3 VSOL 86/2012-B-37
KSOS 33 INS 8853/2009 3 VSOL 86/2012-B-37

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Iliase anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná-Ráj, Pokrok 1077/10, PSČ 734 01, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.1.2012, č.j. KSOS 33 INS 8853/2011-2009-B-29

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zrušil schválené oddlužení dlužníka Iliase anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (výrok II.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok III.) a vyslovil, že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku nastávají účinky prohlášení nepatrného konkursu (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že poté, co bylo dlužníkovi schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře usnesením ze dne 24.2.2010, č.j. KSOS 33 INS 8853/2009-B-10, insolvenční správce dne 21.12.2011 soudu sdělil, že dlužník byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin úvěrového podvodu podle ustanovení § 250b odst. 1, odst. 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb.,

účinného do 31.12.2009, a za toto jednání mu byl uložen podmíněný trest ve výši jednoho roku s podmíněným odkladem na dobu dvou let. Současně mu byla s další obžalovanou uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené společnosti náhradu škody ve výši 399.237,-Kč. Soud prvního stupně dovodil, že pravomocné odsouzení pro úvěrový podvod je důvodem pro nepovolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) ve vztahu k ustanovení § 395 odst. 3, písm. b) insolvenčního zákona, respektive pro jeho neschválení podle ustanovení § 403 insolvenčního zákona. Z tohoto důvodu je vyloučeno, aby insolvenční soud rozhodl o osvobození dlužníka od placení pohledávek podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona vzhledem k podvodnému jednání dlužníka podle ustanovení § 417 odst. 1 insolvenčního zákona. Podle soudu prvního stupně vzhledem k tomu, že uvedená skutečnost je známa, je pokračování oddlužení nedůvodné, proto podle ustanovení § 418 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o jeho zrušení a o prohlášení konkursu. Protože dlužník je fyzickou osobou, která není podnikatelem, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 314 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že v době, kdy začal mít potíže s placením svých závazků, snažil se najít řešení, přičemž po několika pokusech v bankách o umožnění zkonsolidování úvěrů obdržel kontakt od známé na osobu, která mu údajně mohla v této záležitosti pomoci. Kontaktoval ji a ona jej po vysvětlení, o co se jedná, ujistila, že řešení je možné, zřídila úvěr a on byl v domnění, že je vše tak, jak má být. Tato osoba jej však svým podvodným jednáním uvrhla do neřešitelné situace, v níž se i on dopustil něčeho, co by nikdy neudělal. Žádal o přehodnocení celé situace s tím, aby mu bylo umožněno nadále pokračovat v oddlužení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 8.1.2010, č.j. KSOS 33 INS 8853/2009-A-7 zjistil úpadek dlužníka Iliase anonymizovano , insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Zdeňku Novákovou, Moravská Ostrava, Masná 10, a povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 23.2.2010, č.j. KSOS 33 INS 8853/2009-B-10 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od března 2010 do února 2015, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů. Ve zprávě insolvenčního správce o plnění oddlužení, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 21.12.2011, sdělil insolvenční správce-mimo jiné-že mu byl předložen rozsudek Okresního soudu Karviná, pobočka v Havířově ze dne 28.4.2011, č.j. 105T11/2011-403, který nabyl právní moci dne 9.6.2011, podle kterého byl insolvenční dlužník odsouzen pro trestný čin podle § 250b odst. 1, odst. 3 trestního zákona. Vzhledem k těmto okolnostem navrhl insolvenční správce předvolání insolvenčního dlužníka soudem za účelem posouzení jednak jeho žádosti o snížení srážek z příjmu a dále posouzení toho, zda insolvenční dlužník nadále splňuje podmínky schváleného oddlužení. Na tomto základě, aniž bylo nařízeno jednání, rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ platí, že insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a nebo d) to navrhne dlužník (odstavec 1). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolal dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odstavce 3).

Je třeba uvést, že trpí-li rozhodnutí soudu prvního stupně některou ze zmatečností, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2, písm. a) a písm. b) nebo odst. 3 o.s.ř., je odvolací soud povinen k této vadě vždy (i když nebyla v odvolání uplatněna) přihlédnout, aniž by se zabýval také tím, jaký měla (mohla mít) vliv na věcnou správnost rozhodnutí. Jde o tak zásadní vady, že rozhodnutí soudu prvního stupně, které je jimi postiženo, nemůže obstát. Tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. pak je vada spočívající v tom, že účastníkovi řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat pře soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím. O vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, to je v činnosti, která vydání konečného rozhodnutí předchází. Tak tomu je zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod číslem 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.4.2011, sp. zn. 20 Cdo 1822/2009, jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Ze shora citovaného ustanovení § 418 odst. 3 IZ vyplývá, že o zrušení schváleného oddlužení může insolvenční soud rozhodnout poté, co ve věci nařídí jednání a zajistí možnost, aby se všechny dotčené subjekty k důvodům, pro které je o zrušení schváleného oddlužení uvažováno, vyjádří.

Jestliže tudíž v přezkoumávané věci soud prvního stupně rozhodl o zrušení schváleného oddlužení bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, zatížil řízení vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.

Vzhledem k tomu, že, jak shora vyloženo, tzv. zmatečnostní vada podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud, aniž přezkoumával správnost závěrů soudu prvního stupně o splnění předpokladu pro zrušení schváleného oddlužení, postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu