3 VSOL 867/2012-A-9
KSBR 45 INS 21770/2012 3 VSOL 867/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Rudimov 96, PSČ 763 21, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.9.2012 č.j. KSBR 45 INS 21770/2012-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že dlužník se návrhem na povolení oddlužení podaným současně s insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. Soud prvního stupně uvedl, že celkové závazky dlužníka činí 1.111.076 Kč a jeho čistý měsíční příjem činí 16.000 Kč, přičemž rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14.6.2011, č.j. 43Nc 44/2011-28, má dlužník stanovenu vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem v částce 4.300 Kč měsíčně. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, § 395 odst. 1, písm. a) a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel, že v posuzovaném případě činí 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů částku 333.323 Kč, což by dlužník nebyl schopen při výši měsíčních splátek stanovených pro oddlužení a při zohlednění odměny a hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.080 Kč měsíčně uhradit. Soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu s tím, že bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě je záloha na náklady insolvenčního řízení nutná k dalšímu vedení řízení, neboť jako způsob řešení úpadku dlužníku nelze povolit oddlužení (ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona) a jako pravděpodobné se tedy jeví prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Soud prvního stupně konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že by dlužník vlastnil jakékoliv finanční prostředky v hotovosti, které by k úhradě nákladů insolvenčního řízení postačovaly.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení. Dlužník namítal, že soud prvního stupně při svých výpočtech nezohlednil, že hypoteční úvěr ve výši 600.000 Kč byl poskytnut nejen dlužníkovi, ale i jeho bývalé manželce Janě anonymizovano a že tento úvěr je zajištěn zástavním právem na nemovitostech nacházejících se v katastrálním území Rudimov zapsaných na LV č. 460. Dlužník tvrdil, že zástavní věřitelé se Hypoteční bance zavázali tento úvěr v plné výši zaplatit, takže v rámci insolvenčního řízení tato pohledávka nebude předmětem oddlužení. Dlužník argumentoval tím, že nezajištění věřitelé budou uspokojeni v zákonem stanovené výši, a to včetně nároků na odměnu insolvenčního správce a proto není třeba hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši. Dlužník dále uvedl, že s ohledem na svou finanční situaci není schopen zajistit finanční prostředky pro zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a poukazoval na skutečnost, že v běžném soudním řízení byl osvobozen od soudního poplatku. Žádal, nebudou-li jeho námitky shledány důvodnými, aby byl od placení zálohy na náklady insolvenčního řízení osvobozen, neboť to odůvodňuje jeho sociální situace a nejedná se o zřejmě svévolné uplatňování práva. Dlužník uvedl, že se snaží řešit svoji bezvýchodnou situaci.

K odvolání dlužník připojil zástavní smlouvu k nemovitostem ze dne 31.7.2006 uzavřenou mezi Hypoteční bankou, a.s., jako zástavním věřitelem, Lubomírem anonymizovano a Marií anonymizovano jako zástavci a dlužníkem a Janou anonymizovano jako dlužníky, z níž se podává, že účastníci smlouvy zřídili k zajištění pohledávky zástavního věřitele za dlužníky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené dne 31.7.2006 pod reg. číslem 3700/138614-01/06/01-001/00-R zástavní právo k nemovitostem. Předmětem zástavy byly nemovitosti nacházející se v obci a katastrálním území Rudimov včetně všech součástí a příslušenství, a to rodinný dům č.p. 96 na pozemku parc. č. 175 včetně tohoto pozemku a pozemkové parcely č. 1900/4, č. 1900/5.

K odvolání dlužník dále připojil výpis z katastru nemovitostí ze dne 27.7.2011 týkající se LV č. 160 pro obec a katastrální území Rudimov, z něhož se podává, že shora označené nemovitosti (k nimž má spoluvlastnické právo Lubomír anonymizovano , anonymizovano a Marie anonymizovano , nar. 26.8.1929) jsou zatíženy zástavním právem smluvním pro pohledávku ve výši 600.000 Kč s příslušenstvím ve prospěch Hypoteční banky, a.s., na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31.7.2006.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (212, 212a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 5.9.2012 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu tvrdil, že má devět peněžitých závazků, které není schopen již od července 2011 splácet. Dlužník uvedl, že dále platí výživné pro nezletilé děti ve výši 4.300 Kč měsíčně s tím, že do července 2012 mu se splácením pomáhali rodiče, kteří již také nemají finanční prostředky. Dlužník tvrdil, že v červenci a v srpnu 2012 neuhradil ničeho. Kromě toho dluží peníze rodičům za to, co za něj plnili. Dlužník uvedl, že jeho příjem činí 16.000 Kč měsíčně a že má dvě vyživovací povinnosti. Jako svůj majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, uvedl osobním automobil Opel Vectra 1,6 v pořizovací ceně 100.000 Kč. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužník popsal devět závazků vůči šesti věřitelům uvedením výše závazku a důvodu vzniku, mezi závazky je uveden mimo jiné závazek vůči Hypoteční bance, a.s., z titulu smlouvy o úvěru č. 3700/138614-01/06/01-001/00/R ve výši 508.000 Kč. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužník uvedl výživné v částce 4.300 Kč na základě rozsudku Okresního soudu ve Zlíně, č.j. 43Nc 44/2011. K návrhu dlužník připojil seznam majetku, v němž prohlásil, že je správný a úplný a jež opatřil svým podpisem, v němž jako jediný majetek uvedl osobním automobil Opel Vectra 1,6. K návrhu dlužník dále připojil seznamu závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž popsal deset závazků vůči osmi věřitelům s tím, že vyjma závazku týkajícího se výživného nejsou závazky dosud vykonatelné, avšak jsou po splatnosti, přičemž splátky nejsou hrazeny od měsíce července 2012. Mezi závazky je opět uveden závazek z titulu hypotečního úvěru vůči Hypoteční bance, a.s., ve výši 508.000 Kč. Dlužník k návrhu připojil potvrzení Petra Paseka ze dne 23.8.2012 o výši průměrného měsíčního výdělku, z něhož se podává, že průměrný čistý měsíční výdělek dlužníka za dobu od května do července 2012 činil 16.000 Kč. Dlužník k návrhu dále připojil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14.6.2011, č.j. 43Nc 44/2011-28, z něhož se podává, že dlužník má určeno výživné pro dvě dosud nezletilé děti celkem ve výši 4.300 Kč měsíčně. Z hypoteční smlouvy ze dne 31.7.2006 připojené dlužníkem k návrhu se podává, že byla uzavřena mezi Hypoteční bankou, a.s., jako věřitelem a dlužníkem a Janou anonymizovano jako dlužníky s tím, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 600.000 Kč, smlouva byla uzavřena pod číslem 3700/138614-01/06/01-001/00/R.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu závazků lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po splatnosti, neboť splátky na úhradu těchto závazků nejsou hrazeny od července 2012.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužník doložil potvrzení o výši svého průměrného čistého měsíčního výdělku za období květen až červenec 2012, podle něhož činí průměrná čistá měsíční mzda dlužníka za toto období 16.000 Kč. Dlužník má dvě vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem určené rozhodnutím soudu celkem ve výši 4.300 Kč měsíčně.

Soud prvního stupně při hodnocení, zda je dlužník schopen splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, vycházel z výše závazků 1.111.076 Kč, ačkoliv měl správně vycházet z výše nezajištěných závazků 607.377,35 Kč, tedy z celkové výše závazků tvrzených dlužníkem po odečtení zajištěného závazku věřitele Hypoteční banka, a.s., ve výši 508.000 Kč, neboť z úvěrové smlouvy ze dne 31.7.2006, reg. č. 3700/138614-01/06/01-001/00/R, ve spojení se zástavní smlouvou k nemovitostem ze dne 31.7.2006, reg. č. 3700/138614-01/06/01-002/00/R, vyplývá, že tento závazek je zajištěný a při posuzování podmínky stanovené v § 395 odst. 1, písm. b) IZ se k němu tedy nepřihlíží. Soud prvního stupně naopak správně vyházel z výše průměrného čistého měsíčního příjmu dlužníka 16.000 Kč a ze skutečnosti, že má vyživovací povinnost stanovenou rozhodnutím soudu ve výši 4.300 Kč měsíčně.

Při výpočtu základní částky odvolací soud vycházel z životního minima stanoveného nařízením vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7.12.2011. Po odečtení nesrazitelné částky na dlužníka ve výši 5.842 Kč činí mzda, ze které lze celkem provádět srážky, 10.158 Kč a část mzdy, ze které lze srazit dvě třetiny, činí částku 8.760 Kč. Z uvedeného vyplývá, že ze mzdy lze dlužníku pro účely oddlužení celkem srazit částku 7.238 Kč. Po zohlednění výživného stanoveného rozhodnutím soudu ve výši 4.300 Kč měsíčně činí celkové měsíční splátky z příjmu dlužníka 2.938 Kč, což činí za pět částku 176.280 Kč. Tato částka představuje 29,02 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále je třeba vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty o částku 1.080 Kč měsíčně), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 insolvenčního zákona. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužníka částku 607.377,35 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 122.280 Kč, což představuje 20,13 % jejich pohledávek a je-li správce plátcem DPH, částku 111.480 Kč, což představuje 18,35 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužník není schopen splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužník nenavrhl, přičemž způsob řešení jeho úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

K žádosti dlužníka o osvobození od placení zálohy je třeba uvést, že takový institut insolvenční zákon nezná. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, ale jedná se o samostatný institut upravený ustanovením § 108 IZ, na nějž ustanovení § 138 o. s. ř. o osvobození od soudního poplatku nelze aplikovat.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu