust. § 25 insolvenčního zákona určil Mgr. Radima Kubicu. Soud proto rozhodl podle ust. § 31 odst. 3 IZ tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí, výslovně do výroku II., podal odvolání věřitel č. 32 PROFINVESTIK s.r.o.. Uvedl, že odvolaná insolvenční správkyně Mgr. Eva Budínová a ustanovený insolvenční správce Mgr. Radim Kubica sídlí na adrese O. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek a na této adrese je objekt rodinného domku zapsaný v katastru nemovitostí na vlastníka Mgr. Radima Kubicu, přičemž není zřejmé označení jedné či dvou advokátních kanceláří. Podle jeho názoru důvodem možné podjatosti odvolané insolvenční správkyně byly události roku 2008, tedy období, kdy jednatelem dlužníka byl věřitel poškozen. Namítal, že skutečnost, že i nový insolvenční správce má sídlo na stejné adrese, vzbuzuje nedůvěru a pochybnost o nepodjatosti, když se insolvenční spis přemisťuje v rámci této nemovitosti, kde i nájemní vztah může mít svůj význam. Poukázal na to, že dne 26.5.2010 doručil krajskému soudu a insolvenčnímu správci sdělení Policie ČR z 13.4.2010 a uváděné období řízení je shodné. Domáhá se proto, aby odvolací soud zprostil Mgr. Radima Kubicu povinností insolvenčního správce a jmenoval místo něj nového insolvenčního správce.

K odvolání věřitele se vyjádřil insolvenční správce Mgr. Radim Kubica tak, že Mgr. Eva Budínová není a nikdy nebyla jeho společníkem v rámci výkonu advokacie. Poukázal na to, že ze zápisu v České advokátní komoře dostupného na www.cak.cz vyplývá, že jsou oba samostatnými advokáty, dále že veškeré jeho písemnosti a písemnosti Mgr. Budínové jsou vedeny odděleně a nehrozí, že by Mgr. Budínová získala o insolvenčním řízení jakékoliv informace mimo běžných informací zveřejňovaných v insolvenčním rejstříku. Dále uvedl, že se ve věci necítí být podjatý, o dlužníkovi nikdy před svým ustanovením insolvenčním správcem neslyšel a ani se nezná s jeho zástupci či společníky.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Podle § 24 odst. 1 IZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že opatřením předsedy soudu ze dne 29.3.2011 byla v daném řízení určena insolvenční správkyně Mgr. Eva Budínová. Usnesením č.j. KSOS 22 INS 345/2010-A-10 ze dne 31.3.2010 insolvenční soud zejména rozhodl o úpadku dlužníka a na základě uvedeného opatření ustanovil insolvenční správkyní dlužníka Mgr. Evu Budínovou. V podání ze dne 14.5.2010 insolvenční správkyně uvedla, že dodatečně zjistila provedení porady bývalému jednateli a společníku dlužníka v roce 2008 s tím, že bližší obsah porady s ohledem na povinnost mlčenlivosti nemůže označit. Kromě výše popsaného ve vztahu k osobě bývalého jednatele a společníka dlužníka a samotného dlužníka jiný úkon neprováděla. I když se v daném řízení podjatá necítí, na uvedenou skutečnost soud upozorňuje (§ 24 IZ) a závěr o otázce její podjatosti či případně o jejím odvolání z funkce ponechává na zvážení insolvenčního soudu. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Důvodem k pochybnostem o nepodjatosti insolvenčního správce pro jeho poměr k věci nebo osobám účastníků insolvenčního řízení je zejména skutečnost, že by insolvenční správce byl dlužníku osobou blízkou, sám byl věřitelem dlužníka, jeho dlužníkem nebo dlužníkovým ručitelem, případně svým majetkem zajišťoval pohledávku věřitele dlužníka. Takovým důvodem by byla i skutečnost, že insolvenční správce se dříve účastnil podnikání dlužníka, byl jeho společníkem, zaměstnancem, členem jeho statutárního nebo jiného orgánu. Tento důvod by mohl být naplněn i v případě existence poměru založeném na obdobných skutečnostech mezi insolvenčním správcem a některým z dlužníkových věřitelů, případně jejich zástupců.

V dané věci však věřitel spatřuje důvod k pochybnostem o nepodjatosti nového insolvenčního správce v jiných skutečnostech, a to událostech roku 2008 , kdy bývalá insolvenční správkyně jako advokátka poskytovala právní pomoc tehdejšímu jednateli dlužníka, jehož jednáním byl (dle svého tvrzení) věřitel poškozen, a dále ve skutečnosti, že bývalá insolvenční správkyně a nový insolvenční správce mají shodnou adresu svého sídla, přičemž toto sídlo se nachází v nemovitosti ve vlastnictví nového insolvenčního správce. Skutečnosti namítané věřitelem ve vztahu k bývalé insolvenční správkyni (o jejímž vyloučení z funkce již bylo pravomocně rozhodnuto), jsou však ve vztahu k novému insolvenčnímu správci zcela irelevantní. Rovněž tak skutečnost, že bývalá insolvenční správkyně a nový insolvenční správce mají sídlo na stejné adrese a v nemovitosti ve vlastnictví nového insolvenčního správce, sama o sobě nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti nového insolvenčního správce. Navíc tvrzení věřitele o možném úniku informací v daném insolvenčním řízení z důvodu shodného sídla obou správců je zcela nepodložená.

Na základě vyjádření insolvenčního správce Mgr. Radima Kubici, s přihlédnutím k obsahu spisu a námitkám věřitele odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány žádné skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnost o nepodjatosti nového insolvenčního správce, a proto odvolání věřitele neshledal důvodným.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku, věřiteli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu