3 VSOL 864/2015-A-15
KSOL 10 INS 6866/2015 3 VSOL 864/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivana Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Jozefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Měrovice nad Hanou 158, PSČ 752 01, identifikační číslo osoby: 49522311 a b) Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem Měrovice nad Hanou 158, PSČ 752 01, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 29.6.2015, č.j. KSOL 10 INS 6866/2015-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 17. 3. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení. Z insolvenčního návrhu bylo zjištěno, že dlužník Jozef Sendrei je osobou samostatně výdělečně činnou. V návrhu v bodě 07 dlužníci uvedli, že dlužník má závazky z podnikání vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, jedná se o závazek nezajištěný, a dále závazek z podnikání vůči věřiteli Finanční úřad v Přerově, tento závazek je zajištěný. Dále uvedli, že pokud se týká závazků z podnikání, nemají žádnou konkrétní informaci, z níž by se dalo usuzovat, že tyto závazky jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení, tyto informace se snažili získat-podle svého tvrzení-ale nebyly jim sděleny. Pokud se týká závazku vůči věřiteli Finanční úřad v Přerově, jedná se o závazek zajištěný, tedy tento závazek řešení úpadku dlužníků oddlužením nebrání. Ve vztahu k závazku vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky dlužníci neuvedli skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že tento závazek řešení úpadku dlužníků nebrání, na výzvu soudu v usnesení ze dne 13. 4. 2015 (k doložení skutečností, že tento závazek, vzniklý v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka řešení úpadku dlužníků oddlužením nebrání) dlužníci nereagovali, dne 2. 6. 2015 však bylo soudu doručeno podání věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, v němž tento věřitel sdělil, že s řešením úpadku dlužníků oddlužením nesouhlasí. Poté, co soud prvního stupně dále citoval ustanovení § 389 odst. 1 a odst. 2 a ustanovení § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), dovodil, že závazek dlužníka Jozefa anonymizovano vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR brání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, a uzavřel, že návrh na povolení oddlužení by bylo nutno jako návrh podaný někým, kdo k tomu není oprávněn, odmítnout, a prohlásit konkurs na majetek dlužníka. Jak soud prvního stupně dále uvedl, není možno řešit oddlužením ani úpadek dlužníka č. 2 (správně dlužnice b/), neboť manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka, a proto je stižen vadou celý návrh na povolení oddlužení . Jediným v úvahu připadajícím způsobem řešení úpadku dlužníků je konkurs. Za tohoto stavu pak s odkazem na ustanovení § 108 IZ soud prvního stupně-jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává-dále uzavřel, že je nezbytné uložit dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. V této souvislosti uvedl, že s ohledem na majetek dlužníků a výši postižitelných příjmů existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení, zaplacená záloha umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníků, respektive v případě neexistence takového majetku, k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce, která činí v případě konkursu minimálně 45.000 Kč podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Odvolatelé především namítají, že nebyli předvoláni k soudu. Dále poukazují na to, že zaplatili 40.000 Kč společnosti ABIVIA, přičemž jim bylo řečeno, že insolvenčnímu soudu již nic platit nebudou (to jim sdělila pracovnice společnosti paní Hájková a její společník). Dále poukázali na to, že část majetku, který je na Mělníku -jedná se o zděné kůlny a pozemek-se mohou prodat a zaplatit část dluhu. Namítli, že žádali Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, aby jim povolila splátkový kalendář , na což nereagovala. V doplněném odvolání odvolatelé žádají, aby byla k jednání předvolána paní Hájková, s tím, aby vysvětlila, kam peníze dala a na co je použila .

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, došlým soudu dne 17. 3. 2015, se dlužníci domáhají zjištění úpadku a povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedli, že dlužník Jozef Sendrei je osobou podnikající, živnostenské oprávnění má však od 26. 2. 2015 pozastaveno. Žádný příjem z tohoto podnikání nemá. Z podnikání pocházejí jeho závazky vůči věřitelům Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky-jedná se o nezajištěný závazek celkem ve výši 142.012 Kč, a Finančnímu úřadu v Přerově-jedná se o závazek zajištěný. Dlužník má příjem ve formě příspěvku na péči ve výši 4.000 Kč měsíčně a na základě smlouvy o důchodu ze dne 26. 2. 2015 bude mít další příjem ve výši 4.000 Kč měsíčně. Dlužnice Zuzana anonymizovano má příjem ve formě starobního důchodu ve výši 4.056 Kč měsíčně. Závazky dlužníků ve společném jmění manželů představují celkem 2.027.016 Kč, závazky nezajištěné z toho představují částku 452.453 Kč, závazky zajištěné jsou ve výši 1.574.563 Kč. Dlužníci mají celkem 24 závazků vůči 19 věřitelům, tyto peněžité závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužníci jsou v platební neschopnosti. K návrhu dlužníci připojili, mimo jiné, seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků dlužníci specifikovali jednotlivé závazky označením svých věřitelů, dále uvedli údaj ohledně druhu závazků, údaj o tom, zda se jedná o závazek zajištěný či nezajištěný, s tím, že u zajištěných závazků pak označili předmět zajištění (odkazem na příslušný LV) uvedli údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků, u závazků vykonatelných dále uvedli příslušné rozhodnutí, a uvedli údaj o tom, že závazky nepopírají co do důvodu a výše. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužníci vlastní movité věci-věci osobní potřeby v pořizovací ceně 3.000 Kč, a dále jsou vlastníky-majetek ve společném jmění manželů-nemovitostí v katastrálním území Mělník (nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na LV č. 7632), a nemovitostí v katastrálním území Měrovice nad Hanou (nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov na LV č. 4). K odhadované ceně nemovitostí v katastrálním území Mělník uvedli dlužníci částku 100.000 Kč, k odhadované ceně nemovitostí v katastrálním území Měrovice nad Hanou (budova a parcely) uvedli částku celkem ve výši 400.000 Kč. Podle údajů, uvedených v seznamu zaměstnanců, nemají dlužníci žádné zaměstnance. Usnesením ze dne 13. 4. 2015, č. j. KSOL 10 INS 6866/2015-A-4 vyzval soud dlužníky, aby ve stanovené lhůtě doložili soudu, že závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna, který vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, nebrání řešení úpadku dlužníků oddlužením. Na tuto výzvu dlužníci nereagovali. Dne 2. 6. 2015 došlo soudu na vědomí sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, adresované dlužníkovi Jozefu anonymizovano (sdělení ze dne 1. 6. 2015) o tom, že s řešením úpadku dlužníka oddlužením nesouhlasí, s tím, že v tomto podání současně upozorňuje na to, že v insolvenčním návrhu je uváděn nezajištěný vykonatelný závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 142.012 Kč, ke dni 29. 5. 2015 však představuje nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění, včetně penále, částku 453.333 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužníky v návrhu a jeho přílohách (seznamu závazků) lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, neboť mají více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nejsou schopni plnit, neboť, jak vyplývá z údajů o datu splatnosti jednotlivých závazků uvedených v seznamu závazků, tyto neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (srov. § 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkům nebude povoleno oddlužení, jak navrhují. Nutno přitom vycházet z toho, že v případě společného návrhu manželů na povolení oddlužení podle § 394a odst. 3 IZ mají manželé po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků, a považují se za jednoho dlužníka.

Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu-nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že dlužník má, jako v této věci (což odvolatelé ani nezpochybňovali) dluhy z podnikání. I když s účinností od 1. 1. 2014 insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem, případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání, musí zde být splněny podmínky uvedené v ustanovení § 389 odst. 2 IZ. Pokud tedy dlužník-fyzická osoba má závazky z podnikání, pak s jeho oddlužením musí souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku, pocházející z podnikání dlužníka, jde. Souhlasu pak není třeba pouze tehdy, jde-li sice o věřitele, který má vůči dlužníkovi pohledávku, pocházející z podnikatelské činnosti dlužníka, tato jeho pohledávka je však zajištěna, nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ).

V přezkoumávané věci dlužníci v podaném návrhu jako své závazky z podnikání označili závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a vůči věřiteli označenému jako Finanční úřad v Přerově . Pokud se pak týká tvrzení ohledně skutečností, z nichž by bylo možno usuzovat, že se přitom jedná o závazky, které řešení úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a), písm. b) nebo písm. c) IZ nebrání, dlužníci uplatnili pouze tvrzení, že závazek vůči věřiteli Finanční úřad v Přerově je závazkem zajištěným. V průběhu insolvenčního řízení další věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (vůči němuž mají dlužníci závazek nezajištěný) sám zaslal soudu prvního stupně na vědomí sdělení, adresované dlužníkovi Jozefu anonymizovano , v němž vyslovil s řešením úpadku dlužníků oddlužením nesouhlas.

Za tohoto stavu soud prvního stupně správně dovodil, že se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení, jako návrhu podaného osobami, které k tomu nejsou oprávněny (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na jejich majetek (§ 396 IZ).

Soud prvního stupně pak správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty, sloužila by záloha k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužníci jejich úhradě prostředky nemají, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Námitky odvolatelů, jimiž se brání uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nejsou důvodné.

Pokud odvolatelé namítají, že zaplatili částku 45.000 Kč společnosti ABIVIA , a že jim bylo pracovnicí této společnosti sděleno, že již nebudou platit nic insolvenčnímu soudu , není především zřejmé, z jakých důvodů částku ve výši 45.000 Kč označené společnosti zaplatili, lze se pouze domnívat, že tak učinili v souvislosti s tím, že využili služeb této společnosti k sepisu insolvenčního návrhu spojeného se společným návrhem manželů na povolení oddlužení. Nutno ovšem zdůraznit, že je pouze věcí dlužníků, pokud si před zahájením insolvenčního řízení případně nechali zpracovat insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení a v souvislosti s tím si nechali poskytovat (a to vše zřejmě za úplatu) neúplné, nepřesné a nesprávné rady o povinnostech, které nejenom v oddlužení, ale obecně v insolvenčním řízení dlužníci mají, od osob, které je v insolvenčním řízení (v žádné jeho fázi) nezastupují.

Neobstojí ani námitky odvolatelů, v nichž poukazují na to, že jsou vlastníky nemovitostí.

Je skutečností, že ve společném jmění manželů jsou nemovitosti-respektive podíl v rozsahu id. 1/2-stavba v katastrálním území Mělník, zapsaná na LV č. 7632 na parc. č. 3346 (zapsané na LV č. 8266), a dále nemovitosti, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov na LV č. 4-pozemek parc. č. 227, jehož součástí je stavba č.p. 158, rodinný dům v katastrálním území Měrovice nad Hanou, jak však vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. 7632 a LV č. 4, jak nemovitosti ve společném jmění manželů v katastrálním území Mělník, tak i nemovitosti ve společném jmění manželů v katastrálním území Měrovice nad Hanou jsou předmětem zajištění závazků dlužníků. Výtěžek ze zpeněžení uvedených nemovitostí tedy bude použit primárně k úhradě pohledávek těchto zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním nemovitostí a odměny insolvenčního správce, související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Výtěžku zpeněžení věcí, sloužících k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou, mezi něž náklady insolvenčního řízení patří, teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. V této fázi řízení přitom nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí (jejichž odhadovanou cenu uvedli dlužníci, pokud se týká nemovitosti v katastrálním území Mělník, ve výši 100.000 Kč, pokud se týká nemovitostí v katastrálním území Měrovice nad Hanou, ve výši celkem 400.000 Kč) bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek, či zda případně bude postačovat také k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora vyloženo, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci dále náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani odvolateli namítaná skutečnost, že nemají dostatek finančních prostředků k její úhradě. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, dlužníky, jako insolvenční navrhovatele, proto nelze od povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 16. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu