3 VSOL 869/2012-B-143
KSBR 38 INS 22471/2011 3 VSOL 869/2012-B-143

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka atx-technická kancelář pro komplexní automatizaci, s.r.o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nová 486, PSČ 591 02, IČ: 25333585, zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.10.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-111

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl, že reorganizace dlužníka: atx-technická kancelář pro komplexní automatizaci, s.r.o. se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nová 486, PSČ 591 02, IČ: 25333585 se přeměňuje v konkurs (výrok I.) a dále uvedl, že rozhodnutím o přeměně reorganizace v konkurs a jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 24.2.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-23 mimo jiné povolil dlužníkovi reorganizaci a vyzval jej, aby ve lhůtě 120 dnů předložil reorganizační plán nebo aby bez zbytečného odkladu soudu sdělil, že jej předložit nehodlá; usnesení nabylo právní moci dne 28.2.2012. Na základě žádosti dlužníka bylo rozhodnuto o dvojím prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu, nejdříve o 30 dnů a posléze o dalších 60 dnů, přičemž usnesením ze dne 10.10.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-106 pak již dlužníkovi lhůta k předložení reorganizačního plánu o dalších 30 dnů prodloužena nebyla. Protože dlužník jakožto oprávněná osoba nesestavil v soudem stanovené lhůtě ani po jejím opakovaném prodloužení reorganizační plán, rozhodl soud podle ustanovení § 363 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona o přeměně reorganizace dlužníka v konkurs.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí je nesprávné. Poukazuje na to, že když žádal dne 14.6.2012 insolvenční soud o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu odůvodnil svoji žádost tak, že od okamžiku povolení reorganizace připravuje reorganizační plán a jedná se strategickým investorem, který u něho provádí veškerý audit s tím, že na základě auditu bude následně potřeba upravit již připravený reorganizační plán, protože se změní dosavadní připravovaný způsob provedení reorganizace. Věřitelský výbor a insolvenční správce vyslovili souhlas s jeho žádostí a lhůta mu byla prodloužena o dalších 30 dnů. Když dne 20.7.2012 žádal o další prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu odůvodnil svoji žádost tak, že jsou již připraveny smlouvy k převodu části podniku v rámci reorganizace a dlužník je v jednání o předmětu převodu se strategickým investorem, který má zájem podílet se na reorganizaci. Protože věřitelský výbor a insolvenční správce vyslovili souhlas, insolvenční soud prodloužil lhůtu k předložení reorganizačního plánu o dalších 60 dnů. Ve své třetí žádosti o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu poukázal na to, že od začátku jednal pouze s jedním investorem, a to společností Bühler AG se kterým jednání a příprava byla ukončena v srpnu 2012. Tvrdí, že jedná s dalšími investory, které v žádosti o prodloužení lhůty označil a svou žádost odůvodnil novým konceptem reorganizačního plánu. Jelikož věřitelský výbor a insolvenční správce se rozhodli nevyslovit souhlas, insolvenční soud již lhůtu k prodloužení reorganizačního plánu neakceptoval a následně rozhodl o přeměně reorganizace v konkurs. Argumentuje tím, že v jeho případě se nejednalo o průtahy, k zpracování reorganizačního plánu přistoupil zcela zodpovědně, avšak v průběhu zpracování musel reagovat na vzniklou situaci, kterou bylo odstoupení společnosti Bühler AG od zamýšlené investice, což nemohl předvídat ani ovlivnit. Má za to, že mu měla být prodloužena lhůta k předložení reorganizačního plánu, když takové rozhodnutí by bylo v zájmu samotného dlužníka ale též ve prospěch jeho věřitelů. Namítá, že soud neměl rozhodovat ryze formalistickým způsobem, ale měl vzít taktéž v potaz veškeré skutečnosti, které hovoří pro reorganizaci dlužníka a pro možné zachování pracovních míst. Dále je přesvědčen, že insolvenční soud rozhodl v rozporu s ustanovením § 363 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, protože reorganizační plán byl dlužníkem před rozhodnutím soudu o přeměně reorganizace v konkurs nejen sestaven, ale byl taktéž insolvenčnímu soudu dne 8.10.2012 doručen. Z toho důvodu podle jeho názoru nebylo možné rozhodnout o přeměně reorganizace v konkurs v důsledku nesestavení reorganizačního plánu. Je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

Věřitelský výbor ve svém vyjádření k odvolání dlužníka uvedl, že dlužník měl na přípravu reorganizačního plánu celkem 210 dnů, avšak tyto uplynuly marně. Jestliže byl dlužník po uplynutí 210 dnů na samém počátku přípravy reorganizačního plánu, bylo více než pravděpodobné, že ani třetí prodloužení lhůty o dalších 30 dnů k předložení reorganizačního plánu nepovede. To se potvrdilo, když po uplynutí lhůty dlužník dne 9.10.2012 soudu předložil dokument nazvaný reorganizační plán, který však za reorganizační plán nelze považovat, neboť neobsahuje ani základní zákonem stanovené náležitosti a v některých svých částech je v rozporu se zákonem. Celý dlužníkem navržený postup při uspokojování věřitelů je v příkrém rozporu se zákonem. Dlužníkem předložený dokument označený jako reorganizační plán neobsahuje povinné náležitosti reorganizačního plánu a není způsobilý k tomu, aby o něm hlasovala schůze věřitelů. Věřitelský výbor proto navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 24.2.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-23 mimo jiné povolil dlužníku reorganizaci a současně dlužníka vyzval, aby ve lhůtě 120 dnů předložil reorganizační plán nebo aby bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu sdělil, že jej předložit nehodlá. Dne 14.6.2012 byla insolvenčnímu soudu doručena žádost o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu s odůvodněním, že dlužník jednal se strategickým investorem, který u něho provádí audit, přičemž na základě výsledku tohoto auditu a požadavku strategického investora bude nutné zásadním způsobem upravit již připravený reorganizační plán, takže z toho důvodu žádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu o 30 dnů. Usnesením ze dne 20.6.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-67 insolvenční soud prodloužil dlužníkovi lhůtu k předložení reorganizačního plánu o 30 dnů. Dne 20.7.2012 byla insolvenčnímu soudu doručena další žádost dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu o dalších 60 dnů s odůvodněním, že dlužník připravil smluvní dokumentaci k převodu části podniku v rámci reorganizace a je v jednání o předmětu převodu se strategickým investorem, který má zájem podílet se na reorganizaci. Usnesením ze dne 25.7.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-83 insolvenční soud prodloužil dlužníkovi lhůtu k předložení reorganizačního plánu o dalších 60 dnů. Dne

19.9.2012 byla insolvenčnímu soudu doručena další žádost dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu s odůvodněním, že došlo ke změně strategického investora, který má eminentní zájem o vstup do společnosti dlužníka, přičemž je nutné z toho důvodu z ekonomického hlediska upravit reorganizační plán, takže dlužník žádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu o dalších 30 dnů. K další žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu, věřitelský výbor shodně s insolvenčním správcem uvedli, že navrhují, aby insolvenční soud další lhůtu již neprodlužoval s odůvodněním, že nejsou spokojeni s tím, jakým způsobem dlužník dodával informace ohledně svého hospodaření a zejména ohledně stavu jednání s potencionálními investory a stavu přípravy reorganizačního plánu. Dne 8.10.2012 byl insolvenčnímu soudu dlužníkem předložen dokument nazvaný reorganizační plán. Usnesením ze dne 10.10.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-106 insolvenční soud neprodloužil dlužníku lhůtu k předložení reorganizačního plánu o dalších 30 dnů s podrobným odůvodněním. Následně soud prvního stupně rozhodl nyní napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 339 odst. 1 IZ, přednostní právo sestavit reorganizační plán má dlužník, i když návrh na povolení reorganizace podal některý přihlášený věřitel. Může jej předložit současně s návrhem na povolení reorganizace anebo ve lhůtě 120 dnů od rozhodnutí o povolení reorganizace. Tuto lhůtu může insolvenční soud na návrh dlužníka přiměřeně prodloužit, nejdéle však o 120 dnů.

Podle ustanovení § 339 odst. 5 IZ, proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle odstavců 1 a 4 není odvolání přípustné.

Podle ustanovení § 363 odst. 1, písm. b) IZ, insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs, jestliže oprávněná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení insolvenčním soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět.

Podle ustanovení § 363 odst. 2 IZ, o přeměně reorganizace v konkurs v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) rozhodne insolvenční soud bez jednání. Své rozhodnutí doručí zvlášť dlužníku, navrhovateli reorganizace, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; tyto osoby mohou proti tomuto rozhodnutí podat odvolání.

Odvolací soud se neztotožňuje s odvolacími námitkami dlužníka, že soud prvního stupně při vydání napadeného rozhodnutí postupoval formalisticky, když se zaměřil pouze na to, zda se strany dlužníka byla dodržena lhůta pro předložení reorganizačního plánu.

Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 339 odst. 1 IZ, je třeba, aby dlužník, který má přednostní právo sestavit reorganizační plán, tak učinil ve lhůtě 120 dnů od rozhodnutí o povolení reorganizace. V přezkoumávané věci o povolení reorganizace bylo rozhodnuto usnesením ze dne 24.2.2012. Ve smyslu ustanovení

§ 57 odst. 1 o.s.ř. lhůta pro předložení reorganizačního plánu začala běžet dlužníku 25.2.2012 a její poslední den připadl na 23.6.2012. V důsledku dalšího prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu o 30, respektive o 60 dnů, připadl konec lhůty pro předložení reorganizačního plánu na 21.9.2012. Dlužník nezpochybňuje, že do uplynutí konce této lhůty reorganizační plán nepředložil, přičemž důvody proč se tak nestalo, které dlužník blíže popisuje ve svém odvolání, jsou podle názoru odvolacího soudu zcela právně nevýznamné. Nevýznamné jsou též odvolací námitky dlužníka směřující vůči tomu, že soud nevyhověl v pořadí jeho třetí žádosti o prodloužení lhůty. Dlužník nemá nárok na prodloužení lhůty k sestavení reorganizačního plánu, je vždy věcí insolvenčního soudu, zda žádosti vyhoví či nikoliv; proti jeho rozhodnutí pak odvolání přípustné není. Odvolací soud se také neztotožňuje s odvolatelem, že do doby vydání rozhodnutí soudu prvního stupně reorganizační plán předložil, a tudíž z toho důvodu nemohl insolvenční soud rozhodnout o přeměně reorganizace v konkurs. Podle názoru odvolacího soudu marným uplynutím lhůty k předložení reorganizačního plánu, a to i po jejím případném prodloužení, zaniklo dlužníku právo sestavit reorganizační plán. To, že dlužník reorganizační plán sestavil a předložil insolvenčnímu soudu po uplynutí této lhůty, ale ještě před tím, než insolvenční soud rozhodl o přeměně reorganizace v konkurs, nemá na tento závěr žádný vliv. Jiný výklad podle přesvědčení odvolacího soudu by nepochybně vedl k možným obstrukcím a k prodlužování insolvenčního řízení, což je v rozporu se zásadou insolvenčního řízení, podle níž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a státnímu zastupitelství se však též doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 19. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu