3 VSOL 857/2015-A-21
KSBR 47 INS 12565/2015 3 VSOL 857/2015-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně -Kohoutovicích, Jírovcová 539/1, PSČ 623 00, identifikační číslo osoby: 65863976, o insolvenčním návrhu navrhovatele Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Zeiberlichova 13a, PSČ 644 00, zastoupeného Mgr. Michaelou Kubíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bohunická 517/55, PSČ 619 00, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.6.2015, č.j. KSBR 47 INS 12565/2015-A-12,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh ze dne 15.5.2015 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že z insolvenčního návrhu věřitele-navrhovatele vyplývá, že věřitel podal vůči dlužníku opětovně insolvenční návrh pro tutéž pohledávku, vzniklou na základě smlouvy o půjčce ze dne 29.1.2013 v celkové výši 600.000 Kč, včetně smluvní pokuty dříve než po uplynutí zákonem stanovených šesti měsíců. První insolvenční návrh věřitele-navrhovatele byl podán vůči dlužníku dne 4.3.2015 a druhý insolvenční návrh vůči dlužníku byl podán věřitelem-navrhovatelem pro stejnou pohledávku dne 15.5.2015. Soud posoudil insolvenční návrh dlužníka jako zjevně bezdůvodný, když dle ustanovení § 129 odst. 2 insolvenčního zákona v případě zpětvzetí insolvenčního návrhu může věřitel nebo jeho právní nástupce podat návrh pro tutéž pohledávku až po šesti měsících ode dne jeho zpětvzetí. Účelem tohoto ustanovení je zabránit opakovanému podávání insolvenčního návrhu, které se tímto nesmí stát jen jistou formou nátlaku na plnění ze strany dlužníka, což není smyslem insolvenčního řízení. Aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu je dokládána pohledávkou ve smyslu § 129 odst. 2, a proto insolvenční soud postupoval tak, že insolvenční návrh odmítl podle ustanovení § 128a odst. 2, písm. a) pro zjevnou bezdůvodnost a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí podal insolvenční navrhovatel včasné odvolání s odůvodněním, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdí, že první insolvenční návrh ze dne 4.3.2015 (sp.zn. KSBR 52 INS 5672/2015) byl dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítnut, a to z formálních důvodů, kdy navrhovatel neuvedl, že se domáhá zjištění úpadku, nýbrž prohlášení konkursu, což je až jeden ze způsobů řešení úpadku. Rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu, které nabylo právní moci dne 23.4.2015, nebrání tomu, aby uplatnil svá práva v insolvenčním řízení znovu. Tvrdí, že následné zpětvzetí insolvenčního návrhu bylo zcela irelevantní a insolvenční soud k němu vůbec nepřihlížel. Podle jeho názoru ustanovení § 129 odst. 2 insolvenčního zákona má zabránit, aby navrhovatel v rámci dispoziční zásady podával insolvenční návrhy, následně je do rozhodnutí o úpadku bral zpět a totožné návrhy podával ihned opětovně. Domnívá se, že o takový případ se nejedná, protože v dané věci rozhodl insolvenční soud v původním řízení o odmítnutí návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1, tedy pro jeho neurčitost, a v této věci neuplatnil své dispoziční právo vzít insolvenční návrh zpět. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele důvodné není.

V dané věci bylo zahájeno insolvenční řízení insolvenčním návrhem navrhovatele u Krajského soudu v Brně 15.5.2015, na základě kterého se insolvenční navrhovatel vůči dlužníku Miroslavu Nováčkovi domáhá toho, aby byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Tvrdí, že má vůči dlužníku pohledávku v celkové výši 600.000 Kč, kdy část této pohledávky ve výši 580.000 Kč vznikla na základě smlouvy o půjčce ze dne 29.1.2013 uzavřené mezi navrhovatelem jakožto věřitelem na straně jedné a dlužníkem jakožto dlužníkem na straně druhé. Na základě smlouvy převzal dlužník od věřitele částku ve výši 580.000 Kč, splatnost této pohledávky byla stranami sjednána na 31.5.2013. Zbývající část pohledávky ve výši 20.000 Kč je smluvní pokuta v případě prodlení se splněním peněžitého závazku ze smlouvy o půjčce, splatnost smluvní pokuty nastala na základě výzvy k úhradě dne 9.9.2013. Dlužník ve svém vyjádření k podanému insolvenčnímu návrhu poukázal na to, že se jedná o zjevně bezdůvodný návrh, jímž je sledováno poškození jeho osoby jako označeného dlužníka. Dlužník uvedl, že navrhovatel podal insolvenční návrh v téže věci dne 4.3.2015 a tento vzal následně v zákonné lhůtě dne 3.4.2015 zpět. Podle jeho názoru podle ustanovení § 129 odst. 2 insolvenčního zákona doposud neuplynula lhůta šesti měsíců k tomu, aby pro stejnou pohledávku mohl podat opětovný insolvenční návrh.

Z insolvenčního rejstříku, spisu vedeného pod sp.zn. KSBR 52 INS 5672/2015, vyplývá, že dne 4.3.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení stejným insolvenčním navrhovatelem vůči stejnému dlužníku, kdy insolvenční navrhovatel, stejně tak jako v tomto řízení, tvrdil, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku ve výši 600.000 Kč vzniklou co do částky 580.000 Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne 29.1.2013 s tím, že zbývající část pohledávky ve výši 20.000 Kč je smluvní pokuta. Dne 24.3.2015 rozhodl insolvenční soud o odmítnutí insolvenčního návrhu pro vadu spočívající v tom, že dle petitu se navrhovatel nedomáhá zjištění úpadku dlužníka, ale prohlášení konkursu . Ještě dříve, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, podáním z 31.3.2015, které bylo insolvenčnímu soudu doručeno 2.4.2015, vzal insolvenční navrhovatel insolvenční návrh zpět. Soud prvního stupně o tomto zpětvzetí insolvenčního návrhu nerozhodl. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu by mělo nabýt právní moci dne 23.4.2015.

Podle ustanovení § 128a odst. 1 IZ, insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán.

Podle ustanovení § 128a odst. 2 IZ, insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.

Podle ustanovení § 129 odst. 2 IZ, věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž pohledávku znovu podat až po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéž platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla.

Podle ustanovení § 130 odst. 1 IZ, je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že jsou dány důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu věřitele pro zjevnou bezdůvodnost. Insolvenční navrhovatel totiž podal insolvenční návrh vůči dlužníku pro stejnou pohledávku, pro kterou již jednou vůči dlužníku podal insolvenční návrh. Dříve podaný návrh vzal zpět a nyní podaný insolvenční návrh uplatnil u soudu dříve než po šesti měsících ode dne zpětvzetí prvního insolvenčního návrhu. Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp.zn. KSBR 52 INS 5672/2015 vyplynulo, že pro stejnou pohledávku jako pohledávku, kterou věřitel uplatňuje i v tomto insolvenčním řízení a kterou dokládá svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, bylo již jednou zahájeno insolvenční řízení, a to dne 4.3.2015. Poté, co bylo nepravomocně rozhodnuto o odmítnutí tohoto insolvenčního návrhu, učinil věřitel zpětvzetí návrhu. Odvolací soud nepřisvědčuje odvolateli, že zpětvzetí návrhu bylo irelevantní a insolvenční soud k němu neměl přihlížet. Zpětvzetí návrhu ze strany navrhovatele bylo doručeno insolvenčnímu soudu dne 2.4.2015, tedy v době, kdy navrhovateli běžela lhůta pro podání odvolání. Bylo namístě, aby insolvenční soud aplikoval ustanovení § 130 odst. 1 IZ a rozhodl o tomto zpětvzetí insolvenčního návrhu a současně o zrušení nepravomocně vydaného rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu. Pokud tak neučinil, podle názoru odvolacího soudu toto rozhodnutí nemohlo ani nabýt právní moci. Pokud bylo dne 15.5.2015 zahájeno insolvenční řízení pro stejnou pohledávku, jedná se o insolvenční návrh podaný v rozporu s ustanovením § 129 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně proto správně vyhodnotil opakovaný insolvenční návrh jako zjevně bezdůvodný, neboť aktivní věcná legitimace navrhovatele je dokládána pohledávkou podle ustanovení § 129 odst. 2 IZ, tedy pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, tak jak vyplývá z ustanovení § 128a odst. 2, písm. a) IZ.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. Navrhovatel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, dlužníku podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu