3 VSOL 868/2013-A-15
KSOL 10 INS 6613/2013 3 VSOL 868/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Moniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, nám. Fr. Rasche 2143/5, PSČ 750 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 30.5.2013, č.j. KSOL 10 INS 6613/2013-A-6,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze seznamu závazků dlužnice vyplývá, že závazky nezajištěných věřitelů dlužnice činí 260.490 Kč. Dlužnice je vdaná, vyživovací povinnost má ke třem dětem. Z příloh, předložených soudu, bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem dlužnice činí 11.867 Kč. Podle soudu prvního stupně by s ohledem na výši závazků dlužnice, výši jejího průměrného čistého měsíčního příjmu a s přihlédnutím k tomu, že dlužnice má vyživovací povinnost k manželovi a třem dětem, nebylo možno z příjmů dlužnice strhávat ničeho. S odkazem na ustanovení § 398 odst. 3, § 395 odst. 2, písm. b) a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona soud prvního stupně dále uvedl, že vzhledem k tomu, že by míra uspokojení nezajištěných věřitelů během pěti let za současných rozhodných skutečností byla 0% , tedy nedostačující, je jediným možným řešením věci dlužnice konkurs. Soud prvního stupně poté, co citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona a vyložil účel zálohy, dále uzavřel, že jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítá, že nedisponuje finančními prostředky tak, aby mohla zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč zaplatit. Poukázala na to, že svůj insolvenční návrh doplnila o darovací smlouvu, kterou spolu s výplatními lístky za období od března do května 2013 předložila současně s podaným odvoláním do spisu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5, 6 o.s.ř.) , aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem, který byl Krajskému soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci doručen dne 8.3.2013, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má čtyři závazky celkem ve výši 260.490,-Kč vůči třem věřitelům, že tyto závazky jsou více jak 30 dní po lhůtě splatnosti, a závazky není schopna déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti hradit. Dlužnice je zaměstnána, kromě vzájemné vyživovací povinnosti s manželem má vyživovací povinnost ke třem dětem. K insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení dlužnice předložila-mimo jiné -pracovní smlouvu, uzavřenou se zaměstnavatelkou Vladimírou Skopalovou, Velký Újezd 244, IČ: 451 91 352, dne 1.3.2012 a výplatní lístky o výši čisté mzdy, dosažené u této zaměstnavatelky za měsíc říjen, listopad a prosinec 2012, z nichž vyplývá, že čistá mzda dlužnice činila za říjen 2012 8.903 Kč, za listopad 2013 8.516 Kč a za prosinec 8.129 Kč s tím, že k této čisté mzdě je vypláceno daňové zvýhodnění na dítě ve výši 3.351 Kč.

Z listin, předložených v odvolacím řízení-výplatních lístků za období od března do května 2013 dále vyplývá, že čistá mzda dlužnice činila za měsíc březen 2013 8.129 Kč, za měsíc duben 2013 8.516 Kč a za měsíc květen 2013 8.903 Kč, s tím, že dlužnici je dále vypláceno daňové zvýhodnění na dítě ve výši 3.351 Kč měsíčně.

Z darovací smlouvy, předložené v odvolacím řízení, vyplývá, že tato smlouva byla uzavřena mezi dlužnicí a Danielou anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Orlicí, Pivovarská 43, která se zavázala platit dlužnici, jako obdarované, každý měsíc od schválení osobního bankrotu dlužnice částku 6.000 Kč po dobu pěti let. Smlouva je opatřena úředně ověřenými podpisy dlužnice a Daniely Tošovské.

Na základě údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna platit.

Je třeba uvést, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ platí, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 395 IZ představuje základní podmínku oddlužení, kromě požadavku dlužníkova poctivého záměru, požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením, je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ, a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že z příjmů dlužnice, jehož dosahuje, nelze podle shora vyložených pravidel měsíčně srážet žádnou částku na úhradu splátek pro oddlužení splátkovým kalendářem (§ 398 odst. 3 IZ, § 276 a násl. o.s.ř.).

V tomto směru přitom vycházel odvolací soud z výše průměrného čistého měsíčního příjmu 8.516 Kč (průměrný čistý měsíční příjem dlužnice za období od března do května 2013), neboť pokud se týká tzv. daňového bonusu, ten do příjmů, z nichž je třeba vycházet, nepatří (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.9.2012, č.j. KSOS 39 INS 9786/2012, 3 VSOL 484/2012-A-11).

Nicméně v průběhu odvolacího řízení dlužnice předložila darovací smlouvu, jejímž předmětem je pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 6.000 Kč. Darovací smlouva, dlužnicí předložená, má přitom všechny náležitosti tohoto typu právního úkonu podle ustanovení § 628 občanského zákoníku, je řádně podepsána dárkyní a obdarovanou, a vyplývá z ní zcela určitý závazek dárkyně poskytnout obdarované opakované peněžité plnění. Z tohoto peněžitého plnění ve výši 6.000 Kč měsíčně, poskytovaného dárkyni po dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem, což představuje za pět let částku 360.000 Kč, by dlužnice i po odečtení nároků insolvenčního správce byla schopna uhradit svým nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši.

Za tohoto stavu je proto závěr soudu prvního stupně, že se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice nesprávný, a požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodný.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu