3 VSOL 863/2012-A-12
KSOL 16 INS 11547/2012 3 VSOL 863/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Sylvy anonymizovano , anonymizovano , bytem v Dlouhé Loučce, Újezdská 330, PSČ 783 86, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 3.9.2012 č.j. KSOL 16 INS 11547/2012-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně blíže specifikovaný ve výroku napadeného usnesení. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že zákon rozlišuje dva způsoby řešení úpadku oddlužením, a to oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že dlužnice vlastní jednu polovinu rodinného domu včetně pozemku pod domem a zahrady, obvyklá cena těchto nemovitostí činí dle znaleckého posudku 800.000 Kč. Nemovitosti jsou však zajištěny zástavním právem ve prospěch zajištěného věřitele s pohledávkou ve výši 365.517 Kč. Zajištěný věřitel by byl tedy uspokojen z výtěžku zpeněžení majetku dlužnice na předmětných nemovitostech a nezajištěným věřitelům by se v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nedostalo ničeho; z toho důvodu nelze proto úpadek dlužnice řešit zpeněžením majetkové podstaty. Do úvahy nepřichází ani oddlužení plněním splátkového kalendáře, protože dlužnice, ačkoliv k tomu byla usnesením soudu ze dne 15.6.2012 vyzvána, nedoložila existenci jakéhokoliv svého příjmu do budoucna. Nedoložila tedy existenci finančních prostředků, ze kterých by bylo možno hradit dluhy jejím věřitelům prostřednictvím oddlužení plněním splátkového kalendáře. Nezajištěným věřitelům dlužnice by se tak při oddlužení plněním splátkového kalendáře nedostalo ničeho. Povolení oddlužení v současné době není tedy možné, protože nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek. Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice je proto prohlášení konkursu. Pokud bude dlužnice trvat na insolvenčním návrhu i za cenu prohlášení konkursu, bude nezbytné, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení. Výši zálohy soud stanovil s přihlédnutím k ustanovení § 38 insolvenčního zákona a ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru, když je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč, přičemž účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od počátku insolvenčního řízení a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Osvobození od platby, respektive snížení soudem vyměřené zálohy není možné, protože nejde o platbu soudního poplatku.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvedla, že nemá k dispozici finanční rezervu, ze které by mohla zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Uvedla, že k prvnímu listopadu nastupuje do trvalého pracovního poměru u společnosti Petr Horák jako provozní vedoucí restaurace v Dlouhé Loučce. Listiny dokládající pracovní poměr doloží, jakmile je bude mít k dispozici.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno na základě návrhu dlužnice, která podala u Krajského soudu v Ostravě dne 14.5.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, přičemž ve skutkových tvrzeních osvědčujících její úpadek uvedla, že má v současné době čtyři věřitele a čtyři závazky, z toho je jeden závazek zajištěný zástavním právem smluvním. Tří ze čtyř závazků jsou více než 30 dnů po splatnosti, její příjmy nestačí na pokrytí všech závazků u věřitelů, není schopna závazky hradit v plné výši, včas a řádně. Ze seznamu závazků, který dlužnice opatřila podepsaným prohlášením o tom, že seznam závazků je úplný a správný vyplývá, že dlužnice má závazek vůči věřiteli Jednota spotřební družstvo v Zábřehu ve výši 81.942 Kč, tento závazek je splatný 24.10.2011, tedy 198 dnů po splatnosti. Dále má závazek vůči věřiteli SMART Capital, a.s., výše závazku vůči tomuto věřiteli představuje 6.250 Kč, ve vztahu k tomuto závazku dlužnice tvrdí, že je řádně hrazen v měsíčních splátkách. Dále má závazek vůči věřiteli ESSOX s.r.o., jedná se o závazek vykonatelný, výše závazku je 20.000 Kč, poslední úhrada byla provedena 11.7.2011, závazek je 303 dnů po splatnosti a měsíční srážky ze mzdy nejsou v rámci exekučního řízení prováděny a posledním závazkem je závazek vůči Českomoravské stavební spořitelně, a.s. Praha ve výši 365.517 Kč, splatný 24.6.2011, tedy 319 dnů po splatnosti. V návrhu na povolení oddlužení pak dlužnice dále uvedla, že má zákonnou vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dětem a je zaměstnána u společnosti ATRO Rýmařov a v současné době její měsíční příjem je 13.161 Kč, z čehož tedy usuzuje, že by byla schopna po dobu pěti let splácet svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. V kolonkách 12 a 13 návrhu na povolení oddlužení dlužnice pak uvedla, že vlastní spotřební věci, v současné době již nepatrné hodnoty a dále, že vlastní osobní automobil Mercedes, rok výroby 1998 u kterého neuvedla dlužnice jeho současnou hodnotu. Ohledně nemovitostí pak uvedla, že nemovitosti, které vlastní, jsou předmětem zajištění jejího závazku, jedná se o spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 stavby, parc. č. 322 zapsané na LV č. 352 pro katastrální území Město a spoluvlastnický podíl 1/2 parc. č. 322 zapsané na LV č. 360 pro katastrální území Horní Město. Vzhledem k tomu, že dlužnice doložila pracovní smlouvu uzavřenou se svým zaměstnavatelem ATRO Rýmařov na dobu určitou do 15.5.2012, soud prvního stupně usnesením ze dne 15.6.2012 č.j. KSOL 16 INS 11547/2012-A-4 vyzval dlužnici, nechť doloží, jakým způsobem má do budoucna zajištěn příjem. Na tuto výzvu reagovala dlužnice přípisem ze dne 28.6.2012 v němž soudu mimo jiné sdělila, že k 1.8.2012 nastupuje do zaměstnání na trvalý pracovní poměr u společnosti ATRO Rýmařov s předpokládaným měsíčním příjmem 12.000 Kč a že listinu dokládající vznik pracovního poměru a výši příjmu doloží soudu v nejbližší době. Do doby vydání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně dlužnice žádné listiny ohledně svého pracovního poměru nedoložila.

Podle § ustanovení 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu a připojeném seznamu závazků lze předběžně uzavřít, že dlužnice se skutečně nachází v úpadku, protože má závazky vůči třem věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po splatnosti a které dlužnice s ohledem na nedostatek svých finančních prostředků neplatí více jak tři měsíce po jejich splatnosti.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z toho důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sraženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí 2/3, 1/3 zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že oddlužení plněním splátkového kalendáře v případě dlužnice nepřichází do úvahy, protože dlužnice nedoložila existenci pracovního poměru a tudíž existenci jakýchkoliv příjmů, které by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře mohly být použity na splátky nezajištěným věřitelům. Nutno zdůraznit, že byť dlužnice v podaném odvolání tvrdila, že k 1. listopadu nastupuje do trvalého pracovního poměru, k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu, žádné listiny potvrzující existenci pracovního poměru a existenci jakéhokoliv příjmu nedoložila. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že v případě dlužnice nepřichází do úvahy ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužnice sice je spoluvlastnicí nemovitého majetku, nemovitosti jsou však zajištěny zástavním právem ve prospěch zajištěného věřitele. Zajištěný věřitel by byl tedy uspokojen z výtěžku zpeněžení podílu dlužnice na předmětných nemovitostech a nezajištěným věřitelům by se v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ničeho nedostalo. Pokud jde o movitý majetek dlužnice jedná se pouze o movitý majetek nepatrné hodnoty, který by na oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepostačoval.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, popřípadě jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha jako záruka úhradu odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti, náhrada i jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu