3 VSOL 856/2014-A-10
KSOS 37 INS 15527/2014 3 VSOL 856/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka KARTA SPORT, a.s., se sídlem v Českém Těšíně, Střelniční 252/6, identifikační číslo 25084291, o insolvenčním návrhu věřitele METALIRON s.r.o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo 26840596, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.6.2014, č.j. KSOS 37 INS 15527/2014-A-4,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele ze dne 30.5.2014 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh navrhovatele neobsahuje rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek. V návrhu navrhovatel označil další věřitele dlužníka, u žádné z pohledávek těchto dalších věřitelů však neuvedl právní důvod pohledávky a jak dlouho po splatnosti má být tato pohledávka, respektive kdy byla splatná. Dlužník uvedl pouze označení věřitelů, výši pohledávky a obecné tvrzení po splatnosti cca 1 rok a po splatnosti cca 4 měsíce . S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 soud prvního stupně uzavřel, že v insolvenčním návrhu věřitele absentují konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Soud dále uzavřel, že insolvenční navrhovatel ke svému návrhu nepřiložil listiny dokládající svou pohledávku, to je především smlouvu o půjčce, na kterou odkazuje. Soud dospěl k závěru, že věřitel neuvedl dostatečně určitě rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka a neosvědčil svou pohledávku za dlužníkem, přičemž se jedná o nedostatek, pro který nelze pokračovat v řízení. Postupoval proto podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh věřitele odmítl.

Proti tomuto usnesení bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění podal insolvenční navrhovatel odvolání.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící

úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Soud prvního stupně správně poukázal na toho, že k obsahovým náležitostem věřitelského insolvenčního návrhu se vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 21.12.2011, sen. značka 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 44/2012. V tomto rozhodnutí uzavřel, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

V přezkoumávané věci insolvenční navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu popsal existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku, když uvedl, že se jedná o pohledávku ze smlouvy o půjčce ve výši 550.000 Kč se splatností do 31.12.2013. Pokud jde o další věřitele dlužníka, insolvenční navrhovatel zcela přesně označil tyto věřitele uvedením jejich obchodní firmy, jejich sídla a identifikačního čísla; jedná se o věřitele CENTRUM Moravia Sever, spol. s r.o. a Credium. a.s. Ve vztahu k jejich pohledávkám vůči dlužníku uvedl pravděpodobné výše těchto pohledávek, a pokud jde o splatnost těchto pohledávek, tak v případě věřitele CENTRUM Moravia Sever, spol. s r.o. uvedl, že pohledávka je po splatnosti cca 1 rok a v případě věřitele Credium, a.s. uvedl, že pohledávka je po splatnosti cca 4 měsíce .

Takové údaje o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za nekonkrétní, neboť na základě takových nekonkrétních údajů není možné uzavřít, že u dlužníka jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) IZ, to je, že závazky dlužníka vůči více věřitelům jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě platnosti. Podle přesvědčení odvolacího soudu není třeba uvádět právní důvod pohledávek dalších označených věřitelů; údaje o splatnosti těchto pohledávek je však třeba uvést uvedením konkrétního data splatnosti nebo alespoň uvedením konkrétního měsíce a roku, v němž nastala splatnost pohledávek. V insolvenčním návrhu věřitele také absentují údaje o platební neschopnosti dlužníka. Vzhledem k neuvedení konkrétních dat splatnosti pohledávek dalších označených věřitelů nelze dovodit důvod platební neschopnosti ani dle ustanovení § 3 odst. 2, písm. b) IZ. Pokud insolvenční navrhovatel údaji o úpadku dlužníka nedisponuje, a proto není schopen uvést v insolvenčním návrhu konkrétní okolnosti, které osvědčují jeho úpadek co do pohledávek dalších věřitelů po lhůtě splatnosti, pak nemá podávat insolvenční návrh, když nutno zdůraznit, že věřitel nemá (a to na rozdíl od dlužníka) povinnost podat insolvenční návrh.

Soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže insolvenční návrh věřitele odmítl, protože obsahuje vady a pro tyto vady nelze nadále v insolvenčním řízení pokračovat. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. Insolvenční navrhovatel nebyl se svým odvoláním úspěšný, z obsahu spisu vyplývá, že dlužníku žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 5. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu